Dlouhého první role: Jako by přirostl k sedlu

Sedm kilometrů za Pískem směrem na České Budějovice je u silnice nenápadná odbočka na Nový Dvůr. V tamním hřebčíně, vesnických chalupách a okolí s čistými rybníky natočil před čtyřiceti lety režisér Karel Kachyňa film Už zase skáču přes kaluže.

Nad vesničkou Nový Dvůr se teď trochu práší, dělají tu vodovod s kanalizací a kvůli výkopům je pár uliček uzavřených. Ale k domu u kapličky se projet dá. Bydlí tam Jarmila Srchová (84), je mezi místními nejstarší a nejvíc pamatuje. I to, jak se tady tehdy film natáčel.

Lívance bez vajec

„On ten malý Vládík byl takový zamlklý, drobný a nenápadný,“ vybavuje si herce Dlouhého v paměti paní Srchová. Chodila se na práci filmařů dívat i se svými dětmi a nemusela nikam daleko. „Točili nejenom ve vsi a v hřebčíně, ale i kousek od naší chalupy. My jsme tehdy bydleli až na konci obce a filmaři si pronajali chalupu od Votavů, na polosamotě kousek od nás.“

Tam žila rodina filmového Adama, vesnického chlapce, který chtěl jako jeho táta »rajtovat koně«. Celý Nový Dvůr byl tehdy na víc než dva týdny vzhůru nohama. „Těch lidí od filmu tu byla spousta. Pochvalovali si, že nemusejí rekvizity vozit z Prahy. V chalupě našli všechno, co potřebovali. I nábytek a nádobí. I koně tam na dvoře kovali.“

Paní Srchová si zvlášť dobře pamatuje, jak Zdena Hadrbolcová, Adamova filmová matka, smažila podle scénáře lívance. „Přiběhla k nám domů půjčit si pár vajec a povídá – představte si, oni na mně chtějí lívance a nenachystají mi vejce. Copak to jde bez nich? A tak jim řekla, že dokud nesežene vajíčka, nebude se točit.“

Na koni jako doma

Jan Hulan (52) pracuje v novodvorském hřebčíně, právě teď seká s traktorem okolní louky. Když se točil film, bylo mu přesně dvanáct let – stejně jako Vladimírovi Dlouhému. „Pro nás kluky to byla podívaná. Zrovna nám začínaly prázdniny, a tak jsme měli o zábavu postaráno.“

Na filmového Adama si dobře pamatuje. „Já mu záviděl hlavně to ježdění na koních. Vypadal, jako když k sedlu přirostl, neviděl jsem, že by spadl nebo že by mu museli pomáhat nasednout nebo slézt. Byl opravdu dobrý.“

Malý Jan měl před ostatními kluky z vesnice velkou výhodu. Jejich domek, kde bydlí dodnes, stojí pár desítek metrů od Votavovic chalupy, kde se nejvíc natáčelo. „Filmaře i herce jsem měl jako na dlani. Snad nejvíc mě tenkrát zaujalo, jak ze stožárů elektrického vedení udělali po dobu natáčení stromy.“

Režisér Kachyňa se dokonce pár měsíců nato stal jeho sousedem. „Když pan Votava umřel a stará paní šla k dětem, jejich chalupu koupil. Než si dal do pořádku studnu, chodil pro vodu k nám a často jsme si povídali – i o tom, jak se mu tady pracovalo. Měl to tady moc rád.“
Chalupa z natáčení stojí dál. Jezdí do ní Kachyňova vnučka Anežka Nová s dcerami Natálií a Viktorkou, pravidelně každou sobotu a neděli.

Vrtule u rybníka

„My tady v Novém Dvoře máme tři rybníky – Starý, Nový a Uherský,“ říká paní Marcela Velická (52). „Právě v tom Starém dostal filmový Adam obrnu, tam taky plavili koně. Protože k tomu filmaři potřebovali vítr, postavili na břehu letecký motor s vrtulí. Hrozně to řvalo.“

Paní Velické bylo tehdy osmnáct, už byla maminkou. Na třítýdenní natáčení se chodila dívat každý den i s kočárkem. „Všichni filmaři byli moc slušní, každého zdravili jako první, i pan režisér Kachyňa. Natáčeli od rána, na oběd jezdili autobusy do Písku, a když se vrátili, pokračovali.“

Nejvíc si paní Velická oblíbila Adamovu filmovou maminku, herečku Hadrbolcovou. „Pamatuji se, že jezdila v červeném volkswagenu, broukovi, jak se říkalo. Byla to taková ženská od rány, ráda si s námi povídala, zdrbli jsme kde co. Chtěla, abychom jí řekli, jak se na filmování díváme, co nám na něm přijde jako lidem z vesnice dobré a co třeba ne. A takové si pamatuju snad všechny, nikdo nebyl nafoukaný, ani nenosil nos nahoru.“

Fotogalerie

předchozí

další

Vladimír Dlouhý zahrál roli Adama postiženého obrnou klukovsky bezprostředně, koním rozuměl a získal si srdce diváků.

1/6

Máchale, vrať se! Kolegové plakali nad rakví Dlouhého (†52)

Máchale, vrať se! Tebe čeká... Kultovní hláška z úst Petra Nárožného (72), která zazněla v pohádce s Čerty nejsou žerty, dostává hodně smutný rozměr.…celý článek