Matky čtyřicátnice či otcové plus padesát, kteří si troufnou počít děcko, nejsou žádnou mimořádnou výjimkou jako tomu bylo generaci, dvě nazpátek. A faktorů, jež této tendenci nahrávají, je víc. Potřebou kariérního růstu, hmotného zajištění se počínaje, výdobytky medicíny konče. Průměrný věk života ve vyspělé společnosti stoupá, umělé oplodnění se stalo standardem.
Boj s časem
Třicátnic, jež začínají před prahem čtyřicítky řešit mateřství, je hodně. Mimochodem, úspěšné singl ženy jsou dalším fenoménem doby vedle trendu starých rodičů, jenž s ním značně souvisí.
Tyhle úspěšné holky mají většinou za sebou několik vztahů, pár let trvajících, potomky nenaplněných soužití. Potřeba mít dítě nikdy nebyla tak velká anebo se v ní s partnerem míjely. Stále byl čas. Teď už jej tolik nezbývá. Chlapů vhodných k založení rodiny je těžký nedostatek. Na úděl svobodné matky schází odvaha. Co tedy s tím?
„Necítila jsem velkou potřebu mít dítě. Stačila mi práce. Nechtěla jsem riskovat kariéru. Přítel také nenaléhal. Náš vztah se ale přežil. S jedním partnerem trval devět a s druhým sedm let. Teď jsem sama. Nevadí mi to, ale chtěla bych mít dítě. Ta touha zatím stále není nijak velká, ale tlačí mě čas,“ řekla mi nedávno jedna devětatřicetiletá filmová produkční. A podobné konstatování slyším i od jiných žen. Nutno říci, že většina z nich umí vydělat prachy, je kariérně úspěšná.
Konec dobrý, všechno dobré?
Většinou se třicítky plus, včetně čtyřicátnic matkami stanou. Otce seženou. Sleví (životem pragmaticky poučené) v nárocích. Vždycky je přece něco za něco. A neméně licitují i muži – zavilí staří mládenci přicházející na chuť poselství velícímu zasadit strom, postavit dům a zplodit pokračovatele rodu...
Otcovství řeší i chlápci, jež děti – většinou dospívající – už mají, ale druhá míza, krize středního věku je vžene do náruče krásné děvenky. Mladé ženy, jež také touží založit si vlastní rodinu. A zatímco jejich děti z nich začínají činit dědy, oni se znovu stávají tatínky. Politikové Paroubek či Topolánek, hvězdný Karel Gott či šéf totalitního showbyznysu František Janeček nejsou žádnou neobvyklostí.
Karel Gott počal s manželkou Ivanou dvě holčičky až když mu táhlo na sedmdesát. A nechal se slyšet, že by nebyl proti pokusit se v nynějších jedenasedmdesáti ještě o syna.
1/5
A co děti?
Pozdní početí má jistě své klady. Děcko se zhusta narodí do ekonomicky stabilního hnízda a s největší pravděpodobností emočně vyrovnaným jedincům. Máma s tátou se na potomka mnohem víc upínají, dávají do něj veškerou možnou energii. Jejich zájem - včetně obav - je velký a leckdy značně nezdravý.
Dítě většinou nemá potřebnou volnost. Je formováno životním stylem starších lidí, který je zhusta jiný než u mladých akčních rodičů. Navíc se často jedná o jedináčka, neboť věk a s ním omezená dispozice rozmnožovat se, brzdí nebo dokonce znemožňují další početí. Výsledkem je předčasně vyspělé, tzv. staromladé dítě, které se s rodinným klima může smířit, či jím trpět nebo svůj status od malička využívat k vlastnímu prospěchu. Stát se velkým manipulátorem opičí láskou oplývajících rodičů.
Dalším handicapem je fakt, že staří rodiče potomka ochudí o generační rodinné souvislosti, potřebné emoční zkušenosti pro život. Babičku s dědou vzhledem k věku rodičů si neužijí tak, jak jiné děti. Na prahu dospělosti táhne mámě na šedesát, otci je často sedmdesát a víc. Období, kdy jsou dítě i jeho rodič rovnocennými partnery je krutě krátké, pokud vůbec nastane.
Schizofrenie a manická deprese?
Švédští vědci navíc přišli ze zásadním zjištěním, že děti starších rodičů se potýkají s daleko většími psychickými problémy než ty, co byly počaty dřív. Vědci tuto souvislost studovali na vzorku tři čtvrtě milionu lidí s tím, že zhruba jedno procento dětí narozených lidem nad třicet let muselo vyhledat psychiatrickou pomoc. Nejčastěji se první příznaky objevily v ranné pubertě anebo v šestnáctém či dvaadvacátém roku života.
Čím starší lidé děti zplodí, tím větší riziko schizofrenie či maniodeprese hrozí, vyplývá z výzkumu Královského lékařského institutu ve Stockholmu. Nebezpečí každým rokem zploditele stoupá a u dětí počatých muži staršími pětapadesáti let se dokonce možnost psychických poruch zvýšila na sedmatřicet procent!
„DNA spermií se totiž s postupujícím stářím otce mění. S každým rokem se objevuje daleko vyšší počet spontánních mutací,“ konstatují švédští vědci. „Vliv bude pravděpodobně mít i věk matek, což je logické. Žena je biologicky nejpřipravenější mít dítě od dvaceti do třiceti let. Potom je všechno od přírody komplikovanější," dodává k téma Jiří Raboch, přednosta Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Přidat názor
