Živý eskalátor v Praze: Nosiči kočárků v akci

„Živý eskalátor jsme opravdu vymysleli sami. Byla to jediná varianta, jak pomoci matkám s kočárkem, seniorům nebo imobilním lidem,“ komentovala to mluvčí Prahy 11 Andrea Wolfová s tím, že za živý eskalátor radnice zaplatí 6000 korun za den.

Až 500 kočárků denně

„Denně tam jsou dva muži 13 hodin a každý si účtuje 230 korun za hodinu,“ dodala Wolfová. Přesně pětatřicet schodů tak vyběhne Robert Szabo (34) i tisíckrát za den. „Denně vyneseme s kolegou tak 500 kočárků. A to si nedělám srandu. Někteří lidé nás ale zneužívají a chtějí po nás, abychom jim nosili těžké věci a igelitky.

A to jen proto, že se jim to zrovna nechce nést. Chápal bych, kdyby to byli právě starší lidé,“ popisuje Szabo. A někdy je dost překvapí... „Kolega nesl jedné mamince kočárek a říká jí, že to má nějak těžké. Ona se jen uculila a řekla, že chlapec má asi 15 kilo a dole má věci na cvičení. Až nahoře zjistil, že celý spodní košík byl plný činek,“ směje se.

Najdou se nedůvěřivci, ale většina si službu pochvaluje

I když se jich někteří lidé prý bojí, nevěří jim a vybíjejí si na nich špatnou náladu, většina obyvatel Jižního Města si ale supernovou službu pochvaluje. „Vím o tom. Bydlím tu a už jsem vypozorovala, že se tady střídají pánové tři,“ potvrdila Jarmila Knotblauchová z Prahy.

A ještě dlouho tu nejspíš budou. „Dopravní podnik (DP) předpokládá ukončení prací na výstavbě výtahu a výměně pohyblivých schodů k 11. únoru 2011,“ řekla mluvčí DP. A jak se vůbec této práci říká? „Oficiálně je to pracovní pozice asistent, ale lidé si už navykli nám říkat živý eskalátor,“ se smíchem dodal Szabo.

Redaktor Blesku si to vyzkoušel: Ta práce je peklo!

Jaká je práce živého eskalátoru? Rozhodl jsem si to vyzkoušet na vlastní kůži! A rozhodně to není procházka růžovým sadem! Těžké kočárky naplněné nakoupeným jídlem na celý týden, nepříjemní a nadávající lidé, nedůvěřiví senioři a hlavně velmi studený průvan. To vše musí živý eskalátor vydržet!

Vzal jsem si na sebe reflexní vestu, postavil se pod pětatřicítku schodů a nahradil jednoho z pravidelných nosičů. Znedlouho přijíždí první metro. Už dopředu je to znát podle velmi studeného větru, který proudí koridorem chodby a ve kterém musí živé eskalátory celý den stát.

Maminky s kočárkem, občas ledová sprcha

S prvním metrem se objevují také první maminky s kočárky. Během několika málo okamžiků třikrát vyběhnu a sejdu schody. Zhruba u dvacátého kočárku už jsem zadýchaný a mám toho plné zuby.

Po hodině dřiny navíc dostanu sprchu ještě od několika nepříjemných lidí. Například starý muž s kyselým výrazem začal na schodech nahlas volat na ostatní: „Lidi, jeďte radši výtahem, oni tady stejně nic nedělaj!“ V tu chvíli přitom pomoc nás živých eskalátorů nikdo nepotřeboval...

Není to sranda

„To je normální, každý den tu máme několik takových,“ uklidňoval mě pravidelný živý eskalátor Pavel Stašák. Dotyčný by si měl tuhle práci zkusit. Zřejmě by ho potom podobné výlevy přešly. Být živým eskalátorem totiž znamená za třináctihodinovou směnu vyběhnout 35 schodů asi 250krát… A odměna? Kromě peněz jen pár úsměvů od děkujících maminek.