Rok plný bolesti: Ukrajinskou aktivistku Irynu Rusové unesli a stále drží v zajetí
Nebojácná vlastenka, tak na Irynu Horobcovou (37) vzpomínají její blízcí a rodina. Osud chersonské aktivistky je neznámý, téměř přesně před rokem – 13. května 2022 ji z domova odvlekli Rusové. „Přišli si pro mě,“ stačila jen sdělit své matce Tetjaně. Irynin příběh a vzpomínky bližních přinesl list The Kyiv Independent.
Stála bledá na balkoně a hleděla ven, vzpomíná Tetjana na osudný loňský pátek, tehdy jim šest ozbrojených Rusů s obličeji skrytými pod černými a vojensky zelenými kuklami zabouchalo na dveře. „Otevřete dveře,“ křičeli. „Mami, jsou tu pro mě,“ reagovala IT specialistka a aktivistka. „Otevřete dveře, nebo je vyrazíme,“ hrozili dál okupanti.
„Jdou si pro mě.“
„Mami, neboj, jdou si pro mě, ne pro tebe,“ snažila se Iryna uklidnit svou matku, měla pravdu. Za její protesty proti ruské invazi a okupaci Chersonu se dostala „na hledáček“ okupační správy. Ukrajinka se pravidelně a velmi aktivně účastnila protestů proti přítomnosti Rusů v jejím rodném Chersonu, zároveň poskytovala léky a první pomoc zraněným demonstrantům a bojovníkům teritoriální obrany. Na svých sociálních sítích se rovněž obracela na ukrajinskou armádu, volala po osvobození Chersonu a pořádala sbírky pro vojáky. Za to ji, a mnoho dalších aktivistů, Rusové potrestali, řadu Ukrajinců mučili.
„Je to pravá vlastenka,“ říká o dceři Tetjana. Když Irynu okupanti odváděli, jeden ze šestice Rusů se obrátil k jejím rodičům a slíbil jim, že do večera se jim dcera vrátí. Rok se s rokem sešel a Rusové svůj slib stále nenaplnili. Rodičům aktivistky se pouze ozvaly nějaké ženy, které tvrdí, že s Irynou byly ve vězení. Díky nim se podařilo zjistit, že Irynu drží v detenčním centru na okupovaném Krymu, kde podle všeho čeká na soud. Ruské úřady do dnešního dne (poz. red. úterý 2. května) nepřiznaly, že Irynu Horobcovou zajaly.
„Nemůžu spát, když zavřu oči, vidím svou dceru,“ svěřila se slzami v očích tisku Irynina matka. „Už je to rok…“ Kancelář ukrajinského ombudsmana Dmytra Lubince obdržela na 20 tisíc reportů od příbuzných osob v ukrajinském zajetí, odhalil Lubinec v rozhovoru pro web Ukrajinska pravda. „Nicméně počet vězněných Ukrajinců je pravděpodobně mnohonásobně vyšší,“ upozornil ombudsman. „Zatímco je část Chersonské oblasti a Záporožská, Doněcká a Luhanská oblast okupovaná, je jasné, že nás příbuzní zajatých lidí pod okupací nemohou kontaktovat,“ vysvětlil Lubinec. Kyjev neustále vyjednává o návratu Ukrajinců z ruského zajetí, 26. dubna prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že zatím se domů vrátilo na 2279 osob. Lubinec informoval, že Iryna Horobcová je na seznamu zajatců, o jejichž návrat Ukrajina žádá.
Aktivistka Iryna
„Je složité popsat Irynu, říkat o ní, že byla aktivistka. Nebyla aktivistka ve smyslu každodenního aktivismu, když viděla problém, jednala a snažila se najít řešení. Na rodném městě jí záleželo i před okupací,“ sdělil tisku přítel Iryny Ihor Mazurok. Podotkl, že vedle práce pro mezinárodní počítačovou společnost se věnovala pomoci obětem domácího násilí a na místní univerzitě začala studovat psychologii.
„Nikoho nepřekvapilo, že krátce poté, co do našeho města vjely ruské tanky, Iryna se začala angažovat a pomáhat potřebným a pořádat protesty proti ruské invazi,“ navázal. Její matka k tomu dodala, že na demonstrace s ukrajinskou vlajkou chodila každou neděli celá rodina, dokud na ně ruská armáda nezačala házet granáty se slzným plynem. Irynina starší sestra Olena Kornijová loni počátkem dubna utekla z Chersonu, zbytek rodiny zůstal.
Irynina matka popsala, že její dcera nakoupila obrovské množství obvazů, prášků na bolest, injekcí a dalších věcí pro první pomoc a začala je rozvážet po chersonských nemocnicích, brzy se odvážila i do okolních měst. V tu dobu už nefungovala městská doprava, Iryna tak převážela i lékaře anebo léky pacientům. Tetjana odmítala dceru pustit samotnou. „Bylo to děsivé, ozbrojení Rusové byli všude a jejich kontrolní stanoviště také,“ vylíčila.
„Na svých sociálních sítích sdílela mnoho záběrů z protestů, volala po propuštění vojáků z Azovstalu,“ přiblížil Ihor. Těsně před svými narozeninami požádala Iryna všechny blízké, aby místo dárků pro ni darovali peníze ukrajinské armádě. „V porovnání s tím, co na sítích sdíleli ostatní lidé z Chersonu, její příspěvky působí nebojácně. Já sám jsem nic takového nedělal,“ prohlásil Ihor.
Přátelé i rodina ji prosili, aby byla opatrnější. „Jenže to ji neznáte, nikdo nebyl schopný ji přesvědčit. Je tvrdohlavá a má silný smysl pro spravedlnost,“ shodují se její nejbližší.
Nejsmutnější narozeniny
Shodou okolností, 13. května Iryna slaví narozeniny. Loni to měl být den, který stráví ve společnosti svých milovaných a všichni společně alespoň na chvilku zapomenou na tíživou skutečnost pod ruskou okupací. Místo toho se její loňské narozeniny zapíšou do paměti všech jako jeden z nejsmutnějších dnů. „Ráno jsem si přivstala, prostřela stůl, připravila na něj snídani, květiny i dárek pro dceru,“ uvedla Tetjana s tím, že to bylo poprvé, co se měla setkat s rodiči dceřina partnera.
Místo toho do jejich bytu vpadli Rusové, prohledali celý byt, zabavili Iryniny dva mobily, počítač, powerbanku a flash disky. „Mě zamkli v kuchyni, manžel byl venku. Nevíme, co se dělo v pokoji, kde byla Iryna,“ vylíčila. Když se Volodymyr Horobcov, lékař na penzi, vrátil domů z obchodu, zaslechl jen dceřina slova: „Jsem ukrajinská vlastenka, nenávidím vás.“ Irynu pak naložili do auta a odvezli pryč.
„A to bylo vše. Nevíme, co je s naším dítětem,“ podotkla Tetjana, která se domnívá, že prvních pár dnů dceru drželi v Chersonu. První den jim totiž volala s tím, že „Rusové na ni nic nemají a že bude ještě ten den propuštěna“. Hovor zprostředkoval místní kolaborant, ten pak rovněž jejím rodičům sdělil, že to „nevidí tak růžově jako Iryna“.
Rodiče rozjeli pátrání po dceři
Tetjana a Volodymyr se tak dceru vydali hledat na vlastní pěst, pátrali po celém městě. Jeden z ruských důstojníků jim pak řekl, ať to vzdají, protože Irynu už odvezli pryč. Rodiče byli zoufalí a obrátili se na okupační správu a nakonec dostali zprávu z kanceláře tajné služby FSB v Simferopolu. „Stálo v ní, že Iryna bude izolovaná po dobu průběhu speciální vojenské operace,“ citovala Tetjana, s manželem se následně vypravili do Simferopolu.
Ruští okupanti zavedli autobusovou linku mezi Chersonem a Krymem, loni v červenci spoje využili i Irynini rodiče. Dojeli do Simferopolu, ale do budovy FSB je pustili. „Tolik jsem brečela, prosila jsem, aby mi aspoň řekli, jestli je naživu a kde je. Nikdo tam s námi ani nemluvil, jen se podívali na naše ukrajinské pasy,“ ve městě strávili 5 dní, pak jim došly peníze a museli se vrátit domů.
Na podzim rodině svitla naděje, spojily se s nimi dvě Ukrajinky, které tvrdily, že s Irynou sdílely celu. Jedna z žen v anonymním rozhovoru pro ukrajinský tisk uvedla, že Iryna „velmi zhubla a trpí depresemi“. Ruští vojáci měli s Irynou zacházet hůře než s ostatními, protože se u ní v telefonu našly fotky vojenské techniky. „Nebili ji, ale vyhrožovali tím,“ vypověděla propuštěná zajatkyně.
Jiná žena přivezla zoufalým rodičům ručně psaný dopis od Iryny. „Stálo v něm, že ji 16. května převezli do Simferopolu,“ Tetjana reportérům psaní ukázala, redakce The Kyiv Independent se zavázala, že nebude sdílet jeho obsah. Irynu zastupuje právník Emil Kurbedinov, ten informoval o tom, že FSB ho nechce pustit k jeho klientce na základě „ochrany státních tajemství“.
„Dobře vím, o jaké státní tajemství se jedná. Nechtějí, abychom věděli, kolik lidí tam drží a v jakém jsou stavu,“ uvedl advokát na svém facebooku, zdůraznil, že Rusko nejenže nepotvrdilo, že jeho klientku drží, ani ji z ničeho neobvinilo. Stejného názoru jako Kurbedinov je i Irynina matka. „Je v ohrožení mrtvice kvůli aneurysmatu mozku. Jakákoliv vyšší hladina stresu jí může velmi ublížit a vést ke smrti,“ upozornila Tetjana na dceřin zdravotní stav. Podle bývalých zajatkyň do detenčního centra může jenom Červený kříž, rodině se podařilo s nimi spojit, nicméně pracovníci Červeného kříže o Iryně nemají žádné zprávy.