14°C
Byla už sedm let na vozíčku, když se vypravila poprvé s kamarádkou do slunné Itálie. Okouzlila ji nejen krajina, ale taky úžasný temperament Italů. „Potkala jsem tam osudovou lásku svého života,“ přiznává Marika.
Alberto byl známý jejích známých, dodával pravé perly do sítě zlatnictví po celé zemi. „Hned první večer přeskočila jiskra,“ vypráví Gombitová v knize Miroslava Graclíka Úlomky vzpomínek. Alberto Maričiny pocity opětoval. Nosil ji na rukou, zahrnoval dary. Pouštěl si její písničky.
„Bylo to období plné lásky a štěstí,“ zasní se zpěvačka ještě dnes. Italský přítel si handicap své milované uvědomoval, dokonce jí nechal postavit vozík na míru. A pak ji představil rodině. Zdálo se, že už nic nebrání jejich společné cestě životem.
Domluvili se dokonce, že si adoptují potomka! Albertova rodina pak Mariku poslala na vyšetření k těm nejlepších lékařům. Chtěli vědět, zda je šance, že se někdy postaví na nohy. Přišel ale zamítavý verdikt. Marika s tím byla smířena. Odletěla domů a čekala na svého milého.
„Když stál ve dveřích, cítila jsem, že něco není v pořádku, byl odtažitý,“ popisuje Gombitová. Albertova rodina rozhodla za něj. Usoudila, že si nemůže při své práci dovolit mít doma invalidní ženu. Byl konec nadějím.
„Tehdy jsem si přestala věřit,“ přiznává po letech Marika. V roce 2004 zasáhly boží mlýny. Alberto, který miloval motorky a jezdil i na rallye Paříž–Dakar, testoval nový model. Najel do výmolu, vyletěl do výšky a těžký stroj spadl na něj. Zůstal na vozíku stejně jako žena, které navždy zlomil srdce...
