22°C
Dobrovolníci z bývalých sovětských států bojují na Ukrajině. Chtějí se pomstít Rusku
Čečenci, krymští Tataři a lidé z bývalého Sovětského svazu, všichni ti, kdo cítí hlubokou historickou křivdu vůči Moskvě, se horlivě chopili zbraní na podporu Kyjeva, píše deník The New York Times.
V zimní krajině se ozval ostrý výstřel. Vojáci v bílých maskovacích oblecích sedí přikrčení, střílejí z kopce na protější stranu, aby zajistili ochranu čtyřem mužům, kteří evakuují raněného. Tato akce byla součástí nácviku střelby pro nové rekruty, která se odehrávala mimo hlavní město Ukrajiny Kyjev. Nicméně událost měla jeden neobvyklý prvek. Zatímco ukrajinský důstojník vydával rozkazy, rekruti byli členové dobrovolnického čečenského praporu, v němž trénují rovněž někteří krymští Tataři a Ukrajinci.
Ukrajinští vojenští velitelé dlouho říkají, že netrpí nedostatkem vojáků ve válce proti Rusku, nicméně ve svých řadách přivítali tisíce dobrovolníků, včetně cizích občanů. Mnoho z nich, jako například Čečenci, jsou uprchlíci ze samotného Ruska. Další přišli z okolních států, jako je Gruzie, která se v historii postavila do opozice vůči Moskvě a vedení jejího prezidenta Vladimira Putina.
„Viděli jsme, co se děje,“ říká muslim Madijev, zástupce velitele čečenského praporu, zatímco má na sobě chrániče na uši, aby ztlumil zvuk střelby, když sledoval cvičení rekrutů. „Ukrajina nemá nedostatek mužů, ale musíme se připojit a být součástí této války.“
Čečenský prapor
Mnoho z těchto dobrovolníků již na Ukrajině bydlelo, buď zde pracovali, anebo hledali útočiště před politickým útlakem, který zažívali doma. Někteří dobrovolníci měli problém s vízy a povoleními k pobytu, zatímco jejich nadšení pro připojení se k armádě vyvolalo mezi některými ukrajinskými veliteli a představiteli pochybnosti, neboť jsou kvůli sabotérům velice obezřetní.
Nicméně to vypadá, že si dobrovolníci své místo nakonec našli. Madijev, veterán ze dvou válek Čečenska proti Moskvě, v minulosti spolupracoval s Džocharem Dudajevem, bývalým sovětským generálem, který vedl snahu Čečenska o nezavilost na Rusku v 90. letech 20. století. Po vyhoštění z Čečenska se v roce 2016 Madijev usadil na Ukrajině.
Jeho prapor, pojmenovaný podle zesnulého čečenského vůdce, je jednou z mnoha čečenských jednotek, které se k Ukrajincům v jejich bojích proti Rusku připojily v posledních pár letech, počínaje rokem 2014, kdy započalo povstání Ruskem podporovaných separatistů na východě Ukrajiny a proběhla anexe Krymu. Madijev odmítl prozradit, kolik přesně má aktivních bojovníků, jen jednoduše říká: „Máme jich dost.“
O ruské invazi mluví podobným způsobem, jako to dělá mnoho Ukrajinců, myslí si, že pokud nebude Moskva na Ukrajině zastavena, ohrozí mnohem více zemí v Evropě. Ale mladší bojovníci v jeho praporu zajdou ještě dále.
„Naším cílem je osvobození Čečenské republiky Ičkerie,“ říká čečenský bojovník, přičemž vyslovuje jméno bývalé samozvané republiky, „a pomoc všem národům stojícím o to získat svobodu.“ V souladu s vojenským protokolem uvede pouze své krycí jméno Maga. Čečenči jsou jen jedním z řady případů etnických praporů a pluků, které se zformovaly na Ukrajině od počátku ruské invaze v únoru minulého roku.
Spojuje je útlak
Bělorusové vybudovali pluk s tisícovkami bojovníků. Další dobrovolníci přišli z Kavzaku a Střední Asie, ale také přišli etnické menšiny, které mají v Rusku vysokou populaci: Čečenci, Tataři a turecky mluvící skupiny.
Většina z nich je motivována historickými křivdami ze strany Moskvy, kdy se jedná především o zabavování majetku či o útlak. Čečenci a Tataři patří do jedné z mnoha skupin, které byly decimovány deportacemi ve 40. letech v době vlády Josifa Stalina.
Existuje také množství ruských exulantů, mezi kterými jsou ruští nacionalisté a neonacisté, kteří jsou proti Vladimiru Putinovi. Mezi Tisíci příslušníků silného pluku Bělorusů je rovněž nespočet odpůrců běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. Jejich účast ve válce může být pro Ukrajinu užitečná, ale může to být také potencionální problém pro ukrajinskou vládu, neboť řada dobrovolníků dlouhodobě usiluje o politický převrat, a sice svržení ruské a běloruské vlády, chtějí se vracet domů. Ukrajinští vojenští představitelé odmítli komentovat činnost dobrovolnických skupin, zatímco mluvčí ukrajinské bezpečností služby (SBU) řekl, že nejsou odpovědní za jejich účast ve válce.
Ale dobrovolníci tvrdí, že jednají s plným vědomím a podle rozkazů ukrajinské armády a bezpečnostních služeb. Mnoho jejich operací je tajných, včetně nebezpečných průzkumných a sabotážních misí za ruskými liniemi.
Dobrovolníci proudí i ze Západu
Jako odpověď na výzvu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského z počátku války se tisíce dobrovolníků ze západních zemí odebraly bojovat. Jsou mezi nimi například dobrovolníci z USA nebo Velké Británie. Většina z nich se přihlásila do Mezinárodní legie územní obrany Ukrajiny, která byla uznána ukrajinskou vládou a v určité míře integrována do ukrajinské armády.
Na tiskové konferenci minulý měsíc ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov řekl, že existují ideologické a politické benefity toho, když cizinci bojují po boku Ukrajinců při obraně evropských hodnot.
Ruské sabotáže
Nicméně dobrovolníci z bývalých zemí Sovětského svazu jsou z mnoha důvodů více prospěšní.
Mají jazykovou výhodou, neboť většina z nich mluví rusky, což je jazyk, kterým se na Ukrajině běžně mluví, a někdy umí také ukrajinský jazyk, což činí koordinaci s ukrajinskou armádou snazší. A někteří z nich, jako například skupina Gruzínců v Kavkazské legii, mají bojové zkušenosti, protože sloužili pod vedením NATO v Afghánistánu.
Jejich znalost Ruska a Rusů a jejich nenávist vůči Moskvě učinila dobrovolníky vhodnými vojáky pro tajné operace Kyjeva. Někteří ukrajinští představitelé a zákonodárci jim dokonce vyjádřili podporu. Například v říjnu ukrajinský parlament schválil zákon uznávající Čečenskou republiku Ičkerie za území okupované Ruskem.
Ale čelí také značným rizikům kvůli své práci za nepřátelskými liniemi. Nejenom s ruskými občany, ale v podstatě s každým tajným vojákem zajatým ruskými silami by bylo hrubě zacházeno.
Jeden z nejnověji založených dobrovolnických praporů zvaný Turan, který je složen z turecky mluvících etnických skupin z Kavkazu, Střední Asie a Ruska, je veden uprchlíkem z Kyrgyzstánu, jenž se jmenuje je Almaz Kudabek a pracoval jako holič na americké základně ve své domovské zemi a ve městě Kandahár v Afghánistánu.
Říká, že do skupiny nabírá Ázerbájdžánce, Tatary a čínské Ujgury a se zápalem hovoří o marginalizaci a útlaku turecky mluvících menšin v Rusku. Uvádí, že Moskva nespravedlivě přitáhla do války brance především ze vzdálených a chudších regionů Ruska, které také obývají právě turecky mluvící etnické menšiny, jež mají mnohem větší ztráty na životech než etničtí Rusové.
Kudabek říká, že členové jeho jednotky by mohli tuto nespravedlnost obrátit ve svou výhodu, a to pronikáním do Ruskem okupovaného území díky sabotážním misím, či dokonce tím, že se budou vydávat za ruské vojáky.
Čelit překážkám
„Chceme prostě bojovat s Rusy,“ vysvětluje. „Víme, co jsou zač.“ I přes jejich evidentní přínos pro ukrajinskou armádu, velitelé etnických praporů si stěžují na nedostatek podpory od Kyjeva. Vůdce čečenského praporu Madijev uvedl, že kromě zbraní a munice si musí jednotky shánět vlastní jídlo, palivo a vybavení.
Velitel ruského pluku, krajně pravicový nacionalista, který používá krycí jméno Bílý Rex, říká, že při sestavování jednotky krátce po začátku ruské invaze čelil řadě překážkám.
Přestože on a jeho dobrovolníci žili na Ukrajině mnoho let, setkali se s podezíráním ze strany Ukrajinců ohledně ruské sabotáže. „Byli jsme zadrženi pod pohrůžkou střelnou zbraní,“ vypovídá. „Měli jsme mnoho legračních a také ne tolik legračních střetů, ale byl jsem odhodlaný vybudovat tento pluk.“
Podporu ale našli i mezi Ukrajinci
Ukrajinská dobrovolná skupina zvaná Bratstvo pomohla ruskému pluku najít si vlastní roli, která se tolik neodlišuje od ostatních praporů, jež operují za ruskými liniemi a mají na starosti průzkumné a sabotážní mise pro ukrajinskou armádu.
Pár minut předtím, než se Bílý Rex vydá na noční misi, řekne, že jeho cílem vždy bylo najít cestu, jak se dostat zpátky domů do Ruska. Ale prohlásí, že válka ho naučila, že způsob, jak se vrátit do Ruska, je svrhnout Vladimira Putina a jeho vládu.
„Ruský dobrovolnický sbor napochoduje a zničí současnou vládu – to je jediný způsob,“ říká. „Nemůžete donutit tyrana, aby odešel, a jakákoli jiná síla by byla vnímána jako invaze.“
17:57
Dnes
Kyjevský starosta Vitalij Kličko dnes vysvětloval otřesy a vibrace, které pocítili obyvatelé ukrajinského hlavního města během noci na dnešek. Nešlo podle něj o zemětřesení:. „To zbraně jedou na frontu, nové a silné. S tím asi souvisely vibrace,“ řekl Kličko v televizi podle listu Ukrajinska pravda.
Otřesy připomínající zemětřesení pocítili Kyjevané během nočního nepřátelského náletu na metropoli. Ale seismologové mezitím ujistili, že v Kyjevě a okolí ani jinde na Ukrajině žádné zemětřesení nezaznamenali, dodal deník.
16:01
Dnes
„Okupanti bombardovali Kosťantynivku v Doněcké oblasti. Jedna osoba zemřela,“ tweetuje kanál Nexta TV.
14:39
Dnes
Několik dronů se v noci na dnešek pokusilo zaútočit na Ilskou rafinerii v Krasnodarském kraji na jihu evropské části Ruska. Všechny byly zneškodněny a jednomu z největších podniků na zpracování ropy v regionu nezpůsobily žádné škody, uvedla ruská média s odvoláním na oblastní úřady. Útok se podle agentury Interfax odehrál asi hodinu po středoevropské půlnoci.
Zprávy o útoku se nejprve objevily na sociálních sítích. Tvrdily, že část trosek dronů dopadla do areálu podniku, poznamenala BBC na svém ruskojazyčném webu.
Táž rafinerie byla 4. května postižena požárem. Státní agentura TASS tehdy s odvoláním na nejmenovaný zdroj psala, že požár způsobil zásah dronu. Úřady tuto verzi nekomentovaly. Následující den stejná agentura psala o dalším útoku dronu, který podle listu Kommersant poškodil jedno zařízení závodu.
Video Rok 2023 může být ještě náročnější, říká ekonomka. A popsala novinky, které nás čekají.
Video se připravuje ...
Témata:
Související
