Evropané odzbrojili Putina, začali šetřit plynem. Stále však lační po levných energiích

V případě Ruska a jeho zemního plynu představitelé zpočátku spekulovali, že pokud bude zima 2022-23 dlouhá a studená, mohla by Evropu donutit zmírnit své sankce vůči Moskvě. Koneckonců vyspělé země, jako jsou ty v Evropské unii, by nemohly nechat své občany mrznout jen kvůli Ukrajině.

Kombinace štěstí, plánování a podpory Ukrajiny ze strany Evropanů však způsobila, že energetická válka - kdysi považovaná za Putinovo eso v rukávu - se stala zbytečnou. Evropa zažila zimu mimořádně mírnou, zatímco vlády a občané se společně snažili plynem šetřit.

Snížení dovozu z Ruska

Kombinace teplé zimy a nižší spotřeby plynu vytvořila příležitost, aby se Evropa odklonila od své dlouhodobé politiky „Wandel durch Handel“ (Změna skrze obchod), jak se říkalo v Západním Německu za Willyho Brandta v souvislosti s otevíráním se NDR a dalším východním zemím. Od 90. let v témže duchu Evropa předpokládala, že se Rusko přizpůsobí západním hodnotám, když odtud potečou peníze.

Prvním krokem teď bylo snížení dovozu z Ruska. V roce 2021, tedy rok před plnou invazí na Ukrajinu, pocházelo 45 % veškerého plynu dováženého do EU z Ruska. V Německu tento podíl činil 52 %. Od té doby se tato čísla prudce snížila. Podle údajů EU představovalo Rusko v prvním čtvrtletí roku 2023 pouze 17,4 % veškerého plynu dováženého do bloku.

Druhým krokem bylo využít teplé zimy a doplnit zásoby plynu v rámci přípravy na topnou sezonu 2023-24. Zásobníky plynu v Evropě jsou letos již tak plné, že panuje shoda, že Kreml nebude schopen udělat z energetiky zbraň, kterou by změnil evropské odhodlání vůči Moskvě a podporu Ukrajiny. EU jako celek dosáhla svého cíle naplnit zásobníky na 90 % v polovině srpna, tedy několik měsíců před stanoveným termínem 1. listopadu. Navíc Evropa výrazně diverzifikovala své zdroje energie.

A teď ty špatné zprávy. Navzdory těmto snahám se úředníci a analytici obávají, že jakkoli jsou tyto pokroky působivé, evropská energetika není zdaleka dlouhodobě bezpečná.

Zkapalněný plyn s nejasným původem

Nejbezprostřednějším důvodem k obavám je skutečnost, že přes veškerou diverzifikaci dovozu plynu do Evropy je velká část plynu, který je v současné době v rezervě, ve formě zkapalněného zemního plynu (LNG). Tedy se místo potrubím vozí tankery.

„LNG je tak zřejmé řešení, že se stalo prioritou, ale protože je LNG také tak flexibilní a obchodovatelný, je trochu těžší vysledovat jeho původ,“ říká Milan Elkerbout, výzkumný pracovník Centra pro evropská politická studia. „To znamená, že nepřímo může některý LNG stále pocházet z Ruska, a přispívat tak k jeho příjmům,“ dodává. EU sice uvádí, že většinu LNG nakupuje z USA, Kataru a Nigérie, často se však prodává na burzách, kde jsou smlouvy uzavírány na objemy bez uvedení původu.

Cesta, jak se odstřihnout od ruského plynu: Vzorem Litevci? Prozíravě vybudovali LNG terminál

Druhá - a pravděpodobně důležitější - oblast, která vyvolává obavy, je dlouhodobější. Ačkoli se Evropa mohla částečně odstřihnout od Ruska, je stále energeticky závislá na ostatních. A pokud jde o energetickou bezpečnost, závislost nás nakonec přivádí zpět ke klasickému kompromisu: ekonomika versus riziko.

Jedním ze způsobů, jak se EU chce zbavit energetické závislosti, je Zelená dohoda (Green Deal), vznešený plán, který má z Evropy do roku 2050 učinit první klimaticky neutrální kontinent. Tento projekt, který bude podle současných odhadů stát více než 1 bilion eur (24 bilionů Kč), bude realizován mnoha způsoby, od výsadby tří miliard nových stromů až po renovaci budov. Velkou roli budou samozřejmě hrát také masivní investice do obnovitelných zdrojů energie a čisté dopravy.

Prvním významným milníkem v rámci Zelené dohody je snížení emisí skleníkových plynů v EU o 55 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990. Kritici se stále více obávají, že pomalý pokrok při dosahování tohoto cíle, navíc s obrovskými náklady pro jednotlivé členské státy, povede k tomu, že některé z nich budou hledat další zahraniční zdroj pomoci při přechodu na novou energetiku: Čínu.

Rizika vztahů s Čínou

Málokdo v Bruselu by řekl, že vztahy EU s Pekingem jsou v současnosti uspokojivé. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová nedávno změnila svůj pohled na Čínu a zaujala jestřábí postoj, když podrobně hovořila o potřebě „zbavit rizik“ vztahy Evropy s touto zemí. Zároveň však připouští, že mnoha dlouhodobých plánů Evropy by bylo nejlépe dosaženo ve spolupráci s Čínou, včetně jejích zelených ambicí.

Postoj von der Leyenové odráží rozdílné názory 27 členských států EU. Některé jsou extrémně jestřábí a vidí v Číně autoritářského tyrana a existenční bezpečnostní hrozbu; jiné v ní vidí zdroj levných solárních panelů, větrných turbín a baterií. Jiní nemají ke spolupráci s Čínou alternativu, ale chtějí postupovat obezřetně.

Čou-šan, Čína: Tanker Stena Blue Sky se zkapalněným plynem u LNG terminálu (7. 8. 2018). | Reuters

Hrozbu vnímají někteří v tom, že Čína se již strategicky dostala do pozice klíčového hráče v mnoha technologiích a kritických surovinách, které jsou pro ekologický přechod nezbytné.

„Čína zahájila svou průmyslovou strategii pro zelenou energii zhruba před 15 lety. Udělala to tak dobře, že si zajistila přírodní zdroje, jako je lithium pro baterie a ocel pro větrné turbíny, a již vybudovala výrobní kapacity na výrobu všech těchto zařízení,“ říká pro CNN Adam Bell, bývalý úředník britské vlády pro energetiku. „Mezitím Evropa otálela a nyní je pravděpodobně nevyhnutelné, že nepřijdou-li radikální opatření, Čína bude hrát významnou roli v zelené budoucnosti Evropy.“

Suroviny jsou zbraní Pekingu

„Čínským státem dotovaný kapitalismus spolu s kontrolou značného množství kritických surovin dává čínskému průmyslu významnou konkurenční výhodu, které se evropské společnosti budou stále obtížněji vyrovnávat,“ říká Velina Čakarovová, přední odbornice na evropskou bezpečnost.

„Čínská taktika rozdělování a oslabování jednoty mezi evropskými spojenci Ameriky spolu s jejími regionálními ambicemi v místech, jako je Tchaj-wan, by se mohly stát nátlakovým bodem, kde Čína využije svůj geoekonomický vliv prostřednictvím závislosti na nerostných surovinách a vzácných zeminách k dosažení geopolitických cílů,“ říká bulharsko-rakouská expertka Čakarovová.

Rovněž připomíná, kterak Čína dominuje dodavatelskému řetězci Li-ion baterií. „Nové doly zaberou nejméně patnáct let, stejně jako nové dodavatelské řetězce,“ tweetuje.

Několik západních představitelů poukázalo na potenciální bezpečnostní hrozby ze strany Pekingu, pokud se na něj Evropa nakonec bude při ekologickém přechodu spoléhat: Sahají od zranitelnosti dodávek, jak to Evropa viděla v případě Ruska, až po přímé kybernetické útoky prostřednictvím technologií vytvořených v Číně. Ačkoli se evropští představitelé často stydí o této záležitosti veřejně hovořit, vysoce postavené bezpečnostní zdroje EU již dříve sdělily CNN, že Čína je stále hlavním zdrojem kybernetických útoků v rámci EU, většinou zaměřených na průmyslovou špionáž. Peking opakovaně popřel, že by se na kybernetických útocích podílel.

Čína není jedinou hrozbou, pokud jde o energetickou bezpečnost v Evropě. EU dováží energetické suroviny z mnoha zemí, jejichž demokratické ani geopolitické cíle se neshodují s cíli Bruselu: Vedle Ruska jsou to zejména Katar, Saúdská Arábie, Kazachstán a Libye.

Vláda kývla na velký nákup zásobníků na plyn. Komentátor: „Není to dobrý nápad, ale zbytečnost“

Evropa vyvinula velké úsilí, aby tuto situaci řešila, a rychlost, s jakou reagovala na ruskou krizi, je impozantní - kdysi se to považovalo za nemožné. Nicméně početná a stárnoucí evropská populace - v kombinaci se stagnujícími ekonomikami - stále potřebuje obrovské množství energie, pokud si má udržet současný způsob života.

Jak prohlásil jeden diplomat z EU: „Je jednou z ironií života, že země, které drží karty v oblasti energetiky, jsou někdy v lepším případě nespolehlivými partnery a v horším případě budoucími nepřáteli.“