To je samo o sobě velký posun, ale k dokonalosti má návrh daleko jako heroinista do posilovny.

Pro mnohé houbaře se například může radostný odchod z lesa s plným košíčkem změnit v halucinaci, která může vyvrcholit rozhovorem: „Za co sedíš?“ „Za houby.“

Houby lysohlávky jsou velmi silnou drogou a jejich zařazení na zakázanou listinu je zcela oprávněné. Problém je ale v množství. Návrh hovoří o 40 houbičkách. Je přitom dokázáno, že již 5 houbiček, tedy jedna dávka, stačí na to, aby se občanovi změnilo vnímání na celý život. Během „rauše“ je navíc občan vystaven přímému nebezpečí, mimo jiné proto, že má, popleta, pocit že umí létat.

„Občane, co to máte v košíčku?“ ptá se policista houbaře v červené pláštěnce ve scéně jako z pohádky. Připletou-li se občanovi mezi hříbky, klouzky a bedly také lysohlávky, zřejmě mu nepomůže ani výmluva, že je babička nemocná.

Namátkové kontroly houbařů mohou vyvolat u slabších povah pocit, že návštěva lesa je něco jako jízda na černo. Ve svém důsledku pak mohou znamenat konec houbaření v Čechách.
Když nemůže občan chodit na houby, najde si jiného koníčka. Třeba, ehm, pěstování kaktusů. Ne že by byl peyotl, který je také zařazen mezi zakázané, nějaký krasavec. Připomíná kedlubnu s ostny, ale vyprávějte to kaktusářům. Kdo tomuto koníčku propadl, má jich doma víc než pět, jak chce stanovit nový zákon.

Takže se tu zřejmě dostaneme k výjimkách z výjimek, což je přesně to, co dělí dobrý zákon od špatného. Není ale nutné tvořit na hned dokonalé zákony, stačí drobné krůčky. Nový zákon bude, i přes své nedostatky, dalším úspěchem úřednické vlády premiéra Fischera.