18°C
Poprvé mě Jágr překvapil, když se na nedávné londýnské olympiádě vyzul z otázky novinářů, co si myslí o kontroverzních, opěvovaných i odsuzovaných holínkách české reprezentace. On totiž alibisticky s šalamounským sarkasmem odpověděl, že důležité je, aby se líbily Františce z Blesku. Kolegové z deníku Sport, pro změnu chtěli vědět, jak on se líbí Františce. Tedy jeho outfit, samozřejmě.
A tak jsme se v newsroomu Sportu potkali. Jaromír měl pruhované triko, vyšisované džíny, a bílé tenisky. „Dneska jen v dobrém, Františko, jsem ve vašem vydavatelství přece host,“ řekl v úvodu dřív, než jsem se stačila nadechnout. Nutno říci, že v jeho případě jsem se k diplomacii dané situací nutit nemusela. „Jaromíre, je to dobrý. Jen potvrzujete to, co si o vás dlouhodobě myslím. Ztělesňujete klasika. Tím, pokud mohu radit, také zůstaňte. Sluší vám to.“
Rozhovor trval v rámci programu pár vyměřených minut. I ty stačily, abych si potvrdila dojem, kterým na mě Jágr působí. Představuje disciplinovaného, přes veškerou světovou slávu skromného, taky inteligentního a empatického chlápka.
Má cit pro situaci - a to i v konverzaci, nejen na ledě. Jágr, který je mimochodem stejný ročník jako nejstarší z mých tří synů Jakub, mi něčím připomněl exprezidenta Havla. Zřejmě plachou upřímností hraničící s bezelstností. A bezelstnost je vlastnost, která ženy u mužů rajcuje. Je zkrátka sexy člověčí…
