Faráři a imámové navlékají uniformy. Ukrajinská armáda kvůli hrozící invazi povolává i kněží

„Jsem připraven kdykoliv jít do války,“ prohlašuje hrdě otec Kosťantyn Cholodov (46). Připraven byl už roku 2014, kdy na východě země začali střílet separatisté podporovaní z Ruska. „Zamkli jsme kostely a zamířili na frontu,“ dodává mohutný farář. Coby kaplan v bojích na Donbase strávil tři roky, podobně jako mnoho stovek dalších. Všichni tam tehdy byli dobrovolně a většinou napůl neoficiálně. Cholodov sám byl formálně zařazen coby psycholog, má totiž i magisterský titul v tomto oboru.

Teď se připravuje na novou zkušenost: Plně profesionální sbor kaplanů. Vojenské duchovní před skoro stoletím zrušili bolševici. „Jelikož v Sovětském svazu nebyl žádný Bůh, nebyli v sovětských armádách duchovní,“ směje se Cholodov, nyní zástupce vrchního ortodoxního kaplana.

Nový zákon od prosince kaplany formalizoval, zavedl nějaký systém, začlenil je do vojenské hierarchie. A zavedl i výplaty: „Ale moc nás neplatí,“ uznává Cholodov.

Pravoslaví i islám

„Kaplani jsou duchovní různých vyznání, kteří slouží v uzavřených institucích: věznicích, nemocnicích, školách či vojenských jednotkách. V armádě dostávají plat, můžou mít vojenskou hodnost nebo být civilisté,“ přiblížil Sergij Dimitrijev na webu Vládního kurýru.

Zatím zákon předpokládá 120 nasazených duchovních a dalších 500 v rezervách. Většinou jde o Cholodovovy souvěrce z Pravoslavné církve Ukrajiny, ale slouží i evangelíci a imámové – islám vyznává necelé procento Ukrajinců, zejména Krymští Tataři.

K pistoli pizza zdarma. Ukrajinští veteráni nabádají k vyzbrojování vstříc ruské invazi

Vítaní naopak nejsou členové velké a staré církve: Tisíce kněží, kteří zůstávají pod Ruskou pravoslavnou církví. Po ruské anexi Krymu se faráři a farnosti rozštěpili podobně jako občané – na hrdé Ukrajince a na ty, kteří cítí silné pouto k Rusku. Původní (do té doby převažující) pravoslavná církev spadá pod moskevský patriarchát, ukrajinští vlastenci se však odštěpili.

Cholodov říká, že měl přátele i na rusky mluvících farách, ale kdo se moskevského patriarchy nezřekl, dal svou loajalitu jasně najevo: „Ruská pravoslavná církev je jednotkou ruských tajných služeb,“ hlásí dnes bojovně.

A svou loajalitu předvádí i svérázným památníkem, který nainstaloval k hřbitovu svého vesnického kostela. Parkuje mu tam vysloužilý obrněný transportér BRDM-2 s raketami namířenými na Moskvu – a to prý na farářův pokyn. „Na radnici máme červené tlačítko…“ žertuje. „Jasně, že ne. Jsou to pěkně staré rakety.“

O pár metrů vedle jsou hroby dvou místních mužů, kteří padli v bojích; vlají u nich státní vlajky. Jeden z nich mu dělal akolytu (ministranta). „Jsem kmotrem jeho dětí,“ dodává Cholodov a pomodlí se.

Pokud ruská vojska překročí hranice, vyrazí zase na frontu. Už se na to zařídil: Péči o matku převezme bratr, sehnal i faráře na záskok.

Nemocniční kaplan Jaromír Bok: Usmíření před smrtí pomáhá všem

Jedním z prvních na frontě, tedy v „zóně protiteroristických operací“, jak zněl oficiální název, byl i Andrij Zelinskij z ukrajinské řeckokatolické církve. „Pamatuji si, jak jsem u doněckého letiště potkal mladého poručíka, čerstvého absolventa vojenské katedry. Viděl jsem, jak je v tom bitevním napětí zmatený,“ popsal vojenskému portálu Army Inform, kterak sloužil u námořní pěchoty.

„Ještě zřejmě ani nebyl na opravdovém cvičení, a teď tu byl za rohem od skutečného nebezpečí. Chtěl jsem mu pomoci; zabralo to pár minut, ale poručík pookřál, ty tam byly zoufalství a strach,“ vzpomínal otec Andrij, jenž se od té doby stal tak trochu celebritou, vydal knihu vzpomínek na válku mezi mariňáky, povýšil do ústředí…

„A byl jsem svědkem přerodu včerejších kadetů, které jsem znal jako kaplan na vojenské akademii, v ostřílené důstojníky. Byl to zázrak, vidět, kterak mladší důstojníci vedou starší podřízené do bitvy.“

Ukrajinská domobrana proti invazi: Rusy zabíjet nechceme, ale vlast se hájit musí

„Je lež, že kněží žehnají zbraním nebo posvěcují vraždu. To kyjevský patriarchát nedělá,“ vysvětluje pro Vládní kurýr otec Vladislav Litvinov z Mariupolu, který zažil i dobytí města na jihovýchodě povstalci.

Cholodov to vidí s jistou nuancí: „Máme dva druhy zbraní. Jedny mohou nepřátelští průzkumníci spatřit – pušky, granáty… Ale také máme ducha v každém vojákovi a oficírovi. To je velmi nebezpečná zbraň, a tu mají na starost kaplani.“