14°C
V dlouhém černém kabátě a tmavě hnědých slunečních brýlích se Libuše Šafránková mezi davem lidí, kteří čekali před kostelem sv. Ignáce na Karlově náměstí, téměř ztratila. Prolétla mezi ostatními jako vítr. S nikým nemluvila a během několika vteřin zmizela uvnitř kostela.
Šafránková byla jednou z těch, kteří promluvili nad rakví s ostatky Pavla Landovského. Herečka četla z listů Václava Havla z roku 1987. Smuteční událost tak odlehčila historkou, jak se chtěl Landovský dostat v roce 1956 do divadla Na Zábradlí, kde působil Havel. A poté, co se Havel s Landovským seznámil, stali se nerozlučnými přáteli na celý život.
Po smutečním obřadu byla mezi prvními, kteří šli v průvodu za rakví směrem k Novoměstské radnici. Tam uložili rakev a zahájili smuteční hostinu. Z Šafránkové opadl stres a smutek a při rozhovoru s Táňou Fischerovou už se smála na celé kolo.
Podle našich informací na karu krátce po 16. hodině začali přítomní muzikanti hrát a zpívat lidové písně. V tu dobu Šafránkovou rozbolela nejspíš hlava, protože z hostiny utekla a přitom si neustále pokládala ruku na čelo.
Bolest byla tak neúnosná, že si Libuše cestou z radnice omotávala kolem hlavy šál. Na hostině tedy nezůstala ani do konce. Přitom ještě pár minut předtím pohodlně vysedávala na kládě s jednou nohou ve vzduchu a vesele štěbetala s Fischerovou.
