Boje o Slovjansk: Manželský pár lékařů dál provozuje nemocnici, ruskému postupu navzdory
Operační sál ve sklepě, voda ve kbelících, místo porodů a běžných případů se teď soustředí na vyndávání střepin dělostřeleckých granátů. Taková je situace v nemocnici ve Slovjansku, městě v Doněcké oblasti Ukrajiny, které se snaží dobýt Rusové, píše list The Washington Post. Nemocnici tam vedou dva zkušení lékaři, kteří se tu zamlada poznali – a vzali.
Lékaři mohli uprchnout před několika měsíci. Než se musela okna nemocničních pokojů zabarikádovat pytli s pískem. Než se pravidelně dnem nocí začaly rozléhat rány z děl. Než jeden úder vyřadil vodovody a do nemocnice začali proudit civilisté se škaredými zraněními – seniorka se šrapnelem v koleni, další s kusem v krku...
Nějakých 70 % personálu slovjanské nemocnice už odešlo – západněji na Ukrajinu, do relativního bezpečí, potažmo dál do Evropy. Valentynu a Arkadije Hluščenkovy také jejich děti přemlouvaly, ať jdou – opustí svou práci a zůstanou naživu. Ale lékaři-manželé odmítají, i když sledují, jak se boje ke Slovjansku přibližují. „Musím pomáhat lidem. Nezáleží, zda armádě, nebo civilistům. Nezáleží na rodu, víře, kdo jste,“ řekl Washington Postu Hluščenko.
„Jak se valí ranění a fronta se přibližuje, řadí se k lékařům a personálu, který odmítá uprchnout,“ tweetuje reportérka Washington Postu.
V minulých týdnech v Doněcké oblasti zaznamenaly ruské síly výrazné územní zisky, vytlačovaly přečíslené Ukrajince ze strategických pozic. Zároveň ruské dělostřelectvo ničilo infrastrukturu v malých městech a obcích po cestě.
Slovjansk už separatisté jednou ovládli – v roce 2014, když konflikt propukl. I nemocnice to tehdy odnesla, proruští bojovníci její část využívali jako základnu, zatímco se ukrajinští lékaři snažili dál pracovat a ošetřovat raněné, popisuje Hluščenko. Když konečně separatisty vytlačila ukrajinská armáda, nemocnici našla v bídném stavu. „Dveře vymlácené, všude špína,“ vzpomíná lékař.
Nemocnice se postupně dala dohromady, jednotlivé budovy a oddělení procházely renovacemi – a současný vývoj je zase vrací zpátky. Nyní si Hluščenko blízkost bojů moc nepouští k tělu, soustředí se na práci. „Teď tu nejsou, tak to neřešme,“ konstatuje lakonicky.
Arkadij (62) a Valentyna (58) se seznámili právě v této nemocnici, už je tomu pár desetiletí. On byl v prvním ročníku na lékařské fakultě, ambiciózní student chirurgie; ona dělala sestru na operačním sále. Vzali se roku 1984, zanedlouho se jim narodil první syn a po čtyřech letech další. Arkadij však manželku přesvědčil, ať také medicínu vystuduje. A tak se soustředila na gynekologii, zatímco on sloužil jako chirurg – a také se hodně staral o syny. „Pracovala jsem tolik směn, že jsem neviděla vyrůstat své děti,“ uznává Valentyna, jak intenzivně pracovala. Kariéru však vybudovat zvládla, vypracovala se do čela porodnice a nedávno se stala úřadující šéfkou celé nemocnice. Arkadij zatím vede chirurgii.
Krušné časy už si prožili. V raných 90. letech, v prvních chvílích ukrajinské znovuzískané nezávislosti, nedostali půl roku výplaty. Dřeli jak v nemocnici, tak na zahradě, aby měli jídlo i zeleninu na výměnu. Ale nikdy si nepředstavovali situaci, jako je ta současná.
Moskva nepřijímá žádný scénář, který počítá s rozmístěním vojsk NATO na Ukrajině, protože to „může vést k nekontrolovatelné eskalaci konfliktu s nepředvídatelnými důsledky“, prohlásila mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová.
Velká Británie a Francie od března zvažují možnost vyslat vojáky na Ukrajinu po dosažení příměří. Moskva takové plány opakovaně odsoudila. Ministerstvo zahraničních věcí Ruska se domnívá, že podobná prohlášení zemí NATO potvrzují „otevřeně provokativní a dravé úmysly vůči Ukrajině“, píše RBK.
Deník The New York Times (NYT) napsal, že Trump je tentokrát k Zelenskému mnohem méně nepřátelský než v únoru, kdy jejich schůzka skončila roztržkou. Zelenskyj je dnes oblečen v černém obleku a černé košili bez kravaty. Na únorové schůzce v Oválné pracovně, která přerostla v otevřenou hádku s Trumpem a jeho viceprezidentem J. D. Vancem před televizními kamerami, Zelenskyj tehdy čelil výtkám, že si dostatečně neváží veškeré americké pomoci a že si na setkáním se šéfem Bílého domu nevzal oblek a kravatu.
Na otázku, jaké bezpečnostní záruky si Ukrajina představuje, Zelenskyj před jednáním s Trumpem odpověděl, že veškeré, píše agentura Reuters.
Spolu s kolegy, kteří rovněž zůstali, teď nejčastěji ošetřují civilisty zraněné bombardováním. Těhotné, o které by se Valentyna starala hlavně, se snaží posílat dál od frontové linie. I tak ale musí být na porody připravená; operační a porodní sál si zřídili ve sklepním krytu.
V květnu se předčasně narodilo jedno miminko. Neonatolog už ve Slovjansku není, a tak Valentina zařídila sanitku, která dítě s matkou – a těžce zraněným vojákem – odvezla do Dnipra, asi čtyři hodiny cesty na západ.
Nemocnice bez vody a elektřiny
Situaci komplikuje i zničený vodovod. Lékaři si tak ruce myjí balenou vodou, zatímco pomocný personál donáší vodu na běžné použití ve kbelících z cisterny. Ale to prý je ještě dobré, vzpomíná Arkadij – při bojích roku 2014 museli chytat dešťovou vodu.
Když byla začátkem června přerušena i dodávka proudu, odeslali lékaři mnoho starších pacientů dál od fronty. Báli se, že o ně nezvládnou naplno pečovat i že jejich místa brzy přeberou zástupy dalších raněných.
Nemýlili se, na ještě nedávno stotisícový Slovjansk se v posledních týdnech zaměřila pozornost ruských nájezdníků. „Z mého praporu bylo minulý týden raněno 70 lidí. Ztratil jsem příliš mnoho přátel. Nevím kolik, je to horší každým dnem,“ popsal koncem května Washington Postu voják Vlad, který dostal za úkol řídit sanitku. „Všechna zranění jsou způsobena šrapnely. Většina chlapů v zákopech ani nepřítele nevidí.“
Někdy se Arkadij přistihne při myšlenkách, jak je zrovna klid nebo třeba hezké počasí. „A další myšlenka je: Doufám, že válka skončí,“ přiznává. „Jenže pak si uvědomím, že neskončí, ne dnes nebo zítra.“
