18°C
Moskva vlastní pozemek na bulharském pobřeží: Využívá ho pro špionáže? Sofie to moc neřeší
Rusku podle všeho patří kousek černomořského pobřeží v Bulharsku, podle stanice Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL) se jedná o pás prominentní pláže a Kamčijské společenské a ozdravné centrum, neboli SOK, jak se mu říká. Komplex se nachází na jedné z nejvyhledávanějších pláží u ústí řeky Kamčija, v resortu jsou hotely, fitness centra, školy, konferenční centra i hvězdárna či amfiteátr. Komplex je v podstatě vybavenější než mnohá bulharská města, technicky vzato to ale není Bulharsko. Budovy i země pod nimi patří moskevskému městskému úřadu.
Půdu ve vesnici Bliznatsi ležící asi 25 kilometrů jižně od města Varna, si moskevské úřady koupily v roce 2008, a to i přes bulharský zákon, který tehdy zakazoval cizincům či zahraničním entitám takové nákupy. Jenže moskevští radní si nejen pořídili unikátní kus země, zaplatili za něj podle reportérů RFE/RL pakatel, navíc na stavbu luxusního resortu měla přispět i bulharská metropole Sofia.
Během pandemie covidu-19 byl komplex uzavřen. Pak přišla v únoru 2022 ruská invaze na Ukrajinu následovaná krvavou válkou pod taktovkou Kremlu, který Bulharsko umístil na seznam nepřátelských států, a Sofie rázem měla obavy z toho, že Rusko na jejich černomořském pobřeží vlastní kus země. Navíc se jedná o strategický pás, který by mohla využít ruská armáda. „V komplexu se mohou dít věci, o kterých bulharská vláda nemá ani ponětí,“ uvedl právník Vassil Tankov, který spolupracuje s prozápadními aktivisty vyvíjecími nátlak na bulharskou vládu, aby si vyžádala pozemky zpět.
V roce 2019 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov zmínil Kamčiju jako potenciální nástroj měkké síly Kremlu. To se v současné době, kdy je Rusko v mezinárodní izolaci, může zdát jako „nafouknutné“ prohlášení, nicméně podle Solomona Passyho, jenž v letech 2001 až 2005 působil jako bulharský ministr zahraničí, Kreml stále může využít komplex pro celou škálu „nekalých činů“.
„Může ho mít jako zástěrku pro zásilky zbraní,“ poznamenal Passy. Jenže ani na varování někdejšího vysoce postaveného vládního činitele současná bulharská vláda neslyší. Rada ministrů skládající se z premiéra a jeho kabinetu sdělila RFE/RL, že v současné době nemá žádnou informaci o tom, že by Kamčijský komplex a jeho ruské vazby představovaly nějakou hrozbu pro bulharskou národní bezpečnost.
A i kdyby byla politická vůle, šance na to, že Bulharsko získá pozemky zpět, by pravděpodobně závisela na prokázání, že byly získány podvodem, a to se může ukázat jako obtížné, upozornili právníci.
Akvizice a s ní spojená kontroverze upozornila na ambivalentní vazby Bulharska s Ruskem, které bylo dlouho jeho tradičním spojencem z doby ještě i před komunistickou érou. Přestože Bulharsko stále spoléhá na ruskou ropu, podařilo se mu ukončit závislost na zemním plynu, spolu s dalšími členy EU, kteří přerušili řadu ekonomických vazeb s Ruskem.
Pomoc Ukrajině: Veřejná vs. zákulisní
Na druhou stranu průzkum veřejného mínění nastínil, že proruské nálady nejsou v zemi neobvyklé. A i když Bulharsko sankcionovalo Rusko, zdráhá se být veřejně spojováno s poskytováním vojenské pomoci Kyjevu, nicméně v zákulisí je Sofie aktivnější. Vojenská pomoc, zvláště pak munice, byla posílána za vlády premiéra Kirila Petkova, který v Bulharsku patří mezi nejprozápadnější politiky. Také na jeho popud země vyhostila 70 ruských diplomatických pracovníků i s rodinami, což je pro Sofii nevídaný krok. Šlo o kooperaci mezi členskými státy Evropské unie.
Děkujeme za pozornost, kterou našemu online přenosu věnujete. Vše, co se týká ruské agrese na Ukrajině, budeme sledovat zase od nedělního rána.
Začaly se objevovat zprávy o tom, že Rusko naverbovalo chudé Kubánce, aby bojovali ve válce na Ukrajině. Mělo tak být učiněno podvodem, kdy byla rekrutům přislíbena práce v Rusku nebo vysoký finanční obnos za účast v boji. Ani k jednomu však nedošlo. „Už jsem ve válce nějakou chvíli a neplatí se nám. Mnoho z mých přátel bylo už zabito,“ vypověděl jeden z obelhaných. Celý článek čtěte ZDE
Ukrajinská společnost Naftohaz v ranním prohlášení uvedla, že při dnešním útoku na její plynárenská zařízení nebyl nikdo zraněn a že útok „nebude mít vliv na poskytování služeb ukrajinským spotřebitelům ani zákazníkům skupiny“.
Rusko v posledních týdnech zintenzivnilo vzdušné útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Rozsáhlé škody utrpěly zejména tepelné elektrárny a přenosová soustava.
Cílem útoků byly v minulosti také podzemní zásobníky plynu, které jsou v hloubce i několika stovek metrů umístěny na západní Ukrajině. Ukrajina má větší skladovací kapacity než kterákoliv jiná země na západ od Ruska a aktivně se snaží přimět evropské obchodníky, aby tam uskladňovali své zásoby.
Oproti Petkovovi či jeho nástupci Nikolaji Denkovovi (poz. red. Petkov v roli premiéra strávil jen 6 měsíců, jeho vládu loni položilo mimo jiné obvinění, že Moskva užívá taktiky hybridní války, aby složila jeho vládu) je bulharský prezident Rumen Radev spíše prorusky orientovaný. O tom svědčí například červencové setkání s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, kdy si státníci „vjeli do vlasů“ v podstatě před televizními kamerami. Radev sice odsoudil ruskou agesi, ale mluvil o „konfliktu, co nemá řešení“, to Zelenského pobouřilo a rychle a rázně svůj bulharský protějšek upozornil na to, že jeho země čelí brutální válce ze strany Ruska. Zelenskyj rovněž přidal kritiku toho, že Radev je proti posílání munice na Ukrajinu.
Nákupy země za levno
Proces získání Kamčijského komplexu začal už na konci 90. let minulého století prodejem majetku státního podniku Balkanturist, který za komunistického režimu až do roku 1989 řídil cestovní ruch. V roce 2003 pak moskevský městský úřad začal skupovat jednotlivé parcely v dané oblasti, ten asi nejtroufalejší nákup přišel v roce 2008, kdy bulharská vláda Moskvě podstoupila pozemek o rozloze téměř 8 hektarů za 164 korun za metr čtvreční. Konečná cena nebyla nikdy zveřejněna, ale podle propočtů vyšel pozemek Moskvu zhruba na 13 milionů korun (poz. red. podle dobových kurzů).
Investigativní zpráva publikovaná deníkem Dnevnikem to v roce 2020 označila za nejskandálnější prodej v dějinách postkomunistického Bulharska. Nabídka komplexu - podle zpráv a z jeho vlastních webových stránek - je bohatá, včetně hotelu Longoz se 450 pokoji; několika bazénů a konferenčních sálů; center Rainbow a Black Sea pro děti; prázdninové vesnice Pirin sestávající se z hotelu a 11 dvoupatrových domků; lékařského centra Zdravets; školicí a vzdělávací instituce Jurije Gagarina; sportovního areálu Kamčija, který splňuje olympijské standardy; a amfiteátru s kapacitou 2000 míst.
Smlouvu na výstavbu komplexu podepsala v září 2008 tehdejší ministryně sociální politiky Emilia Maslarova, podmínky celého obchodu dodnes zůstávají nejasné. Vláda tehdejšího premiéra Sergeje Staniševa navíc vyčlenila kolem 95 milionů korun na vybudování 10,5 kilometru dlouhého vodovodu ve vznikajícím komplexu.
To všechno proběhlo i přesto, že bulharská legislativa tehdy zakazovala cizincům a zahraničním společnostem pořizovat pozemky v Bulharsku. V tomto případě byl zákon obejit registrací společnosti v Bulharsku, konečným vlastníkem Kamčijského komplexu a pozemku je však moskevská městská samospráva.
Snaha o užší vztahy?
Za velké slávy byl komplex otevřen v roce 2010, tehdejší premiér Bojko Borisov a moskevský starosta Juril Lužkov společně přestřihli mašli při otevíracím ceremoniálu. Komplex pak často navštěvovali prorusky orientovaní státníci, ať už Borisov či Janka Takevová, šéfka Odborů bulharských učitelů. Takevová je členkou proruské lobbistické skupiny Rusofilní národní hnutí, na jejíhož předsedu uvalil letos v únoru Washington sankce, jedná se o koordinovaný krok cílící na Bulhary obviněné z korupce.
Další význačnou osobou, kdo se v komplexu frekventovaně vyskytoval, je kníže z Preslavi Kyril Bulharský, syn bývalého bulharského cara Simeona II., který působil i jako postkomunistický premiér Simeon Sakskoburggotski. V tamních sportovních centrech trénovali rovněž bulharští přední atleti, členové ultrapravice zde pořádali semináře o vlastenectví a v roce 2018 se tu sešlo na 500 právníků, kteří diskutovali o bulharském trestním zákoníku a jeho možné úpravě.
Od rozmachu ke krachu
Kamčijský komplex tak určitou dobu prožíval svou „zlatou éru“. „Většinu turistů tvořili děti, veteráni druhé světové války nebo matky samoživitelky, nebyla to klasická škála turistů, ale tyto tři kategorie plnily komplex celoročně,“ uvedl Emanuil Manolov, starosta oblasti Avren, kde leží i Kamčija. V roce 2019 začal počet návštěvníků komplexu kolísat, což vedlo k nezaplacenému účtu v hodnotě 12,4 milionu korun. I tak však Borisov komplex vychvaloval a při schůzce s tehdejším ruským premiérem Dmitrijem Medveděvem mluvil o prohloubení spolupráce s Ruskem hlavně pak na poli sportu či vzdělávání.
O několik měsíců později vystoupil Lavrov s tím, že Bezpečnostní rada Ruské federace jedná o tom, že vlastnictví komplexu by od moskevských úřadů převzal Kreml. Zmínil velkou přestavbu se záměrem rozvíjet ruské zájmy v Evropě. V rámci tohoto projevu pochází Lavrovův výrok o „měkké síle Kremlu“. „Pojem měkké síly závisí na tom, z čích úst pochází,“ komentoval exministr zahraničí Passy. „Pokud mluví o měkké síle Lavrov nebo Putin, pak je to varování, že přichází něco ničivého,“ objasnil politik.
Pak začal covid-19 a velké plány, o nichž mluvil Lavrov, se nenaplnily. Úplně k ledu ale rovněž nebyly uloženy, znovu je vytáhl ředitel komplexu Nikolaj Nedkov v roce 2021. Chvástal se, že komplex bude „obchodním inkubátorem“, chtěl zřizovat akademii pro bloggery, vloggery a influencery. O dva roky později se v komplexu nic nezměnilo, sportoviště, spa i wellness centra nebo konferenční centra jsou zavřená a komplex hlídá soukromá ochranka. V roce 2022 moskevské úřady oznámily, že se kvůli obtížné geopolitické a ekonomické situaci – tedy válce, kterou Kreml rozpoutal na Ukrajině, a z ní vyplývajících sankcí – rozhodly pozastavit operace v Kamčiji a omezit přístup do komplexu.
V roce 2023 političtí aktivisté v Bulharsku spolu s některými bývalými státními úředníky aktivně rozjeli kampaň s požadavkem, aby Sofie Rusům komplex zabrala. Právníci argumentují tím, že komplex v podstatě nemá právo fungovat, protože je v rozporu s bulharským právem. Dále poukázali na skutečnost, že Rusové koupili pozemky v době, kdy to zakazoval zákon. Uvedli rovněž, že založení bulharské společnosti s cílem obejít tento zákon bylo protizákonné. Passy připomněl sklony Ruska využívat svoje ambasády a instituce v zahraničí pro špionážní akce. To by podle něj mělo být varováním pro bulharskou vládu.
