1. Mýtus: Houbu uříznout pěkně u země!

Pravda: Nožík si s sebou do lesa vezměte, ale na odřezávání hub zapomeňte! „Houby neuřezáváme, ale kroutivým pohybem vylamujeme, abychom neporušili podhoubí,“ vysvětluje správce mykologické rezervace NPP Luční Pavel Špinar. Když to totiž uděláme správně tímto způsobem, neporuší se tzv. mycelium a z podhoubí vyroste další houba.

2. Mýtus: Houby rostou nejvíce po ránu!

Pravda: Houby rostou nehledě na denní dobu. Vtip je spíše v tom, že když člověk vyrazí na houby, jde co nejdříve, protože to většinou spojí s celodenním výletem. Takže ráno jsou lesy nejobsazenější, a tudíž se rychle vysbírají. Na opozdilce, kteří přijdou po odpolední siestě, tak toho většinou moc nezůstane.

3. Mýtus: Sbírat se dají do čehokoliv!

Houby je nejlepší sbírat do košíků
Autor: profimedia.cz
Pravda: Houby sbírejte do košíků, kde k nim může vzduch a mohou dýchat. Takové zapařené houby v igelitce nebo uskladněné v kufru auta, do kterého praží slunce, vám rozhodně neudělají dobře. A to i přesto, že budou všechny zaručeně jedlé. Začnou se v nich totiž kazit bílkoviny (stejně jako v mase) a rychle se množí i nejrůznější bakterie.

4. Mýtus: Na otravu houbami je nejlepší napít se mléka!

Pravda: Při zvracení a průjmu, které otrava vyvolává, dochází k úbytku tekutin, proto je důležité pít. Mléko ale ne! Mléko totiž vpodstatě není tekutina a v zažívacím traktu se srazí. Žádný vědecký výzkum také nepotvrdil, že by zmírňovalo dopad jedu z hub na organismus. Vždy vyhledejte lékařskou pomoc.

5. Mýtus: Jídla z hub se nesmí ohřívat!

Pravda: Když je jídlo z hub správně tepelně upravené a následně uskladněné v lednici, není důvod si ho druhý den neohřát. Příčinou pověry může být patrně přimíchaná jedovatá houba do jídla, jejíž účinek se začal projevovat až s několikahodinovým odstupem nebo dokonce až druhý den, kdy se dojedly zbytky hub.

6. Mýtus: Kov odhalí prašivky!

Kovová vidlička ani lžička jed v jídle z hub neodhalí
Autor: profimedia.cz
Pravda: Poměrně rozšířená »dobrá rada«, jak poznat, zda se do smaženice nebo jiného jídla nedostala jedovatá houba, je vložit do hrnce kovovou lžičku. Když zčerná, jídlo jste uvařili z jedovek. Nevěřte tomu, jed obsažený v houbách se na kovech nijak neprojevuje.

7. Mýtus: Houba okousaná od zvířat je jedlá!

Pravda: Podle toho se rozhodně neřiďte! Například muchomůrka červená je oblíbenou pochoutkou veverek, my bychom její pozření odnesli pěknou otravou. Stejně tak nejrůznější červíci či plži, kteří rádi okusují houby, nám nepomohou. Nejsou totiž teplokrevní živočichové jako my, takže jed na ně působí naprosto jinak.

Proč se dětem říká, že byly na houbách?

»To se stalo, Honzíčku, když jsi byl ještě na houbách!« Slýchali jsme to v našem dětství my a dost možná, to dnes říkáme našim dětem. Proč ale zrovna na houbách? Jednou z teorií je ta, že sběr hub mívala dříve na starosti především dospívající mládež. Tu však vyhřáté meze lákaly i k jiným radovánkám. Dětem, které se pak z takového »houbaření« narodily, vlastně rodiče ani nelhali. Druhou možností je příměr houby k placentě, která je pro dítě zdrojem živin a ty nasává v matčině břiše jako houba.

 V čem jsou houby nevinně

Houby – bůhví proč – mají i úplně jiný slovní význam než jen pojmenování pro lesní pochoutku. Jediným vysvětlením následujících spojení je to, že najít houby je často dosti nejisté a nelze na to spoléhat. Významem slova houby ve smyslu »nic« se dokonce zabýval už jazykovědec Josef Jungmann.

* To je na houby = To je nanic

* Vidím houby = Nevidím vůbec nic

* Houby se stalo = Nic se nestalo

* Houby je ti po tom = Nestarej se

* Našel jsem houby = Nenašel jsem nic

* Houby s octem = Odpověď ve smyslu »Nech mě být, Nic ti nedám«

Pověry o houbách

* Když roste hodně hub, bude válka.

* Nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu.

* Když je vlhko i v září, v lesích se houbám daří.

Představujeme: Bedla vysoká, dáma na dlouhé noze

Bedla vysoká
Autor: archiv Blesku
Co je pro bedlu nevýhodou, houbaři vítají: Bedla je v lese vidět už z dálky. Krásná bílá houba na vysoké štíhlé nožce. I proto se s jinou houbou nedá snad ani zaměnit. Nohu navíc zdobí dvojí a dokonce posuvný prstenec. Klobouk může mít v průměru až 35 cm. Roste hojně, na okrajích lesů, v trávě, pod jehličnany i listnáči. Poprvé vystrčí klobouk kolem půlky června a ty odolné vydrží až do prosince. U houbařů je velmi oblíbená. Ideální na smažení jako řízek, nebo jen tak třeba na sádle.

Recept: Zapékané bedly hajného Kopála

Co potřebujeme: 20 dkg kloboučků mladých bedel, ½ kg masové směsi (jemně mleté hovězí, vepřové, skopové nebo srnčí), drcený kmín, pepř, pálivou papriku, česnek, cibule, 1 drcená jalovčinka, 20 dkg sádla, 20 dkg sýra Niva, 2 vejce, sůl, strouhanka.

Příprava: Kloboučky bedel naplníme masovou směsí, kterou jsme důkladně okořenili. Pekáček vymastíme sádlem a jemně vysypeme strouhankou, zahřejeme v troubě a pak do něho naskládáme těsně vedle sebe plné kloboučky bedel. Rozšleháme vejce s nadrcenou nivou, směsí po cca dvaceti minutách pečení zalijeme bedly a zapékáme dalších asi pět minut.

 VÝZVA: Hledáme NEJhoubaře Česka! Chcete se pochlubit plnými košíky? Svá fota vkládejte na Facebook Blesk.cz