Smrtící a marná válka rozbila Ukrajinu i Rusko, Putin nemůže vyhrát, míní expert na strategii

Sir Lawrence Freedman (74) svou kariéru zasvětil studiu války a diplomacie, zaměřuje se na mezinárodní vztahy a strategii. Psal o studené válce, jaderném odstrašení a politice vojenských operací. Roku 2019 vydal knihu Ukrajina a umění strategie o „původu a průběhu rusko-ukrajinského konfliktu z pohledu strategie“. Byl mj. členem komise, která zpětně hodnotila účast Spojeného království v kontroverzní válce v Iráku (2003).

Války, jak píše, jen zřídkakdy, pokud vůbec někdy, odpovídají původním plánům. Spíš pak jde o vyhodnocování nákladů, chyb a omylů. A ta na Ukrajině? „V řadě ohledů je toho extrémním příkladem,“ řekl teď Freedman v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.

Neúspěch od začátku invaze

„Někdo byl skeptický, zda Rusko půjde do války. Já jsem to nikdy nevylučoval. Ale důvody ke skepsi se zakládaly zejména na tom, že bylo velmi těžké si představit, kterak by Rusko mohlo vyhrát. Už kvůli velikosti Ukrajiny a jejího obyvatelstva…“ pronesl v rozhovoru. Pro okupační síly by znamenalo ohromné a neustávající úsilí si území udržet, čelit povstáním a partyzánům a podobně.

„Jenže Rusko nebylo dokonce úspěšné ani v počátečních vojenských operacích. Je to ještě lepší příklad, kterak války nejdou podle plánů, než Irák v roce 2003. Tam vojenská stránka věci podle plánu šla; problém byl v dohře. Ale do této fáze se válka na Ukrajině vůbec nedostala,“ argumentuje Freedman.

„Místo několika dní, jež by skončily loutkovou vládou v Kyjevě, tu máte tuto smrtící válku, která rozbila Ukrajinu a Rusku vzala dekádu vojenské modernizace a desetitisíce, možná přes sto tisíc zabitých,“ připomíná původní představy Kremlu o rychlé okupaci a vítání paragánů proruskými Ukrajinci.

„A to pro minimální zisky. Většiny zisků Rusové dosáhli počátkem války. Některých se zase vzdali, neboť je nedokázali udržet; z jiných byli vytlačeni. Když se podíváte na vojenský postup Ruska, včetně nedávného zisku Soledaru a výhledově možná Bachmutu, je to velice okrajové. A co uchvátili, bylo v procesu zničeno. Neovládli žádná velká aktiva,“ uvádí politolog. „Takže je to opravdu nezvykle marná válka.“

Obklíčený Bachmut

Ukrajinský generální štáb nyní uvádí, že ruské invazní síly se nadále soustředí na útočné operace ve směrech na Kupjansk v Charkovské oblasti a Lyman, Bachmut, Avdijivku a Šachtarske v Doněcké oblasti.

„Během uplynulého dne jednotky ukrajinských obranných sil odrazily útoky okupantů v oblastech obcí Kuzemivka a Dibrova v Luhanské oblasti a Fedorivka, Jahidne, Berchivka, Bachmut a Kurdjumivka v Doněcké oblasti,“ vyjmenovává ukrajinský generální štáb.

Právě z tohoto výčtu BBC ve svém konstatování vychází a upozorňuje, že mezi zmíněnými obcemi, u kterých Ukrajinci hlásí odražení ruských útoků, je i vesnice u severozápadního okraje Bachmutu.

Jahidne je malá ves přiléhající k severozápadnímu okraji Bachmutu, Berchivka se nachází kousek od ní, poznamenává BBC a upozorňuje, že ukrajinský generální štáb ve svém úterním přehledu zmínil pouze odražení útoku u Berchivky. O dobytí nedaleké vesnice Paraskovijivka na křižovatce silnic vedoucích do Bachmutu ze severu a severozápadu informovaly ruské zdroje minulý týden, píše BBC.

Smrtící a postradatelní: Brutální taktika Wagnerovců na Ukrajině slaví úspěchy

Expert: Rusové jdou po Bachmutu velmi prudce. Co tím sledují?

Bachmut je nyní jedním ze současných ohnisek války a odehrávají se tam jedny z nejtěžších bojů konfliktu, který před téměř rokem rozpoutala Moskva svou invazí na Ukrajinu.

Za stávající situace si nedokáže expert Freedman představit konec války. „Myslím, že pro Putina je v jistém smyslu problém to ukončit, aniž dosáhl cílů. Sotva by to ukončil, dojde na zúčtování. Náklady na válku se budou muset srovnávat s tím, co se získalo. Soudím, že to v tuto chvíli má dopad i na strategii. Prudkost, s jakou jdou po Bachmutu, si vysvětluji i tímto - pořád mají ideu, že když se jim podaří obsadit celou Doněckou oblast a udržet si Luhanskou, mohlo by to fungovat. Mohlo by se to vydávat za vítězství,“ nastiňuje případnou (nikoli první) změnu cílů „speciální vojenské operace“. Kreml musí předefinovat, co bude považovat za výhru, protože porazit Ukrajinu nemá podle Freedmana šanci.

Jenže ani takový konec pro Ukrajince nemusí být podle něj přijatelný: „Zajisté nebudou souhlasit s příměřím zahrnujícím transfer suverenity. Bude tu nestabilní situace, tak jako tak, dokud nebude v Rusku jiná vláda, s jiným postojem k Ukrajině.“

Stále velmi těžká situace Ukrajinců

A naopak výhra Ukrajiny? Vytlačit okupanty? „Není to zcela nemožné, ale v současnosti velmi těžké.“ V září slavila úspěchy ukrajinská protiofenziva, což obráncům přineslo nový optimismus - „Ale pak Rusové mobilizovali. Ta čísla sehrála roli, musím přiznat, že víc, než jsem očekával,“ konstatuje analytik. „A také jsou už Rusové lépe organizovaní.“ Na druhou stranu ztratili spoustu techniky, vybavení. „Budou spoléhat na hrubou sílu a vysoké ztráty,“ nastiňuje, jakou strategii teď zřejmě Moskva musí volit.

Ukrajině by nyní doporučoval nesnažit se o protiofenzivu za každou cenu - i proto, že o nějaký postup se kvůli politickému tlaku shora musejí snažit Rusové. A bránit se je nyní podle Freedmana výhodnější. Spíš očekává, že by Rusové výhledově mohli začít sami ustupovat, přestane jim dávat smysl za každou cenu držet veškerá dobytá území.

Důstojníci varují Putina: Rusové už mají dost krveprolití, další válčení by mohlo skončit pučem!

Jestli tahle válka skončí, těžko si expert představuje, že to bude čistý, jasný konec. „Základní lekcí válek je, že se snáz začínají, než ukončují. Musíme mít na paměti, že tato válka v praxi začala v roce 2014. Byla omezená, ovšem nebyl to zamrzlý konflikt, lidé umírali. Jednou z otázek do budoucna je, zda bude omezená do budoucna. A zamrzlý konflikt je stejně pravděpodobným scénářem jako jiné.“

„Úplnou mírovou dohodu teď považuji za nemožnou, kvůli otázkám reparací a válečných zločinů,“ říká Lawrence Freedman. „K ukončení této války potřebujete v Moskvě jinou vládu, nebo aspoň Putina nějakým způsobem odsunout na vedlejší kolej. A toho nyní nejsou žádné známky - ovšem může se to stát, nikdo skutečně neví, co se v Moskvě děje.“