Bitva na Bílé hoře proběhla 8. 11. 1620 za sychravého počasí kolem poledne. Vojska české stavovské armády zastávala lepší pozice než spojená vojska tzv. Katolické ligy a císaře, která útočila z údolí ze západu směrem od Hostivice. Obě armády byly přibližně stejně silné. K rozhodujícímu střetu došlo v místech, které by pro účastníky byly dnes k nepoznání. Většinu bojiště totiž pokrývá vilová zástavba, kterou přetínají Karlovarská a Bělohorská ulice.
Děla a jezdci na koních dobyli Bílou horu. Dobrovolníci předvedli nejslavnější bitvu třicetileté války
Bílá Hora dnes
Ačkoliv je bitva na Bílé hoře dávnou historií, jen těžko si nelze dát Bílou horu do souvislosti s danou bitvou. Však na ní dodnes odkazují názvy ulic, jako například Thurnova, podle Jindřicha Matyáše Thurna, který byl jedním z vůdčích odbojných šlechticů, ulice Anhaltova, podle Kristiána Anhaltského, který byl v době bitvy vrchním velitelem českých vojsk. Na důsledky porážky „odbojných“ českých stavů pro změnu odkazuje Alej českých exulantů, která připomíná osudy těch, kteří museli z jakýchkoliv důvodu české země po roce 1620 opustit.
Mnozí za symbol bitvy na Bílé hoře považují letohrádek Hvězdu. Ten ovšem v bitvě sehrál pramálo významnou roli. Téměř veškeré bojové akce se odehrály před zdmi obory. Na jednom z mnoha ústředních míst bitvy dnes stojí Kostel Panny Marie Vítězné, poblíž kterého je tramvajová zastávka Bílá Hora. O kus dál byla v roce 1920 vztyčena mohyla, která dodnes připomíná jednu z nejosudovějších událostí českých dějin.