14°C
Zpěvák byl ještě při síle a optimismu. Vzpomínal na své začátky v divadle Semafor i na to, jak v 90. letech začínal podnikat.
Spousta lidí vás zná jako zpěváka. Vy jste ale v devadesátých letech v sobě objevil i velký podnikatelský talent!
„Můj bratr Ivan mi říkal – v tobě byl vždycky obchodník! Jako kluk jsem někde natrhal kytky a pak jsem je u tenisových kurtů nabízel po dvou korunách. Prodal jsem jich asi pět! Pak na to ale přišli rodiče, dostal jsem hroznej vejlup a musel jsem všechny, komu jsem tu kytku prodal, obejít a vrátit jim peníze.“
Jak jste přišel na to, že budete prodávat lidem kafe z automatů?
„Nejdřív jsem chtěl dovážet prášky na praní. Než jsem se ale rozkoukal, byly zásoby v každém obchodě. Pak mě napadlo vozit videokazety. Jenže zase jsem přišel s křížkem po funuse! Naštěstí jsem tehdy před Laternou magikou narazil na dodávku, v níž seděl chlapík, který dělal servis automatům na kávu. Dali jsme se do řeči a domluvili, že koupíme kávomaty, on je bude opravovat, já doplňovat. Zajeli jsme do Itálie podívat se, jak to funguje, a přivezli jsme dvacet kávomatů.“
Kde jste na to vzali?
„Přibrali jsme do firmy ještě třetího. A hlavně, vzali jsme si úvěr. V té době to bylo nesmírně jednoduché, stačilo donést do banky dvoustránkový popis podnikatelského záměru.“
Ale vám se podařilo i docela rychle uspět.
„Zadarmo to nebylo! Automaty jsem musel i já každý den zásobovat a umývat, vybírat peníze. A když jsem přišel domů, říkal jsem své ženě Evě – pojď, uděláme si hezký večer, budeme počítat drobné! A tak jsme je spolu stavěli do komínků a já to nosil do banky.“
A vaše muzicírování jste zdědil po rodičích?
„To ne, oba byli učitelé...“
Sám jste neuvažoval o dráze kantora?
„Ne, to mě nikdy nelákalo. Ale obě moje dcery, Zuzana i Tereza, studovaly pajďák (pedagogickou fakultu – pozn. red.). Takže se ty geny projevily až v další generaci.“
Dcery mají jména podle hitů, které zpíval váš kamarád Waldemar Matuška (†76), takže zase muzika. Ale neodpověděl jste mi, kde se tedy vzala?
„Táta jako venkovský učitel hrál na housle. K Vánocům u nás patřilo, že tatínek vzal housličky, brácha si sedl k pianu, já popadl kytaru a hráli jsme koledy. Rád na ty chvíle vzpomínám.“
Přesto jste vystudoval dopravní školu. Málokdo ví, že jste vlastně železniční inženýr!
„Za to mohl můj starší bratr. Na klavír hrál od pěti let, byl muzikou ještě posedlejší než já. Jenže maminka se nám snažila vštípit k muzicírování jiný vztah. Bratr šel proto na vysokou ekonomickou. Ale vydržel tam jen půl roku, prostě na ta ekonomická studia nebyl, hudba byla celý jeho život. A tak z toho utekl. Jenže mámu to úplně zdrtilo. Když jsem to viděl, šel jsem pokorně na tu dopravku.“
Proč právě tam?
„Nějak jsme se o tom předtím bavili. Ona říkala – tam běž, budeš mít pak nárok na režijní jízdenky i na pražce na topení... Studoval jsem vcelku naplno dva roky. Další tři už to nešlo. Flákal jsem to, chodil jsem jen na semináře a zkoušky. Já už totiž zároveň dělal naplno v Semaforu včetně zájezdových vystoupení. Taky jsem byl ženatý a už jsme v té době čekali Zuzanku.“
Ale dostudoval jste!
„Tak diplomku jsem dělal nadvakrát. Poprvé jsem měl připravit návrh na rozšíření nádraží v Jindřichově Hradci. Jenže zároveň jsem zkoušel na premiéru, po večerech vystupoval a ještě jsem u toho rýsování stíhal hrát s dalšími studenty mariáš. Když jsem odevzdal diplomku, profesor mi řekl – vy toho máte nějak málo! Přesvědčoval jsem ho, že to mám alespoň hezky barevně vyvedené, ale nenechal se obalamutit.“
A druhý pokus?
„S druhou diplomkou mi už pomohli kamarádi, tak všechno dobře dopadlo. Nakonec jsem oproti slibu, že nikdy žádný tunel ani nádraží nepostavím, opravdu dostal diplom. Přinesl jsem ho mamince a řekl jsem jí: Tak a teď si ten můj diplom dej třeba zarámovat nad postel, užij si to, ale já jdu k muzice!“
Zemřel Karel Štědrý (†80), pěvecká legenda, herec i kamarád Karla Gotta Blesk TV
