8°C
Bolest, šok, devastace i zázrak: Příbuzní obětí z Dnipra popsali, co prožívají po útoku
Nedávný ruský raketový útok na obytný dům v Dnipru zapříčinil smrt desítek lidí, další desítky lidí zranil. Tito lidé nyní bojují v nemocnicích o své životy, zatímco jejich blízcí se za ně modlí. Co prožívají? A jak situaci popsali lékaři? Napsal o tom The Kyiv Indepedent.
Mykyta Pavlovskyj, který spěchal do nemocnice krátce poté, co 14. ledna zasáhla ruská raketa bytový dům v Dnipru, se modlil, aby zranění jeho matky nebylo smrtelné. „Jeli jsme do nemocnice v naději, že s mojí mámou bude všechno v pořádku,“ řekl 23letý postgraduální student listu The Kyiv Independent.
Pavlovskyj a jeho otec obdrželi telefonát, že matka byla nalezena na místě útoku s pochroumanou nohou a zlomenou rukou. Když dorazili do nemocnice, 51letá Anna Pavlovsková byla na operaci.
Po několika hodinách vyšel z jednotky intenzivní péče lékař, aby je informoval, že Anna utrpěla velkou ztrátu krve v důsledku hlubokého poranění střepinou, což jí zastavilo srdce. Její srdce se během operace restartovalo, ale varoval, že to nebude trvat dlouho. „Lékař řekl, že v takových případech není téměř žádná šance na přežití,“ řekl Pavlovskyj. 14. ledna kolem 21:00 matka Pavlovského zemřela na JIP.
Anna byla mezi 46 lidmi, včetně šesti dětí, zabitých při nejsmrtelnějším ruském útoku na Dnipro od začátku války. Útok byl součástí ruského hromadného raketového útoku, který mířil na civilní infrastrukturu po celé Ukrajině, od východu na západ země.
Ruská střela Ch-22, určená k ničení nepřátelských letadlových lodí, zdevastovala 14. ledna devítipatrovou budovu plnou lidí. Několik hodin po útoku byl hlavní vchod dniprovské nemocnice přeplněný jako nikdy předtím. Zdravotnický personál volal příbuzným a vyzval je, aby přijeli do nemocnice. I když se jim neozvali, mnozí přišli a hledali své blízké, kteří se stále pohřešovali.
Osmdesát lidí bylo zraněno a desítky byly hospitalizovány, což znamenalo obrovskou zátěž pro městskou lékařskou péči. Lékaři a sestry pobíhali z jednoho místa na druhé a snažili se informovat příbuzné každé oběti, když bojovali o život.
Lékaři, kteří měli ten den volno, museli podle hlavního lékaře Serhije Ryženka přispěchat do nemocnice během několika minut.
„Každý člověk, který byl přivezen do naší nemocnice, měl zakrvácený obličej a oblečení všech bylo pokryto prachem,“ uvedl Ryženko ve facebookovém příspěvku, když vzpomínal na den útoku. „Nedalo se říct, jak jsou staří. V jejich tělech byly nalezeny kovové a betonové části. Oběti byly obklopeny strašlivým nářkem svých příbuzných."
Příbuzní buď stáli, nebo seděli u hlavního vchodu, zatímco někteří nervózně přecházeli sem a tam a čekali na další informace. Pavlovskyj stál poblíž vchodu se svým otcem a strýcem a měl špetku naděje, že to jeho matka zvládne.
Ale devastace, kterou způsobil poslední ruský útok na Dnipro, byla zřejmá, protože 23letý muž viděl mnoho těžce zraněných obětí přivážených do nemocnice. „Modlil jsem se k bohu, aby moje matka byla naživu," řekl Pavlovskyj. „Ale připravoval jsem se na to nejhorší, co se může stát."
Pavlovskyj byl doma, když byl informován o smrti své matky.
Matku zoufale hledal
Než Pavlovskyj zjistil, že jeho matka je v nemocnici, hledal ji několik hodin poblíž místa útoku a donekonečna jí volal – doufal, že zvedne telefon. Pavlovskyj nebyl zraněn, protože jeho rodinný dům se nachází na vzdáleném konci od epicentra výbuchu.
Ale jeho matka odešla z domu několik hodin před výbuchem rakety, aby se šla projít. Tehdy ještě nevěděl, že se cestou domů procházela poblíž zřícené části budovy. Podle Pavlovského tam utrpěla smrtelné zranění střepinou.
Ačkoli Pavlovskyj v té době nic z toho nevěděl, připadalo mu zvláštní, že na jeho volání nikdy neodpověděla. Později se dozvěděl, že telefonovala se svým bratrem, strýcem Pavlovského, dokud raketový útok nenarušil mobilní síť. Krátce poté, co začalo pátrání po přeživších, vytáhli záchranáři Annu živou.
„Byla to velmi energická žena," řekl Pavlovskyj o své matce, která desítky let pracovala jako zubařka. „Vždy byla dobrou matkou," řekl její syn. „Za posledních pár let jsme se sblížili."
Říct své sestře (18) studující v Polsku a babičce, které bylo necelých 80 let, o Annině smrti bylo „extrémně těžké“. Zdravotní stav babičky se výrazně zhoršil poté, co se tu zprávu dozvěděla ráno 15. ledna, a od té doby je podle Pavlovského na prášky.
„Nekontrolovatelná hysterie"
Do nemocnice spěchala také 26letá Sabina Dorošová, jakmile zjistila, že její matka je hospitalizována. Její rodiče, kteří bydleli ve zřícené části činžovního domu, jí po raketovém útoku nějakou dobu nezvedali telefony.
Jakmile se dozvěděla, že jejich budova byla zasažena, řekla, že začala mít „nekontrolovatelnou hysterii“. Po chvíli jí zavolal lékař záchranky, že její matka byla zachráněna a míří do nemocnice. O svém nevlastním otci stále nic neslyšela. Mezitím se o její tříměsíční dcerku během její nepřítomnosti přišli starat její přátelé.
Když dorazila do nemocnice, její matka byla stále na JIP. Rozhodla se počkat na vstupní recepci nemocnice, kde viděla „spoustu lidí“ a „prostě hrůzu“, jak příbuzní zoufale pátrali po svých blízkých. „Recepce byla plná lidí a všichni telefonovali a v panice hledali své příbuzné," vypověděla Dorošová.
Vcházela dovnitř a ven z nemocnice, čekala, až se dozví novinky o své matce, a zoufale se modlila, aby její nevlastní otec byl naživu. „Neexistovaly žádné záruky, že bude nalezen a přivezen do nemocnice," řekla Dorošová. „Ztratila jsem pojem o čase, ale už byla tma."
Dorošová uvedla, že byla v tak křehkém stavu, že za ní přišli lékaři, aby zjistili, zda nepotřebuje pomoc. Pak se stal zázrak. „Viděla jsem, jak přivádějí muže, ale ani jsem hned nevěděla, že je to on," vypověděla. „Sledovala jsem, jak ho (personál záchranky) tlačí na nosítkách do nemocnice." A byl to on.
Její otec byl celý od krve, hlavu a oči měl omotané obvazy. Dorošová přistoupila blíž, začala s ním mluvit a položila mu svou ruku na jeho. Její rodiče útok přežili. Matka Dorošové později řekla, že z balkonu ve čtvrtém patře volala o pomoc, aby zachránila svého manžela, který krvácel a ztrácel vědomí.
Záchranný tým ji vytáhl z okna, ale tehdy ještě netušila, zda to její manžel zvládne. Lékaři varovali Dorošovou, že noc bude obtížná, protože její otec utrpěl masivní ztrátu krve a nemohl sám dýchat. Zpochybňováno bylo také obnovení jeho zraku.
Ale přežil a za pár dní odešel z JIP a jeho zrak byl v pořádku. Její maminka má na obličeji mnoho stehů, ale ani její zranění nebylo smrtelné.
„Když jsem šla do pokoje svého otce (15. ledna), nejprve se zeptal na svou vnučku," uvedla Dorošová. „Je zázrak, že přežili." Ačkoli není jisté, jak moc zranění ovlivní zdraví jejích rodičů, Dorošová řekla, že nejdůležitější je, aby byli naživu, i když se obávají o své jizvy.
„Bojím se někoho ztratit"
První noc 14. ledna byla pro Dorošovou velmi těžká, snažila se nepřenést žádné negativní pocity na svou dceru Solomiju. „Krmila jsem ji, přebalovala, a když byla s manželem v pokoji, šla jsem na záchod křičet a brečet sama. Nechtěla jsem, aby viděla moje slzy a můj stav." Tříměsíční dítě může rychle zachytit matčin stres, dodala.
„Když jsem byla s ní, usmívala jsem se a hrála si s ní. Ale pak jsem řekla manželovi: ´Dobře, nechám vás tu, potřebuji být sama.´ a zamkla jsem se v koupelně." Od té doby, co plíce jejího otce začaly fungovat, je to podle Dorošové jednodušší. Obává se ale, že Rusko zahájí další raketové útoky na Dnipro, které si vyžádají další životy.
„Mohli jsme tam být (v bytě rodičů) se Solomijou, protože naše matka nám říká, abychom se neustále navštěvovali," vypověděla. Dorošová byla rozhodnuta zůstat v Dnipru, když v loňském roce začala invaze, ale nyní se bojí, protože poslední útok málem zabil její rodiče.
„Bojím se, že ztratím někoho, koho miluji. Právě nás zabijejí." Po ztrátě biologického otce v roce 2015 řekla, že nemůže ztratit nikoho dalšího. „Nyní mám velký strach, strach o své rodiče, blízké a mé dítě, co raketa zasáhne příště."
„Můžeš mluvit s lidmi, které miluješ, a o hodinu později se všechno může změnit a možná je už nikdy neuvidíš," řekla Dorošová.
Vážení čtenáři, se zpravodajstvím z války na Ukrajině dnes končíme. Přihlásíme se opět v sobotu ráno, dobrou noc.
Ruské rakety v přístavu Pivdennyj v Oděse zasáhly dva terminály specializované na zemědělskou produkci, z nichž jeden patří známé singapurské firmě Delta Wilmar. Ta na Ukrajině podniká od roku 2004, od té doby zde investovala více než 300 milionů dolarů a vytvořila okolo tisícovky pracovních míst.
Česko vydá na Ukrajinu Timura Treťjakova odsouzeného na 22 let vězení za nájemnou vraždu řidiče Sazky a za pokus o vraždu arménského podnikatele. Televizi Nova to potvrdil mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Nova uvedla, že Treťjakov by se mohl na Ukrajině zapojit do bojů při obraně proti ruské agresi. Kdy muž z Česka odjede, záleží podle televize na tom, kdy pro něj Ukrajina pošle eskortu.
Treťjakov se podle pravomocného rozsudku vydal v listopadu 2007 vraždit na pražské Vinohrady. Dostal zakázku, aby tam zlikvidoval podnikatele, který jezdil v luxusním voze bentley. Shodou okolností tehdy na daném místě zastavil s jiným autem téže značky řidič ředitele společnosti Sazka. Treťjakov šoféra zastřelil. O dva týdny dříve navíc Treťjakov napadl na Václavském náměstí arménského podnikatele, kterého devětkrát bodl nožem. Napadenému cizinci zachránila život včasná operace.
