22°C
„Vzpomínám na tátu dennodenně. To nejhorší už přebolelo, takže na něj vzpomínám hezky. Pouštím si hudbu, vyprávím historky. Už je to dobrý,“ řekla Petra v pořadu Barrandovská Sedmička. V posledních letech byla svému otci velkou oporou.
„Žila jsem v Itálii 29 let, vídali jsme se třikrát, čtyřikrát ročně. V roce 2010 na Vánoce jsem dostudovala. Jela jsem do Prahy, vzala jsem kufry a psa. A pak jsem si řekla, proč tu nezůstat? Táta potřeboval pomoc, to návrat nepřipadal v úvahu,“ zavzpomínala na důvody, proč v Česku zůstala.
Hapkův boj s Alzheimerem byl dlouhý a těžký. „Ta nemoc v něm byla dlouho, jenom se to nepoznalo. Byly chvíle, kdy se hodně zlepšil, pak zase zhoršil. Bylo to nahoru a dolů. Já jsem věděla, že se ta nemoc bude takhle chovat. Byla jsem ráda za každý den, kdy s ním byla sranda a byl v pohodě,“ prohlásila.
Špatný tatínkův stav uspíšil její vdavky. „Byla jsem moc zamilovaná, ale nějak jsem cítila, že bych moc chtěla, aby byl můj táta na svatbě. Tak jsem si zorganizovala svatbu během dvou měsíců. Požádala jsem svého muže o ruku,“ říká se smíchem.
Na tátu nikdy nezapomene. S vážnou nemocí se pral s humorem. „Při návštěvě v nemocnici jsem se zeptala: Táto, byl tu někdo? „Ano, byl tu Mucha,“ odpověděl skladatel. „Táto, ten je ale 30 let mrtvý. „Taky jsem se divil,“ odvětil Hapka.
