Státní bezpečnost se na rodinu Matuškových nalepila těsně po válce, dva starší bratři totiž narukovali do wehrmachtu a zůstali v Německu. Waldemar, původně Vladimír, se stal objektem jejich zájmu na přelomu 50. a 60. let, kdy začala stoupat jeho hvězda.
Vyučený sklář se čtyřkou z hudební výchovy, který se narodil v Košicích (protože tady jeho matka zpěvačka právě vystupovala), rozjel kariéru ve Staré Roli na Karlovarsku. Zde vedl mládežnický soubor REBUS a zároveň byl členem Čsl. státního souboru písní a tanců. Záhy ho vyhodili, protože podle soudruhů vedl výchovu mládeže „západním směrem a nechtěl nacvičovat pokrokové a soc. písně“.
Všichni na něj donášeli, všem byl trnem v oku, zároveň ho pro jeho talent zbožňovaly masy mladých, obdivovali ho ale i jednotliví estébáci a konfidenti. Rozkaz zněl jasně: naverbovat! V roce 1963 se o to soudruzi u stále více populárního Waldy pokusili. Chtěli využít jeho vliv na „chuligánskou“ mládež, zároveň skrze něj proniknout do „reakčních mládežnických skupin“. Matuška je odmítl a záhy pocítil důsledky.
Zakázali mu vystupování, až na kontrolované výjimky u představení v Divadle Rokoko, kde za ním stál tehdejší ředitel Darek Vostřel, který měl Matušku rád a staral se o něj až bratrským způsobem. Když po distancu, který dostal, začal zpěvák trpět depresemi, právě Vostřel mu zajistil pobyt u dr. Plzáka v bohnické psychiatrické léčebně.
„Ožralý pod scénou“
V době, kdy Waldemar Matuška startoval kariéru v Semaforu, o něm agenti StB hlásili: „V zásadě dobromyslný a upřímný, … ale bohužel velmi neukázněný a nevychovaný. Často se opíjí a pěstuje všeobecnou promiskuitu… Schází mu též elementární hygienické i jiné společenské vlastnosti.“
V té samé zprávě ale zřejmě názorově rozpolcený agent Jiří V. píše: „V dobrém kolektivu by z něho mohl vyrůst náš nejlepší šansoniér.“ Ale o pár řádků dál už zase stojí: „Ještě snad před rokem jsem se domníval, že… by bylo možno ho vychovat. Dnes si to již nemyslím… Dochází k excesům, které ho dříve nebo později úplně znemožní. Poslední případ je z Lipnice, když před představením nemohli Matušku najít, až nakonec byl nalezen úplně ožralý a povrhnutý pod scénou.“
Že Matuška do USA neemigroval třeba už v šedesátých letech, je nepochopitelné. Jenže u tak známé, zároveň režimem střežené hvězdy to nebylo nic jednoduchého. Kvůli svým příbuzným, které měl v Německu, nemohl celý život na Západ. Situace se změnila až v roce 1981, kdy spolu s třetí manželkou Olgou dostal povolení k cestě do USA na pozvání bratra Olgy, který v Americe žil legálně od roku 1967. Později tam Waldemar jezdil každý rok a v létě roku 1986 se rozhodl na Floridě zůstat.
VŠE O WALDEMARU MATUŠKOVI NA BLESK.CZ ČTĚTE>>>ZDE!
Nejznámější Waldovy ženy
● Poprvé se oženil v osmnácti s Jiřinou Šťástkovou, měli spolu syna Miroslava (62), který se živí v Hamburku jako knihovník a také muzikant. Rozvedli se poté, kdy jim novorozené holčičky-dvojčátka zemřely po očkování proti neštovicím.
● Druhé manželství s Hanou Svobodovou zvanou Dulina bylo krátké a bezdětné.
● Pět let pak tvořil pár s Jitkou Zelenohorskou, známou z »razítkovací scény« v Ostře sledovaných vlacích. Seznámil se s ní jako s osmnáctiletou při natáčení filmu Kdyby tisíc klarinetů v roce 1964.
● Poslední ženou byla Olga Blechová, kterou si vzal v roce 1976. Narodil se jim syn Waldemar (39) a od roku 1986 žili v emigraci v USA.
Na ofocené dokumenty z archivu StB, v nichž je Matuška líčen v nejhorších barvách, se podívejte do galerie ->
)))))))))))))ale tenhle typ diskuze mne fakt free, na novinkách 1 článek /2 diskuze, taky na houby 
