Jana z dětského domova pořádá velký koncert. Matku viděla jen na fotce v Blesku

Náhradní rodina se Jany ujala v necelých deseti letech, do pěstounské péče si ji vzala herečka Hana Čížková. Jana k ní přišla v těžkém období, kdy sama přišla o manžela. Dneska je na ni prý velmi pyšná, Jana totiž pořádá velký charitativní koncert pro dětský domov v Dolních Počernicích, ze kterého si ji maminka Hana před lety odvedla, koncert proběhne už tento čtvrtek v pražském Retru.

„Loni jsme 22. června pokřtili CD a já jsem přemýšlela, že bychom udělali narozeninový koncert. Pak mě ale napadlo, že by se to mělo udělat tak, aby to také mělo nějaký smyl. A tak mne napadlo uspořádat koncert pro dětský domov v Dolních Počernicích, ve kterém mi dali senzační rodinu a udělali pro mě strašně moc,“ vysvětlila Jana.

Herečka Hana Čížková si Janu z dětského domova odvedla, když jí bylo necelých deset let. Dnes říká, že je na ni moc pyšná. Celý koncert si dělá sama. „Měla jsem kluka (Jan, tehdy 18 let), neměla jsem druhé dítě, manžel pro to tenkrát moc nebyl, říkal, co blbnu, že kluk je velký a neměl z toho moc radost. Já jsem byla už stará, ale chtěla jsem mít ještě rodinu, a ideálně holčičku,“ zavzpomínala pro Blesk Zprávy herečka, kterou diváci mohou znát třeba z Kameňáku Zdeňka Trošky.

Tragická smrt milovaného muže

Čížková tenkrát toužila po tom, aby dítěti mola dát něco, co nemá. Viděla, jak kamarádi a známí posílají peníze na děti ze vzdálených zemí, ale chtěla prý udělat něco víc. A to se nakonec povedlo. „Přišla jsem za ní tenkrát s kamarádkou Gábinkou Hermanovou a paní ředitelka říkala, že ve druhém patře mají holčičku, která je moc hodná. Tak jsem za ní šla,“ popsala první společné okamžiky.

Zašly prý tenkrát na palačinku a hned se dohodly na návštěvách, Jana tak k herečce začala jezdit na víkendy, nevlastní bratr a Hančin muž si ji velmi rychle oblíbili. Stejně jako nová maminka. Jenže Hančin manžel záhy zemřel. „Zůstala jsme sama, věděla jsem, že mi dítě do adopce nedají. Nakonec jsem si vzala Janu do pěstounské péče. Začalo se to vyvíjet a mám pocit, že v té těžké době ona pomáhala mně a synovi Honzíkovi a my jsme pomáhali jí. Místo toho, abych myslela na to, že mi zemřel muž, kterého jsem nesmírně milovala, tak jsem vlastně měla ji,“ dodala Čížková.

Ředitel dětského domova koncert kvituje, zájem zpěvačky ho těší. „Jsem rád. Jana od nás odcházela do pěstounské péče, přesto na nás pamatuje. Stavila se tady, popovídali jsme, bylo to moc příjemné setkání. Když řekla, že pro nás dělá koncert, tak jsem byl nadšen. Moc mě to těší, ukazuje to, že práci děláme správným směrem. Když děti, které s námi už nežijí, jsou ochotné pro nás něco udělat,“ popsal pro Blesk Zprávy ředitel dětského domova v Dolních Počernicích.

Pro děti by Jana mohla být i vzorem. Sice už na něm nebudou ty, které by si mladou ženu pamatovaly, ale těm stávajícím by mohla ukázat nový směr, být pozitivní motivací. „Je vidět, jak si začnou uvědomovat, že to nekončí, že mohou něco vrátit, že je to zaujme a že může pro někoho být vzorem,“ dodal ředitel. A Jana má pro účastníky z domova v rukávu jedno překvapení. Domluvila jim vstup na back stage a focení s interprety.

V Retru vystoupí Kazma i Sámer Issa

Že umí Jana zpívat, se Hanka dozvěděla, až když bylo dívce 11 let. Později vystudovala Ježkovu konzervatoř a dneska se chce věnovat dráze sólové zpěvačky. Na koncertu tento čtvrtek v pražském klubu Retro vystoupí řada osobností, přátel Jany Rybníčkové, a to bez nároku na honorář. Diváci se tak budou moci těšit na takové hosty, jako je Sebastian, Kazma, Lipo, Jakub Děkan, Debbi, Sámer Issa, Hank (Atmo music), Erika Fečová, Jaro Smejkal, Leona Gyöngyösi a další. Celým večerem bude provázet moderátorka Nikol Trojanová.

Jak vzpomínáte na dětský domov?

Mám na to dobré vzpomínky. Je to takový žlutý zámeček, takže jsem si připadala jako princezna a hrozně hezky se k nám chovali. Byli jsme rozděleni asi do pěti rodinek po 11 dětech. Střídaly se nám dvě tety přes den, a pak jsme měli ještě noční tety. Snažili se nám to udělat takové, abychom se necítili, že jsme někde v dětském domově, ale jako v rodině.

Tajemství nováčka z Ordinace: Vyrůstal v děcáku a na place si splnil přání!

Dělali pro nás různé akce, třeba memoriály, na muzikály nás brali, když to šlo a tak dále. Zní to asi divně, ale mám na to jen dobré vzpomínky.

Jaký byl příchod do nové rodiny?

Jednou jsem psala úkol z němčiny a paní ředitelka se mě ptala, jestli bych chtěla do adopce. Byla jsem ještě malá a moc jsem tomu nerozuměla, ale řekla jsem, že jo. Asi měsíc nato přišla dáma v bílém, to byla mamka. Říkala, že se půjdeme najíst a já ani nevnímala, že se děje pro mě něco osudového. Byly jsme si hrozně sympatické a hned se mě ptala, jestli k nim nechci přijet na víkend.

Přijela jsem k nim, poznala jsem brášku, manžela maminky – strejdu, hned jsem si je všechny zamilovala, protože se ke mně chovali krásně a hned si připadala, jako že mám rodinu. Bylo to úžasné. Vídám se ještě se svojí biologickou babičkou, ta to také podpořila, mamku si oblíbila a jezdila jsem tam na víkendy s tím, že pak se stala ta tragická věc, nás to ještě víc semklo, celý proces se ale ještě zrychlil a já hned bydlela s mamkou a bráchou a hodně jsme se podporovali, společně jsme to zvládli. Jsme velká rodina, bráška má ženu a tříleté dítě, mamka má přítele, všichni jsme spokojení, šťastní a podporujeme se.  

Jak jste se dostala do dětského domova?

Pamatuji si to matně, vím, že jsem šla ze školy a přišla tam moje máma s tím, že jdeme na výlet. Dala mě tehdy do ústavu v Modřanech s tím, že měla dvě měsíce na to, aby si pro mě přišla, to se nestalo. Šla jsem do diagnostického ústavu v Krči, kde jsem byla čtyři měsíce, než jsem se dostala do dětského domova v Dolních Počernicích, kde jsem byla, už ani nevím, jak dlouho.

Na ten diagnosťák nevzpomínám ráda, nechodili jsme ani do normální školy, v podstatě jsme se neučili, myslím, že jsem se tedy trochu zabrzdila, byl to moment, kdy jsem se potřebovala nejvíc rozvíjet. Když jsem potom přišla do školy, tak jsem zjistila, že v tom hrozně plavu a tety se mnou všechno doháněly.

Žádné kino, večírky a hrozba dluhů: Michal popsal mládí v dětském domově

Rodiče jste už pak neviděla?

Ne, ale doteď je mám ve vzpomínkách a vím, jak vypadali. A jednou jsem přijela na dětský tábor, to může být asi osm let zpátky. Z tábora jsem odjížděla dřív, protože jsme plánovali rodinou dovolenou, mamka mi dala jídlo a já jsem pročítala Blesk. Najednou jsem tam narazila na fotku svojí biologické mámy. Tak na to koukám, že je mi povědomá a pak tam čtu Jana Rybníčková. Byla tam vyfocená s hřibem. Tak jsem si řekla, že se asi má dobře.