14°C
Do světel reflektorů vplulo pět baletek nacpaných v červených dresech, které v dobách Čáslavské nosily československé gymnastky. Uvedla je dobová reportáž z Mexika 1968: „Cvičení žen Československa a Sovětského svazu ještě nezačalo“.
Blond paruky a typický drdol à la Čáslavská »dozdobily« boule na dresech mezi nohama. Ale ano, celkem povedené improvizace na nářadích, kde vládla Věra, opravdu provádělo pět chlapů. A »pan Věra« to zakončil symbolickým zúčtováním s maketou ruského tanku, kterou chytil za dělo a otočil. Až v Kremlu padala omítka!
I přišel úryvek z grotesky »Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská«. Tenhle útvar o bývalém československém prezidentovi a gymnastce by měl rozesmát, ale o tom se většině diváků ani nezdálo. Herec si přinesl umělou nohu, s jejíž pomocí předvedl »rozštěp« Čáslavské, poté sklidil rezervovaný potlesk.
Pak nastoupil »soudruh gymnasta« Husák, do toho zněl rádoby vtipný komentář: Jelikož sovětský rozhodčí dal Husákovi čtrnáct bodů z deseti, skončil duel nerozhodně. Tak stáli na nejvyšším stupínku spolu, Věra při hymně odvrátila tvář…
Ne že by tak významné gesto nešlo zahrnout do grotesky, ale tohle bylo příliš laciné! Vlastně to byl nejdelší kousek vzpomínání v Národním divadle, trval skoro devět minut – a vyzněl prázdně. Co se nepovedlo, zachránily pozvané osobnosti vyprávěním o paní Věře.
Pohřeb Věry Čáslavské: Co řekli Šebrle a Sommerová? David Malik
Třeba vystoupení Michaela Žantovského, střípky, které trochu chaoticky četl ze tří papírů, působily jako vystřižené z Povídek Šimka a Grossmanna, ale byly autentické, lidské, proto pobavily. Docela povedenou situační hlášku obstaral moderátor Marek Eben po básnickém vystoupení Báry Špotákové: „Barbora také hezky recituje, ze všech oštěpařek nejlíp“.
VŠE O ZESNULÉ LEGENDĚ VĚŘE ČÁSLAVSKÉ NAJDETE>>>ZDE!
