Čtvrtek 18. dubna 2024
Svátek slaví Valérie, zítra Rostislav
Oblačno, déšť 10°C

Kuriózní soutěž Nedělního Blesku: První mistrovství světa ve sběru hub

Autor: Ondřej Höppner, lmk - 
23. září 2012
05:00

Kdyby měly houby hlasovat, jaký jsem vlastně houbař, bylo by mi odpovědí ticho hlubší než nejhlubší šumavský hvozd.

Do role outsidera v prvním mistrovství světa ve sběru hub mě pasovala nejen vysoká postava a malá ohebnost, ale i silné brýle a pokročilá šeroslepost.

Možná paralympiáda houbařů, to by byla ta pravá soutěž pro mě. Od počátku však bylo jasné, že uspořádat mistrovství světa ve sběru hub je dobrý nápad.

Vlastně to nemohlo skončit špatně, protože nakonec vždycky někdo nějaké ty houby najde. Z Prahy na Šumavu vyjíždíme ve dvou vozech v šest ráno. Prší, tak jsem si vzal deštník.

Vezeme také startovací pistoli, cílovou pásku, košíky a startovní čísla. V hájence v nízkých polohách Šumavy nás přivítali mimořádně vřele. Čtou rádi a pravidelně Nedělní Blesk a nápad uspořádat První mistrovství světa ve sběru hub v hodinovce jim přijde velmi dobrý.

V údolích ještě nižších než nízké polohy Šumavy se nad potoky válejí chuchvalce mlhy. Je devět hodin brzy ráno. Ve vzduchu tuším datla. Na úzké cestě vinoucí se mezi vrchy míjíme ceduli s nápisem: „Pozor! Nevybuchlá munice!“

Náš průvodce má vysvětlení: „V padesátých letech tu měla armáda cvičnou střelbu. Byla to mela. Tank střídal tank, mina minu. Nepřítel byl na protější stráni. Jsme v pohraničí. Prostě se tak strašili.“

Ukazuje na bujné křoví, deroucí se po kameni. „Tady stával kostel a tam statek.“

„A co ty miny?“ zeptal jsem se.

„Žádné tu nejsou. V létě se tu pasou krávy.“

Na křižovatce lesních cest v hlubokém lese na tajném místě na nás čekal Velký John. Místní hajný. Muž, který to tu zná. Muž, který je plachý, dobrý, bodrý a ví. Prostě: rozhodčí.

Rozhledávání před závodem Rozhledávání před závodem | Nedělní Blesk — Jan Čejchan

Cviky

Pět minut do startu. Přišpendlujeme si startovní čísla. Vylosoval jsem trojku. Největší favorit závodu, nimrod František, ročník 51, má pětku.

Je nás celkem pět závodníků a jeden fotograf. Kolem hustý les. Kypící šumavský hvozd. Labyrint kmenů, stínů, hub, naděje, zvuků, ticha a borůvčí.

Brázdu na cestě jsme si vybrali za startovní čáru. Pravidla jsou jasná. Za hřib deset bodů, křemenáč za pět, klouzek je bod. Sbírá se hodinu. Pro mě, šeroslepého, to není dobrá zpráva. V životě nacházím jen samé klouzky. Mají jasně žluté hlavičky, tak jsou vidět i v komplikovaném porostu.

Ano, najdou se houbaři, kteří jimi pohrdají. Pohrávám si s myšlenkou, že bych sbíral jenom je.

Minuta do startu. Závodníci se začínají »rozhledávat«. Pokrčit nohy, mírný úklon, oči připravené k perifernímu sběru. Prsty do vějíře, nožík, chvějící se v prázdném košíku. A na konci paseka. Obrovský hřib, větší než jeho nálezce, archetyp smyslu života. Rychlými pohyby se snažím dotknout země, aniž bych udělal dřep. Marně.

Start

Startovní bezhlučná pistole. Šedesát minut. Začíná První mistrovství světa ve sběru hub. Start. Jdu. „Hele! Hřib!“ ozve se vedle mě. Do okolních košíků pleskají první houby. První body.

„Nejlepší je sbírat přímo z cesty,“ slyším tiché hřmění Velkého Johna. „Kozák. Hřib. Kovář. Kačenka, ta je nejlepší s octem. To vy nesbíráte?“ Hajný houby nesbírá, prostě o nich ví.

Na stráních kolem se hemží mí soupeři. Jejich nožíky probleskují mezi stromy. Čas neúprosně běží. Můj košík zeje.

Nezapomenutelný okamžik startu Nezapomenutelný okamžik startu | Nedělní Blesk — Jan Čejchan

Hřib

Periferním viděním mimo obroučky tuším hustý háj. Vybaví se mi slovo bedla. Jdu tam. Hustý porost nedovoluje sklonit se, i když jsem rozcvičen, ale startovní číslo, dmoucí se na hrudi, mě nenechá umdlít. Jedno vím jistě: Jsem v háji.

Svůj první hřib nacházím za hájem. Není velký ani malý, je smrkový. První plesknutí, první body, první pablesk houbařského ráje.

Jsem zpátky. Jsem houbař. Jsem v lese.

Pak se přede mnou otevře paseka, která zářila. Stačí vyhlédnout si kout a najít. Zůstat. Spočinout. Houba je já, já jsem houba. Jsme jedno. Šumava je víc než šumná, Šumava je ráj.

Hodina je pryč. S plným košíkem běžím k cílové pásce. Ze všech dusot a z křovisek se vynořují stíny. Bílá cílová páska svítí mezi stromy.

Vpředu supí několika košíky obtěžkaný Václav, ale jeho náskok se rychle zkracuje.

František, ročník 51, zkušeně běží po pružném mechu, jako by létal. Vzduchem sviští šišky.

Vašek padá do pásky, nad Šumavou zní jeho vítězný smích.

Sličná slečna Kateřina obdarovává mistra světa na pařezu houbou, borůvčím, suchým listím a vlhkým polibkem. Vyhrál, protože měl nejvíc košíků. Šumava je ráj.

Bonus: Houbařské safari

Po mistrovství se nás chopil další hajný, který nám chtěl udělat radost.

Předem obešel hájek a označil keře a větvičky nad houbami omyvatelnou oranžovou barvou.

Redakce Nedělního Blesku děkuje Národnímu parku Šumava a revírníkovi Jiřímu Kecovi. 

Pravidla

Při závodě nešlo jen o to, kdo nasbírá nejvíc hub, ale i o to, jaké. Každý z účastníků mistrovství se mohl po lese pohybovat (sbírat) jen hodinu. Zato libovolným směrem a tempem.

Druh a body
1. Hřib smrkový 10
2. Křemenáč 7
3. Kozák 5
4. Hřib kovář 4
5. Hřib strakoš 3
6. Hřib hnědý 3
7. Liška 2
8. Klouzek 1

Toto je výsledek hodinového sběru pětičlenného družstva Nedělního Blesku Toto je výsledek hodinového sběru pětičlenného družstva Nedělního Blesku | Nedělní Blesk — Jan Čejchan

Rozhovor s vítězem

NB: Jako hlavní cenu jste dostal houby. Není to málo?

Vašek: I z malé houby se dá udělat velká smaženice.

NB: Jak se vám sbíralo?

Vašek: Super. Připravoval jsem se na počítačovém simulátoru.

NB: Proč jste lítal po lese jako motorová myš?

Vašek: Abych toho hodně stihnul.

NB: Našel jste za hodinu šest kilo hub. Co s nimi bude?

Vašek: Houby raději sbírám než jím. Rozdám je.

NB: Z jaké houby jste měl největší radost?

Vašek: Z rodinky křemenáčů.



naidka ( 23. září 2012 16:00 )

taky bys mohla vyrazit na houby. Doporučuju červené muchomůrky a černé hnojníky.cz.

sandrahauserovva ( 23. září 2012 15:48 )

Ahoj, letos koluje po internetu a mezi lidma nova forma privydelku, idealni na konec leta, kdyz je vecer hodinka dve casu... Sama si takto privydelavam jiz od kvetna a fakt me to nadchlo. Miliony z toho nejsou, ale dokud to jde, tak se mi hodi kazda snadno vydelana kacka Kdyztak mrknete na www.cervenacerna.cz

naidka ( 23. září 2012 11:35 )

mohli by ten mistrák uspořádat na Moravě, kdo tady najde praváka, bude opravdu Mistr světa.

ki33 ( 23. září 2012 11:08 )

fakt hezkýý . Alespoň jsem se pokochala pohledem. Já totiž houby hledám, málokdy sbírám. Prostě na to nemám ten správný "gryf".

querty ( 23. září 2012 09:55 )

Dobrý nápad s mistrovstvím ve sběru hub. Jenom doufám, že vášnivý houbaři tam při sporech o vlastnictví nějakého úlovku udrželi své chování na uzdě.

Zobrazit celou diskusi