Stanislav Motl odhaluje tajemství: Trosky českého letadla našli ve Francii

Vyvzdorovaná smrt

O Timoteu Hamšíkovi, který zahynul za druhé světové války v boji proti fašistům, Motl věděl už dávno. Obstaral i řadu archivních dokumentů. „Následovalo hledání klíčových pamětníků, nejenom u nás, ale hlavně ve Francii, a rozhovory s nimi. Šlo mi totiž o to, nejenom objevit zbytky letounu, ale hlavně objasnit poslední okamžiky pilota Hamšíka. Hodně jsem se dozvěděl z dokumentace, kterou jsem vypátral přímo ve Francii, a moc mi rovněž pomohl syn Hamšíkova velitele, kapitána Accarda,“ vypráví reportér.

Dojemné na celém příběhu bylo, že Hamšík tehdy vůbec letět nemusel. Vracel se právě z krátké dovolené. Ten let si doslova vyvzdoroval. Byl to jeho první bojový let. Když jeho letoun, jak Motlovi vyprávěl generál František Peřina, který letěl vedle něho, dostal zásah, Hamšík sice stihl vyskočit, ale příliš brzy otevřel padák a ten mu ve vzduchu shořel. „Když jsme pak vykopali i kulomety, které měl coby výzbroj, zjistili jsme, že se mu jeden z nich hned na začátku zasekl, takže se vůbec nemohl bránit..."

Sad padl na počest Čecha

Další dojemný příběh se odehrál vlastně v současnosti. Tam, kde badatelé lokalizovali zbytky letounu, nedaleko Sedanu, byl krásný sad. Desítky jabloní. „Prý zlatých renet, což jsou nějaká moc vzácná jablka. Přítel Gerard povídal majiteli sadu, že tu potřebujeme vykopat letadlo. On ani nemrkl a říká: Jo, to už jsem taky slyšel, že tu pod zemí nějaké letadlo je. A Gerard na to: Ale my budeme muset sehnat bagr, jinak to nepůjde. Což znamená, že spoustu stromů s jablky vám zničíme. Pán chvíli mlčel a pak se ptá: Co to bylo vlastně za pilota? Já říkám: Byl to Čechoslovák. Jeden z našich prvních padlých letců. Muž, který bojoval nejenom za svou vlast, ale také za Francii. Ten pán pak odpověděl: Tady není co řešit, je to přece československý pilot! Kopejte!... Tak jsme kopali. Asi deset stromů jsme mu zničili. A on byl úplně v klidu… Vůbec si nedovedu představit, že by to bylo u nás..."

Příbuzní Exupéryho byli proti

Jestliže pátrání po letounu Timotea Hamšíka a po okolnostech jeho smrti Motlovi trvalo několik měsíců, letoun slavného francouzského spisovatele a válečného pilota Antoina de Saint-Exupéryho hledal s přestávkami téměř dvacet let. „Po všech možných peripetiích jsem se, s pomocí kolegyně Zuzany Jiroušové, která umí francouzsky, nakontaktoval na Luca Vanrella, jehož potápěčský tým trosky letounu objevil – nedaleko přístavu Marseille,“ vzpomíná. Cenné bylo i to, že v Německu mohl hovořit i s někdejším pilotem Luftwaff e Horstem Rippertem, který Exupéryho, také podle mnoha francouzských, italských a německých historiků, sestřelil. Přestože v troskách letounu Exupéryho tělo nebylo, je možné, že tehdy v létě 1944 byl přece jen, coby mrtvý, objeven. „Předloni se s tím svěřil jistý rybář, který byl v době sestřelení letounu na moři. Ve svých více než devadesát letech přiznal, že mrtvé tělo zbavil pro něho tehdy velmi vzácného oblečení – bundy s beránkem, vysokých bot, a tělo pohřbil na jednom z okolních ostrůvků. Zbývá tedy pokusit se na daném místě kopat…“ říká Standa Motl. Proti tomu se však prý ostře postavila rodina Saint-Exupéryho. Ostatně jeho příbuzní dělali i vše možné pro to, aby Exypéryho letoun nebyl vůbec zkoumán a zůstal na mořském dně. Může to být i proto, že autorská práva, podle francouzských zákonů, trvají o desítky let déle než obvykle – ovšem jen za předpokladu, že autor je takzvaně nezvěstný… Což je stále případ Antoina de Saint-Exupéryho… „Výnosy z jeho díla jsou stále obrovské. Vždyť třeba zrovna kniha Malý princ je po bibli druhou nejpřekládanější knihou na světě, takže není divu, že se příbuzní brání,“ vysvětluje Motl,

Stín mě ještě pronásleduje

Nejen pátráním po válečných zločinech a letcích se zabývá reportér, kterého známe z pořadu Na vlastní oči a nyní i z rozhlasového cyklu. Svého času způsobila rozruch jeho reportáž z jihlavského podzemí, kde se mu zjevil záhadný stín. „Tak to je pro mě stále velká záhada. Možná největší mého života. Ten jihlavský stín, jako opatrně říkám, protože na duchy stále odmítám věřit, mě, obrazně řečeno, pronásleduje takřka patnáct let. Jedna z verzí je, že existují ujetí jedinci, já podle toho mezi ty ujeté jedince patřím, kteří prý mají v sobě tolik energie a vůle, že si prý dokáží zhmotnit, a tedy i natočit svou představu,“ říká Motl. A pravdou je, že prý si celou noc, když s malou kamerou chodil jihlavskými katakombami, stále opakoval, jak by to bylo skvělé nějakého toho ducha natočit, protože to se ještě nikomu nepodařilo…

Co mu ještě chybí

„Co bych chtěl najít? Je toho docela dost. Ale jednou ze stále nedostižných met je skutečnost, že se mi již dobrých pět let nedaří přesvědčit jistou ženu, žijící v Německu, aby mi poskytla oficiální rozhovor. Mimochodem tato paní, abych to řekl kulantně, se v letech 1940 až 1942 intimně stýkala s Reinhardem Heydrichem. Což mi v osobním rozhovoru potvrdil i někdejší Heydrichův osobní tajemník… Ale stále věřím, že si mi to přece jen podaří."

Ojedinělý úspěch reportéra

Reportér Stanislav Motl (59) získal už podruhé novinářského Oscara – cenu The AIB. Loni ji dostal jako první Čech a letos se mu ji jako prvnímu v mezinárodní konkurenci nejslavnějších rozhlasových a televizních společností světa podařilo obhájit. Zatím nikdo ji nezískal dvakrát! První cenu získal za dokument o Petru Ginzovi, který vydával v terezínském ghettu časopis Vedem, a druhou cenu dostal za dokument Letec a smrt – když se ve Francii pokusil najít trosky letounu, ve kterém zahynul československý pilot Timoteus Hamšík. Ty trosky opravdu objevili! S velkou skromností Standa Motl vysvětluje, že ceny získal hlavně díky týmu, se kterým připravuje pro Český rozhlas populární cyklus Stopy, fakta, tajemství.