Tradičními českými lidovými jídly na Štědrý den bývala hrachová nebo čočková polévka či kaše a nejrůznější nákypy s houbami, jablky a ořechy. Prostě bezmasá jídla především kvůli půstu. „Bramborový salát se u nás začal poprvé objevovat na přelomu 19. a 20. století. Tedy zhruba o 100 let později než brambory samotné,“ uvedl ředitel Etnografického oddělení Národního muzea. Mohou za to bohatší měšťané, kterým už obyčejná čočka a hrách nešmakovali a hledali na svůj stůl něco zajímavějšího.

„Od  19. století se objevuje také ryba připravovaná na různé způsoby včetně polévky. Naši předci hodovali o svátcích ale i na pečeném krocanovi nebo plněných hlemýždích,“ vypočítal Janeček.

Odkud přesně přišel nápad na zeleninový mix s bramborami, není úplně jasné. Ve své kuchařce ho má i Magdalena D. Rettigová, ale její nápad to nebyl. Existují tak dvě teorie, podle jedné jsme ho okoukali od bohatých Rusů, kterým pochoutku připravoval belgický kuchař, podle druhé připutoval recept z Vídně...

O co rychleji si bramborový salát našel místo v rodinách měšťanů, o to pomaleji se svých tradic zbavovali na venkově. „Ingredience bramborového salátu, tak jak ho známe dnes, se ustálily po 1. světové válce. Razantní nástup na štědrovečerní stůl ale salát zaznamenal až v druhé polovině minulého století,“ zakončil Janeček. Jediný tradiční pokrm, který přetrval staletí, je tak vánočka!

Štědrovečerní menu ve světě

Z našeho pohledu je argentinské slavnostní jídlo - pečený páv - pro nás asi nejexotičtější. Zvláštně může působit i finské menu v podobě makarónů, tuřínu a mrkve, které se nazývá Casseroles. Ve velké části světa je vánoční klasikou krocan. Toho jedí v Americe, Mexiku, Brazílii, Velké Británii, či Austrálii, samozřejmě s místními lehkými obměnami. Například u »protinožců« jde často o štědrovečerní piknik u moře a krocana zakusují melounem.

Přímořské státy samozřejmě nevynechají na vánočním stole plejádu ryb a mořských plodů. Oblíbené je i pečené vepřové, husy, kachny a teplá šunka.

Dánové jedí i pepřenou tresku s ředkvičkou a rýži politou studeným mlékem. Norové zachovávají tradici u oběda, kdy si servírují kaši, ve které je ukryta mandle.

Poláci si potrpí na polévky. V nabídce jsou hned čtyři – něco jako boršč, zelňačka, houbová a rybí. Z ryb dávají přednost jeseteru a sleďům. V Estonsku hlavně pečou – jelítka, vepřové, husy a podávají s kysaným zelím. Francouzi na Vánoce přímo debužírují. Hodují na šnecích, ústřicích a žabích stehýncích. Rusové mají svátky jinak než my, a stůl se prohýbá pod bezmasými pokrmy. V nabídce jsou tak vareniky (taštičky z kynutého těsta), nákypy z mandlemi, rozinkami, švestkami... a pšeničná nebo ječmenná kaše.

„Štědrovečerní tabuli s bramborovým salátem a smaženým kaprem neznají v žádné jiné zemi na světě,“ připomněl ředitel Etnografického oddělení Národního muzea. Výjimkou je ještě Slovensko, kde si tuto tradici ponechali i po rozdělení republiky.