Zelenohorská už se herectví dlouho nevěnuje a střídavě žije v Praze a německém Hamburku. V současnosti vydává svou knihu a odpočívá, protože nedávno prodělala infarkt.

Na svou první lásku Waldemara Matušku ale vzpomíná ráda. „Byla jsem o patnáct let mladší. Byla jsem tehdy právě v maturitním ročníku na gymnáziu, točily se Klarinety. Tam jsem potkala Waldu. Jen se na mne podíval – byl úplně stejně oblečený jako já. Měla jsem červený svetr, džíny, na nohách holínky »moučkovky«. Ukázal na mě prstem a řekl: »Ty seš moje!« Líbil se mi, fakt, ale říkala jsem si: »Dědek starej!« Pak na mě čekal před školou. Tak to všechno začalo. Kvůli Waldovi jsem začala chodit i za školu,“ směje se.

Chodili spolu 5 let. „Byli jsme spolu a hodně dlouho nic. Choval se ke mně jako k dívence. Jako by tušil, že jsem dlouho nikoho neměla. A když pak jednou… skoro mi zaskočilo,“ říká. „Byl dobře vyvinutý, skoro mě to až vyděsilo. Když to na něj přišlo, byl docela divoch. Jestli byl něžný? Tak se to nedá říci. Stačí, že byl dobrý? I když na postel jsme moc času opravdu neměli. A pak, byla jsem strašně mladá, nezkušená, ze všeho vykulená, puritánsky vychovaná. Pro mě bylo nebe být s ním, žít vedle něj,“ dodává.

Fotogalerie

14 fotografií

Matuška Zelenohorskou v podstatě vykopl z domu.

Autor: Martin Hurda, Profimedia.cz, ČTK , Isifa.com. Blanka Kovaříková - www.bkovarikova.cz, archiv