Osm let bývá u nejvážnějších případů onemocnění, snáší hoře na smrt nemocných pacientů. Umírajícím i vyléčitelným poskytuje duchovní útěchu, je s nimi v nejtěžších chvílích bytí. Jak říká, každý jsme jiný, každému přináší úlevu něco jiného.O jeho návštěvu mohou pacienti a příbuzní požádat na jednotlivých odděleních.
„Ne každý je ihned přístupný návštěvě. Vysvětluji, že se tu jedná jen o nabídku, již nemusí přijmout, a popřeji brzké uzdravení. Dosti často, když už jsem na odchodu, se lidé pak nakonec rozpovídají,“ řekl nemocniční kaplan Jaromír Bok.
Přichází k věřícím stejně, jako k nevěřícím, kterých je větší počet. „Pacient na onkologii mi jednou řekl: Tady je málo těch, kteří, když jde do tuhého, by neprosili Boha o pomoc,“ uvedl kaplan Bok.
Hledá odpovědi
Snad každý vážně nemocný pacient si dle něj klade otázku: »Proč právě já?«. „Snažím se jim doporučit, aby otázku »Proč?« změnili na »K čemu«? Společně tu odpověď hledáme. Pro toho člověka je v tuto chvíli důležité, že když se těmito těžko zodpověditelnými otázkami trápí, je u něj někdo na blízku, kdo s ním hledá smysl jeho trápení,“ vysvětlil kaplan.
Pacienti a jejich rodiny Jaromíru Bokovi telefonují. Děkují za rozhovory a péči u nemocničních lůžek. „Jedna starší pacientka mě doposud skoro měsíčně volá, aby mě pozdravila, a děkuje, jak jsem se u ní zastavoval,“ usmál se duchovní.
Dcery se usmířily a umírající maminkou
„Vzpomínám na případ pacientky, jejíž život se blížil ke konci. Byla už ve velmi těžkém stavu, neschopná komunikace. Uvítaly mě její tři dcery, o nichž jsem od nemocné matky už věděl, že spolu zrovna nejlépe nevychází. Po tom, co jsem její maminku nejdříve duchovně doprovodil, vrátil jsem se k dcerám a řekl jim: „Každá z vás může za ni teď zajít a říci: »Prosím, odpusť mi. Odpouštím ti. Děkuji ti. Mám tě ráda.« Potom zkuste být u ní společně a navzájem se před ní usmiřte. Jejich matka za několik hodin zemřela. Věřím, že jí i dcerám mohlo být o dost lehčeji, když se k tomu kroku vzájemného smíření před jejím odchodem odhodlaly“ vzpomínal kaplan.
Neztratila naději
„Setkal jsem se také s nebývalou touhou bojovat o vyléčení navzdory nepříznivé prognóze. Mladší pacientka navzdory nelehkému pokračování v onkologické léčbě, střídavě s pozitivními a negativními zvraty, odcházela z naší nemocnice plná naděje a plánů do budoucnosti. Zveřejnila blog i knihu se svědectvím o jejím zápase s rakovinou a chystala přednášky, jak ji nemoc změnila myšlení a přístup k životu. Jsem rád, že jsem ji mohl během jejích náročných terapií navštěvovat a posilovat její touhu po životě. Stala se pro mne nezlomným svědectvím a příkladem člověka, který se ani v těžké nemoci nevzdává a čerpá sílu k životu tím, že pomáhá jiným neztrácet naději,“ uvedl.
Co se mnou bude? Ptají se nemocní
Zvláště náročná je práce na onkologii. Pacientům někdy lékaři po všech terapiích musí oznámit, že jejich nemoc se již léčit nedá. „To bývá chvíle, kdy mohu přijít a na požádání pacienta nebo rodiny se společně pokusit i v jejich temnotě zahlédnout sebenepatrnější záblesk naděje a smyslu,“ zakončil kaplan.
VIDEO: Blesk Podcast: Ženy v taláru? Kněz Rob promluvil o modernizaci v církvi.
