Rozčepýřený Pavel má na svou vysněnou ženu velké nároky. Touží o krásné panence, ovšem sám vypadá jako postrach ulice. Stejně tak jako jeho zuby neviděly kartáček, jeho vyvolená žena na farmě nikdy neuvidí zrcadlo.

Jestli existuje žena, kterou špindíra Pavel přesvědčil o tom, že na vzhledu skutečně nezáleží, bude mít co dělat, aby ji ukecal, že bydlet v chlívku je také naprosto v pořádku. Jeho statek, na kterém Pavel chová několik zvířat, vypadá jako po výbuchu. Omítka na stěnách je popraskaná, otlučená a místy nechutně flekatá.

Plot, který by měl ohranit jeho farmu, je nenatřený a volně se válí na dvorku. „Dříve nebo později mi uteče každý zvíře,“ práskl na sebe Pavel, čímž dal své vysněné panence najevo, že jako šikovný farmář také nevyniká.

I kdyby tedy jeho budoucí panenka zavřela oči a rozhodla se na farmě šíleného Pavla přeci jen žít, čeká ji pěkná otročina. „Nedokážu zabít žádné zvíře a vařit umím jenom vajda,“ svěřil se podivín. Statečnou žena bude mít tedy co dělat, aby denně navařila, pochytala zvířata, opravila střechu, ztloukla plot a vyleštila alespoň jeden hrnec, který by mohla použít jako zrcadlo.