16°C
Vodňanská se o letitém vztahu s Havlem nikde nezmiňovala. Intimní detaily ze svého života s ním popsala až teď, sedm let po jeho smrti, v knize s názvem Voda, která hoří. A svěřila se i s nejbolestivějším zážitkem. „Stalo se, co se stalo. Otěhotněla jsem. Trojúhelník byl rovnostranný. Nikam se nepřekuloval. Všichni jsme v tom byli ponořeni nastejno. Napsala jsem Olze dopis. Václava miluju, jsem s ním těhotná,“ zavzpomínala Jitka.
„Nedoufala jsem v nějaké náhlé řešení. Ale věděla jsem, že je možné Olze psát s takovou otevřeností. Její reakce byla víc než překvapivá. Byla laskavá, milá. Nabídla nepředvídatelné řešení. Komuna. Ve třech,“ překvapila na stránkách knihy Vodňanská. Nakonec ale 27. dubna 1984 zažádala o interrupci. „Oboje argumenty pro i proti, mají nízké karáty. Kdyby V. jásal, tak tam nejdu. Uvědomuju si svoji k neunesení osamělost,“ napsala si do svého deníku.
Když se Václav dozvěděl, že s ním Jitka čeká dítě, napsal jí sáhodlouhý dopis. Vysvětluje v něm, proč má jít raději na potrat. „Nicméně nahlíženo z hlediska reálného stavu věcí – kdo jsi Ty, kdo jsem já, do jakých vztahů jsme zapleteni, nahlíženo tedy z tohoto hlediska, je to asi řešení rozumné a nejschůdnější, byť jakási nedobrá příchuť v puse po tom asi nám zůstane. Jenomže já skutečně nemám právo svou chuť mít syna Vašíčka (beztak by to byla jistě holka) nadřadit všemu ostatnímu, tj. reálnému zhodnocení situace,“ píše disident Havel.
Před potratovou komisi s těhotnou milenkou však odmítl jít s odůvodněním, že mu zrovna v ten den přivezou na Hrádeček fůru trámů a odvezou pohovky k čalouníkovi. Místo toho napsal potratové komisi prohlášení. A na závěr nebohou Jitku »povzbudil « větami: „Hlavu vzhůru! Nejsi ani první, ani poslední! Ber to sportovně!“
Potrat si Vodňanská vyčítá dodnes. „Nevím, co bych udělala dnes. Vím, co jsem udělala tehdy a čeho nepřestanu doživotně litovat,“ přiznala. „Dala bych, nevím co, kdyby to šlo vrátit. Někdy stačí zdánlivě malý, chybný úkrok a život se vykloubí do jiné zatáčky...“
