Daruvar  je desetitisícové městečko ležící 130 km jihovýchodně od Záhřebu. Najdete tu moderní lázně s léčivými prameny, akvapark, cyklostezky, vinice...

Jestli je tu ale něco skutečně unikátního, pak jsou to místní obyvatelé, kteří se za každou cenu snaží udržet jazyk i tradice předků, kteří sem přišli před 200 lety z Čech i Moravy a záhy tu začali zakládat kulturní spolky s názvem Česká beseda.

Besedy tu fungují dodnes a jejich členové jsou mimořádně aktivní.
Ve volném čase přes týden – a to včetně pátku večer – nacvičují zpěv, recitace, loutkové i hrané divadlo, a to všechno v češtině, o víkendech pak vystupují na soutěžích a kulturních akcích v Chorvatsku i v zahraničí. Považují to za samozřejmost.

„Jsou hrdí na to, že mají české předky, a spousta z nich se jako Češi taky cítí. Proto nechtějí, aby tu tahle kultura zanikla,“ vysvětluje Alena Raisová, redaktorka týdeníku  Jednota, který vychází jak jinak než v češtině.

Ferda Mravenec

Lví podíl na tom, že česky mluví další a další generace krajanů, má místní česká školka Ferdy Mravence. Už 31 let v ní pracuje (a posledních šest let řediteluje) Zdeňka Kutilová.

„Celkem k nám do šesti tříd chodí 145 dětí z českých, smíšených i chorvatských rodin od jednoho roku do sedmi let,“ říká ředitelka školky, která má otevřeno každý všední den od půl šesté ráno do čtvrt na pět odpoledne.

Mimochodem, mateřská v Chorvatsku trvá maximálně rok. „Za školku rodiče platí od 60 do 105 eur, tedy zhruba 1650-2900 Kč, záleží na jejich příjmu,“  vysvětluje šéfka školky, v níž musí mluvit česky nejen vychovatelky, ale i uklízečka a kuchařky.

„Děti jsou velmi učenlivé, rychle jazyk odposlouchají a pak i začnou česky mluvit,“ popisuje systém učení Zdeňka Kutilová.

Statečná ředitelka

Většina dětí pak pokračuje i na základní české škole, kde se učí podle chorvatských osnov, ale v češtině. „Snažíme se tu vychovávat budoucí členy besed. Naši žáci chodí do různých folklorních skupin a mají zájem i o nepovinné předměty, v kterých pak soutěží na olympiádách, kde jsou velmi úspěšní,“ říká Leona Janotová (66), která je na postu ředitelky české základní školy už 25 let.

Tahle žena dětmi žije a mnoho dnes už dospělých Daruvařanů jí vděčí za svůj život. Když totiž v oblasti v roce 1991 vypukla válka, neváhala ani minutu a odjela asi se stovkou dětí  do Česka.

Týden nato začala jugoslávská armáda jejich kraj bombardovat. V českém azylu zůstala paní Leona s dětmi půl roku, než se mohly bezpečně vrátit do vlasti. Během bojů v jejich kraji zahynuly stovky lidí...

Jak sem Češi přišli

Češi přišli do Daruvaru už před 250 lety. Jejich příchod je spojený se jménem hraběte Antuna Jankoviće. Muže, který zde dostal ve druhé polovině 18. století půdu od císařovny Marie Terezie.   

Zdejší kraj patřil v 18. století k nejchudším v rakousko-uherském mocnářství a Janković se jej rozhodl pozvednout tím, že poskytl českým a moravským řemeslníkům pozemky za výhodných podmínek.   

Češi přicházeli hlavně proto, že půdu dostávali levně,  měli zde hlídat hranice, obdělávat půdu a učit zdejší obyvatele řemesla. Díky nim se tu začaly pěstovat i brambory a za odměnu byli zásobeni solí a tabákem.

Hrabě Janković dal kromě Čechů Daruvaru také jméno podle ptáka jeřába, jenž se stal symbolem města a je součástí městského znaku. Dnes tvoří Češi asi třetinu obyvatel města.