14°C
Waldemara Matušku jsem navštívil na Floridě koncem října loňského roku. Natáčeli jsme s ním reportáž do pořadu televize Nova Přísně tajné. Tehdy nic nenasvědčovalo tomu, že jsme poslední čeští novináři, kteří se s hudební legendou potkají.
Máte fotku nebo video Waldemara Matušky? Vyfotografovali jste se s ním nebo potřásli rukou? Pomozte nám vytvořit fotoalbum vzpomínek na tohoto geniálního zpěváka a pošlete nám své snímky nebo videa na online@blesk.cz . Nejlepší zveřejníme a odměníme.
Jeho dům v luxusní čtvrti města St. Petersburghu (místo s největším počtem slunečních dní v roce na světě – ideální pro život lidí s astmatem, jako byl právě Matuška) jsme poznali hned. Jako před jediným domem v ulici totiž stál sněhově bílý nablýskaný Rolls Royce. Dárek, který Matuška dostal k narozeninám od manželky Oliny.
„Jsem trochu nastydlý. V posledních dnech tu máme neuvěřitelnou zimu. Teplota tu klesla ke dvaceti stupňům,“ vtipkoval Matuška hned na uvítanou. Seděl u stolu v kuchyni, kterou mají vtipně propojenou s bazénem, měl nasazené své typické letecké brýle neboli „masařky“, a zálibně sledoval asi deset basiček s plzeňským Prazdrojem, které měl složené vedle lednice. „To víte, nějak člověk ten kontakt s domovem udržovat musí,“ se svým typickým šibalským výrazem vysvětlil, když si všiml našeho údivu nad takovým množstvím korunovačních klenotů českého pivovarnictví. Manželka Olina zatím seděla vedle něj a zadělávala ve velké míse těsto na domácí chleba. „V Americe totiž vůbec nevědí, co to pořádnej chleba je,“ dodal pán domu.
Vyprávěl o tom, jak se bojí, že prezidentské volby vyhraje demokrat Barack Obama a začne jim v USA budovat socialismus. „Dokonce jsme tady obcházeli i sousedy a vysvětlovali jim, že to, co chce Obama v Americe zavést, je přesně to, před čím jsme my z Československa utíkali,“ přiznala Olina, která měla na svém obřím terénním autě vylepenou samolepku s jménem republikánského prezidentského kandidáta Johna McCaina.
Nálada se u Matušků ale viditelně zlepšila, když nám začali popisovat, jak po několika letech konečně dokončují velké přestavby na svém domě. „To nejhorší už máme za sebou. Teď už je většina prací hotových. A přesně tady budu mít bar s pípou, takže až sem za námi přijedete za rok, tak vám tady natočím Plzeň přímo ze sudu,“ ukazoval nám pak místo na podlaze, kde už měl umístění baru vyznačené pomocí provázků.
Pak zcela bez problémů Matuška po velmi příkrých provizorních schodech vylezl do prvního patra, kde se nám pochlubil vlastním kinosálem, neprůstřelnými skly v oknech, výtahem a speciální koupelnou. V té měl udělanou sprchu přesně na svou výšku a postavu.
„A tady nám minulý týden dělníci přidělávali dveře na balkón. Už když je tam dávali, tak jsem se jich ptal, jestli to náhodou nemají blbě, protože se mi zdálo, že ty dveře zadělávají obráceně a nepůjdou otevřít. Ťukali si na čelo a říkali cosi o tom, abych se nestaral, že oni jsou tu od toho, aby přidělali dveře a já zas od toho, abych jim za to zaplatil. Pak si mne za dvě hodiny pozvali a slavnostně mi ukázali, jak ty dveře hezky přidělali. Když jsem se je pokusil otevřít, tak to ale nešlo, protože je samozřejmě přidělali obráceně. Tak jim povídám: Hoši, teď si hezky vemte tady ty majzlíky, dveře vysekejte a přidělejte je tak, jak mají být. A samozřejmě, pracujete zadarmo,“ kroutil hlavou nad dovednostmi amerických dělníků Matuška.
Možná ještě větší lesk v očích než při prohlídce domu se zpěvákovi objevil před domem. A to když nám ukazoval svůj Rolls Royce. „Tohle fáro mi koupila Olinka k sedmdesátým pátým narozeninám,“ hrdě se podíval na svou manželku.
Pak jsme se ale dopustili společenského faux pas. Zpěváka jsme se totiž zeptali, zda-li si Rolls Royce sám řídí. „No dovolte? Copak jste někdy viděli majitele takového auta, aby si ho sám řídil. Jediné místo, kde jsem v tom autě kdy seděl, bylo to za řidičem,“ povídal na oko pohoršeně Matuška.
Když jsme pak zpěváka v jeho luxusním autě natáčeli, všiml si povyku jeden z Matuškových sousedů a přišel se podívat. „Copak se to tady děje?“ zeptal se mně. „Točíme tady reportáž o panu Matuškovi. Jsme z jedné české televize,“ vysvětlil jsem mu. „A proč o něm jako točíte?“ nechápavě koulel americký soused Jack očima. „Proč? Pan Matuška je v Česku strašně slavný zpěvák. Každý ho tam zná. Je to něco jako český Frank Sinatra,“ snažím se zaskočenému Jackovi vysvětlit. „Cože? To si ze mě děláte srandu? Manžel Olinky, že je český Frank Sinatra? To jsem vůbec netušil, že bydlím vedle takové celebrity. A to se známe asi tři roky. Tak to musím hned jít říct manželce,“ nevěřícně kroutil hlavou Jack na odchodu. „Český Frank Sinatra! Z toho se manželka zblázní, až jí to řeknu,“ mrmlal si celou cestu ke svému domu.
Matuška si zvídavého souseda přitom vůbec nevšiml. Zrovna pózoval na svém oblíbeném sedadle za řidičem a okolní svět, jako by pro něj přestal existovat „Prostě nežije se nám tady špatně. Ráno vstanu, skočím do bazénu. Pak si dojedu do banky vybrat peníze, vrátím se domů, dám si pivko a do večera přemýšlím, za co bych ty peníze mohl utratit. Pak vždycky na něco přijdu, večer jedu do restaurace na své oblíbené kraby a druhej den ráno zase tohle všechno na novo. Řeknu vám, že to je lepší, než ve stínu pod fíky, poslouchat slavíky,“ nadšeně líčil zpěvák náplň svého floridského života.
„Teď mne furt lákají krajani z Austrálie, abych tam za nimi přijel jim zazpívat. Ale to je strašná dálka. Tak dlouhá cesta letadlem už není pro mě.Teď musím počkat, co mi řekne doktor. Na Austrálii to určitě nebude, ale do Česka bych se ještě jednou rád podívat zajel. Tak třeba za rok by to prej už možná mohlo jít, takže bych vám oplatil tuhle vaší návštěvu tady,“ plný optimismu nám kreslil své plány, když se s námi loučil.
Waldemar Matuška si v životě díky svému talentu, odvaze i pracovnímu nasazení splnil skoro všechny své sny. Ten poslední o ještě jedné návštěvě své vlasti si už ale bohužel splnit nestihl
!!!Výzva čtenářům Blesku!!!
Máte fotku nebo video Waldemara Matušky? Vyfotografovali jste se s ním nebo potřásli rukou? Pomozte nám vytvořit fotoalbum vzpomínek na tohoto geniálního zpěváka a pošlete nám své snímky nebo videa na online@blesk.cz. Nejlepší zveřejníme a odměníme.
Kazdy jsme strujcem sveho osudu...
