Váží 12,5 tuny, vysoké jsou tři a půl metru, sedm a půl metru jsou dlouhé. Manželé Švejdovi jim dali jména: Ivan, Vasil, Sergej, Igor a Boris. "Je to jednodušší pro komunikaci. Když zavolám, aby manžel vyjel Borisem, ví, kterého má nastartovat," vysvětlila ČTK důvody pojmenování Šárka Švejdová.

Právě Libor Švejda jako dítě toužil mít Kirovec a jeho manželka mu tento sen splnila. "Tak jsme si sehnali prvního. Pak jsme zjistili, že většina zemědělců tyto traktory likviduje, nikdo na nich nechce jezdit, je v nich totiž strašný rámus, nejsou pohodlné, nemají klimatizaci. Proto jsme začali hledat u družstev," popsal Švejda.

Pro jeden si jeli sběratelé k Tachovu. "Bez závady jsme dojeli až k nám a ani to nemělo tak strašnou spotřebu, sežral necelých 100 litrů nafty na 200 kilometrů," poznamenala Švejdová. Se strojem se už vypravili i k Mělníku či pod Říp, jinak ale jezdí na výlety hlavně na Děčínsku. Žádný komfort uvnitř kabiny není, dovnitř se vejdou tři lidé, počítat musí s hlukem. "Ale je to zážitek," poznamenala spolumajitelka traktorů.

Nejmladší stroj na zahradě manželů je z roku 1992 a nejstarší z roku 1976. Jsou to samé osmiválce, které jezdí rychlostí zhruba 40 kilometrů v hodině. Největší výzvou je tak podle Šárky Švejdové koupit dvanáctiválec, který má 310 koní. "Čeká nás ještě spousta práce, všechny chceme obrousit, natřít," popsal Švejda. Zážitek vidět Kirovce a třeba se s ním svézt by manželé v budoucnu chtěli dopřát i veřejnosti, v plánu mají malé muzeum těchto obřích sovětských strojů, které si sami opravují. "Moc technické péče nepotřebují, vydrží hodně a asi nás i přežijí," dodal sběratel.