14°C
S Milošem Formanem (85) se zná léta, a i když si zahrál jen v jediném jeho filmu, nedá na něj dopustit.
„Prožili jsme toho spoustu, ale jsou věci, o kterých se ani nedá vyprávět. To víte, když se sejde v Americe český herec s českým režisérem, tak to nikdy nemůže dobře dopadnout.“
Vaše filmové setkání při natáčení životopisného snímku Lid versus Larry Flynt v roce 1995, který byl nominován na Oscara, ale dopadlo skvěle…
„Předně musím říct, že to nebylo mnou. Ona totiž každá role od pana Formana musí zákonitě dopadnout dobře. Je to režisér, který umí dokonale vést. A je jedno, jestli vede mě, Woodyho Harrelsona, Jacka Nicholsona nebo třeba Annette Bening.“
Váhal jste, než jste roli vraha, který chce zabít magnáta pornoprůmyslu Flynta, od Formana přijal? Přece jen to byla spíš epizodka…
„Formanovi se neodmítá! A ani taková malá role, jakou můj vrah byl. Na druhou stranu, mohl jsem si zahrát konkrétní historickou postavu a to není nic jednoduchého. Vrahy mají lidé ve filmu rádi, ovlivňují děj i dějiny, a tak snad diváci měli rádi i mě. Forman říkal, že jsem byl dobrej, a to má pro mě váhu.“
Chápu. V tom filmu jste ale jen pár vteřin. Vůbec nemluvíte, jen koukáte a jednou střílíte. To vás jako až příliš mluvného shakespearovského herce uspokojovalo?
„To si pište! Jenom tak koukat, a dobře koukat! A u Miloše, to je pěkná dřina!“
Neměl jste u Formana jako krajan tak trochu protekci?
„Naopak! Byl přísnej, ale spravedlivej. A vždycky se smál, když mi říkal, že se se mnou dá skvěle pracovat. I když jsem už skoro Američan.“
Vy jste jednu dobu byli v Americe s Formanem taková vyhlášená česká dvojka. Jak k tomu došlo?
„To bylo v době, kdy jsem hrál v New Yorku v divadle. Měl jsem tam hned několik rolí, a tak bylo jasné, že se tam budu muset nějak zabydlet. No a Miloš mi nabídl, že bych mohl bydlet v jeho newyorském bytě. Byl jsem mu moc vděčný, i když to bylo velmi náročné. To víte, v New Yorku to žije, Forman se vyznal a já s ním prostě musel společensky žít.“
A to nemůže dobře dopadnout, jak jste říkal v úvodu, že?
„Přesně tak. Když jsem nehrál a on netočil nebo když jsme náhodou nebyli na večírku či nějaké jiné společenské akci, neustále jsme něco řešili a probírali. I věci o Česku. A ani si nepřejte vědět, co všechno jsme probrali!“
Klidně povídejte!
„Nene, v žádném případě! Vždyť já se do Česka ještě čas od času vracím a chtěl bych, aby to tak zůstalo i do budoucna.“
Řešíte spolu ty věci pořád?
„Řešíme. I když nás dělí téměř tři tisíce mil, tak řešíme. Teď třeba probíráme prezidenta Trumpa, protože oba jsme volili jednoznačně proti němu. Ale i český film, na který máme každý svůj názor a nechceme přijmout názor toho druhého, probíráme. To víte, vrtochy vyššího věku se nevyhnou ani nám.“
A vídáte se ještě?
„Plánů je spousta, ale zdraví jen jedno. To víte, že bychom se rádi potkali. Teď si máme volat, máme zase něco k řešení, tak se třeba domluvíme.“
A co Miloši Formanovi popřejete k narozeninám?
„A co vy mu přejete? Zdraví přece! A taky aby si zase něco pěknýho vymyslel a třeba si zase na mě vzpomněl. Nic mu neodmítnu, ani to pouhé koukání…“
