14°C
Takhle na Jana (†48) zavzpomínal jeho nadřízený, vedoucího oddělení Řízení provozu DPP Jan Cibulka: „Měl jsem tu čest být Tvým přímým nadřízeným plných 22 let. Mnohokrát jsme spolu diskutovali věci nejen pracovní, ale i osobní a rodinné. Milý kamaráde, všichni jsme se těšili na ,pracovní' konec roku už jenom proto, že jsi tu měl být téměř každý den. Nejen na Tvoje profesionální dispečerské řízení v rámci dlouholeté praxe, ale i na hodiny a hodiny strávené v Tvé přítomnosti s nepřetržitým úsměvem na tváři. Budeš nám všem chybět, Honzo!“
Právě Janův šéf zinicioval pro jeho rodinu sbírku. V 8. patře budovy Centrálního dispečinku DPP Na Bojišti se snaží pro manželku dopraváckého nadšence a jeho dvě děti s kolegy vybrat nějaké peníze. Ty samozřejmě nikdy nezacelí bolest v jejich srdcích, ale odchod milovaného manžela a tatínka trochu usnadní.
Nadšenec každým coulem
Jan Arazim v dopravním podniku »odkroutil« úctyhodných 30 let. Za tu dlouhou dobu se vypracoval až na místo nejvyššího dispečera, který řídil provoz všech tramvají, autobusů i metra, rád ale také ve volném čase sám nejrůznější dopravní prostředky řídil. Na společné časy za tramvajovým „panelem“ zavzpomínal technický ředitel a člen představenstva DPP Jan Šurovský.
„Ani vlastně nevím, od kdy jsem Honzu znal. Asi někdy dávno z nějaké přednášky o vracích vozidel. To bude určitě minimálně 25 let. Typické ovšem bylo jeho náhlé zavolání: Co děláš v neděli odpoledne? Já: no budu mít volno. On: Tak prosim tě nebudeš, končí poslední střešovický vlak (7064+7065), já to mám ráno, tak na odpoledne bych tě nechal napsat. Já: tak jo…. Tedy jsme se alespoň jednou na voze střídali…,“ uvedl Šurovský.
Ale tady výčet všech činností, kterým se ať už v práci nebo mimo ni věnoval, nekončí. Jan Arazim je zároveň považován za předního historika. Tak moc ho uchvátily například trolejbusy, že o nich napsal dvě knihy. Tolik se těšil, že se do pražských ulic po 45 letech trolejbusy vrátí, že si na začal dělat v Jihlavě řidičský průkaz. Měl těsně před závěrečnými zkouškami. Mimo jiné se věnoval také jejich renovacím a záchranně historických vozů.
Naposledy v pátek večer
„Jan Arazim byl dopravní fenomén!“ vzpomenul na něj jeho kamarád a kolega z DPP Radan Kukal. „Pro odborné znalosti a kamarádskou povahu byl oblíbený mezi dopraváky napříč celým Československem. Jedinečný byl svým pátráním po osudech vraků bývalých autobusů, tramvají a trolejbusů. Vytvořil si pro ně rozsáhlou kartotéku a zanášel jejich polohu do map. Pravidelně je po republice navštěvoval, fotografoval a dokumentoval jejich stav. Řadu dávno zmizelých vozů znovu objevil, pomohl s jejich odkupem a zachránil je tak pro další generace. Jednou třeba získal z archivu seznam, komu pražský Dopravní podnik v šedesátých a sedmdesátých letech odprodával zrušené pražské trolejbusy. Snažil se pak všechny kupce vypátrat, navštívit a zjistit další osud vozů. Pro pražské Muzeum MHD tak zachránil torzo trolejbusu Praga TOT, se kterým byl v Praze v roce 1936 slavnostně zahajován trolejbusový provoz. Právě se dokončuje jeho renovace.“
„Honzu jsem poznal už jako dvanáctiletý školák, který se začal zajímat o pražskou dopravu,“ doplnil vzpomínku Kukal. „Jednoho dne v roce 1991 jsem k němu nastoupil ve stanici I. P. Pavlova do tramvaje. Už nikdy se mi z jeho „tramvaje“ nechtělo vystoupit. Honza mě trpělivě zasvěcoval do tajů dopravy, skamarádili jsme se a já se během let stal jeho kolegou v bádání. V pátek večer jsme se náhodou potkali na stejné zastávce jako poprvé a v takřka stejné soupravě. Naposledy. Zrovna zatahoval do vozovny s historickou linkou 23. Oba dva jsme měli radost, že se vidíme, a zasmáli jsme té symbolické náhodě. Na jeho poslední slova nikdy nezapomenu: ,Člověče vždyť ono je to už víc jak čtvrt století…!' Rozesmáli jsme se oba dva, Honza zabzučel, zavřel dveře a s úsměvem na tváři odjel do nenávratna. Když mi v pondělí přišla SMS od technického ředitele DPP Šurovského, že zemřel, nemohl jsem tomu uvěřit. A vlastně tomu nevěřím ani dnes. Nechci tomu věřit. Stopa, kterou tu zanechal, ovlivní ještě několik generací dopravních historiků a jeho kniha ,Zmizelá Praha - Trolejbusy a trolejbusové tratě' ještě dlouho nezmizí z pultů knihkupců. Bude mi moc chybět, vlastně nám všem!“ uvedl Kukal.
Poslední rozloučení se skvělým kolegou, kamarádem, milovaným manželem a tatínkem proběhne příští týden a do Prahy se sjedou dopraváci z celé České republiky, aby vzdali čest jeho památce.
