Narodil se 6. června 1858 v Praze a už jako kluk měl velký talent pro kouzelnické triky. Na přání otce se vyučil pozlacovačem, ale eskamotérských snů se nevzdal. Aby zaujal, představil se veřejnosti jako Viktor Ponrepo. S příchodem filmu však našel doslova celoživotní lásku.

Nějaký čas mu trvalo získání licence na promítání v metropoli, objížděl tedy alespoň vesnice a malá města se svým putovním biografem. V srpnu 1901 konečně obdržel povolení na dva týdny, kdy promítal v Pištěkově letním divadle na Královských Vinohradech. Tři roky poté pak i v hostinci U koruny v Holešovicích.

První stálé kino otevřel 15. září 1907, promítal v něm za 20 až 60 haléřů němé filmy jako Niagarské vodopády, Jízda Nebraskou, Ukradené dítě, Moric kojnou a podobně. Sál měl 56 míst, hrálo se každý den mimo pátek. 

Den, kdy dal Pražanům kino

Ten den bylo v Praze chladno. Na rohu ulic Karlova a Liliová však lidé nepřešlapovali před domem čp. 180/20 zvaném U Modré štiky kvůli chladu, ale nedočkavostí. Chtěli být u toho, když se poprvé na tamním plátně objeví oživlé obrázky v prvním stálém českém biografu. „Scény střídati se budou ze všech dílů světa: ze života, dle skutečné přírody, z cirkusu, varietního života a světa snů, s oslepující nádherou a fantasií v okouzlujících barvách, vše poskytne BIOGRAF,“ zval na představení Ponrepo.

Video
délka: 00:17
1080p 720p 360p

Ponrepo se také sám nechal natáčet, na záběrech z roku 1911 předvádí své kouzelnické triky. Blesk

S každým se osobně uvítal a pak pokaždé, když lidé jeho „Divadlo živých fotografií“ navštívili. Podnik vedl i v době války a hospodářské krize. Zemřel 4. prosince 1926, jeho kino ho přežilo o 20 let, zrušeno bylo až roku 1945.

Pseudonym Viktora Ponrepo je odvozený od jména zámečku Bon Repos u Lysé nad Labem a doplněný o jméno Viktor dle latinské verze slova ‚vítěz‘.

Fotogalerie
9 fotografií