Ukrajinská domobrana proti invazi: Rusy zabíjet nechceme, ale vlast se hájit musí
Východní hranici Ukrajiny hlídají v zákopech vojáci stálé armády, proti obávané ruské invazi by však jejich počty nestačily. Bojeschopných mužů a žen ovšem přibývá: Nové síly dobrovolné ukrajinské domobrany říkají, že jsou připravené zemi chránit, píše Al Džazíra.
Vojáci v Charkově se proplétají rozlehlou postsovětskou továrnou, potmě a rozesmátí. „Ještě pořád nevíme, zda tu je světlo,“ vysvětluje jeden z nich. Fabriku nedávno dostala Vojska teritoriální obrany, která po celé zemi přebírají podobné objekty a navyšují své kapacity, jak Ukrajina čelí ruským hrozbám. Vláda doufá, že zformuje až 25 brigád.
„Hlavní myšlenkou je připravit Ukrajince na velký národní odboj,“ vysvětluje Al Džazíře Mychajlo, voják speciálních sil. V Charkově, asi 40 kilometrů od ruské hranice, se sešla pestrá skupina vojáků a rezervistů s různými dovednostmi, kteří mají místní připravovat na obranu svých domovů v případě ruského vpádu.
Pokud by na něj došlo, Charkov by nejspíš stál ruským tankům v cestě. Prezident Volodymyr Zelenskyj dokonce varoval, že městu hrozí okupace. Rusko by prý mohlo přijít se záminkou, že chce chránit rusky hovořící obyvatele Charkova. Z půldruhého milionu obyvatel se k ruské národnosti v posledním sčítání lidu (roku 2001) hlásila třetina.
V obavách z Ruska tak dobrovolníků k výcviku přibývá. „Bojovat na obranu vlastního domu je velká motivace,“ potvrzuje Mychajlo. Místní se učí používat obranné zbraně, provádět odbojovou činnost a sabotáž, pokud by ruská armáda skutečně město obsadila.
„Naším hlavním úkolem je podporovat armádu nikoliv na frontové linii, ale vzadu, také chránit infrastrukturu, podporovat civilisty,“ vysvětluje pro Al Džazíru dobrovolnice Marta, která podstoupila výcvik v zasněženém parku uprostřed Kyjeva. Míření, plazení, povely... Nejen mladí civilisté z různých profesí tady zažívají jakousi rychlovojnu. „Obávám se, že nikdo neví, co se stane, ale je lepší být připraven. Dnes se věci mění velmi rychle,“ dodává Marta.
Taková domobrana se teď organizuje na základnách po celé Ukrajině, podnětem byl nový zákon z doby loňského napětí. Jako další střípek do mozaiky vláda zákonem povolila k obraně území používat lovecké pušky. Mykola Levčenko, důstojník v záloze, k tomu dodává, že prý na výcviku poznal řadu lidí, kteří si pořídili vlastní zbraně i munici; často jde o dovoz z USA, Izraele či Turecka.
„Není mi příjemné, že bych bojoval proti Rusům, všichni jsme Slované,“ svěřuje se Al Džazíře plukovník v záloze Igor, který sloužil ještě ve společné, sovětské armádě. „Není to hezké, někoho zabíjet. Ale svou zemi bránit musíme. A za tyto mladé lidi se cítím odpovědný.“
V Charkově to na první pohled nevypadá, že by měla hrozit válka, kavárny jsou plné, na kluzišti se bruslí, v ulicích potkáte zahraniční studenty… S hrozbou útoku se tu už naučili žít, a to od roku 2014, kdy separatisté podporovaní Ruskem vpadli na Krym a východ Ukrajiny.
Na případný poplach kvůli ozbrojenému konfliktu se připravují i školáci. „Víme, že máme odejít, ale nebrat žádné neznámé oblečení nebo tašky, kdyby v nich byly miny,“ předvádí devítiletá Carolina, co se naučila. Vzpomíná si prý na výbuchy u jejich domu před sedmi lety. „Seděla jsem v chodbě a brečela strachy,“ popsala Al Džazíře. Její babička Vera Grigorjevna se prý úzkosti naučila potlačovat a soustředit se na běžný život. Se synem a jeho dětmi také vědí, jak se v případě invaze zachovat – které vzít doklady i kudy prchat.
A připraveni se cítí, nebo brzy budou, i dobrovolníci nyní cvičící se zbraněmi. „Spousta místních obyvatel má zkušenosti z frontové linie, jsou psychologicky připraveni na boj v případě invaze,“ věří Vasilij, major územní obrany z města Izjum v Charkovské oblasti. Dobře vycvičená domobrana by podle něj dovedla chránit klíčová města.
„Slíbil jsem své rodině, že ji ochráním,“ vysvětluje rekrut Roman (27) z Izjumu. Nějaké obavy z ruské armády měl už dřív, nyní však považuje riziko za vyšší – padesát na padesát.
Ale mezi záložáky rozhodně nepanuje nějaká bojechtivá nálada: „Já to nechci, nechce to moje rodina, nikdo to nechce,“ říká major Vasilij. Roman také preferuje mírové řešení: „Podle mě boj nedává žádný smysl; měli bychom všichni komunikovat, jednat.“
