Na trať do míst masakrů Buči a Irpině se vrátily vlaky. Vozí navrátilce a naději
Buča, Irpiň, Boroďanka… Satelitní města severně od Kyjeva se vzpamatovávají z hrůz, jež tam začátkem invaze na Ukrajinu napáchali ruští okupanti. Od jejich odchodu koncem března se tam začíná vracet život. I díky obnovenému železničnímu spojení na hlavní město, píše deník Guardian.
Než Vladimir Putin 24. února zahájil mohutnou invazi Ukrajiny, byla trať z Kyjeva do třináctitisícové Boroďanky docela vytížená. Linky City Express využívali lidé zaměstnaní v Kyjevě, kteří však preferovali klidnější – a levnější – život na předměstích.
Z ospalých měst Boroďanka, Buča, Vorzel a Irpiň se však náhle staly symboly masakrů. Hromadné hroby, mučení, popravy civilistů… Jen spočítat všechny tamní hrůzy ještě nějaký čas potrvá. Stovky lidí tu stále ještě nevědí, zda jsou jejich pohřešovaní blízcí naživu v ruském zajetí, nebo jejich těla znetvořená k nepoznání čekají na identifikaci pomocí DNA v některé márnici, popsal Guardian.
Most přes Irpiň
Jejich šťastnější sousedé už mohou myslet na obnovu svých domovů a práce. Kdo nemá auto, tomu velmi pomáhá obnovené vlakové spojení. Za měsíc se podařilo chvatně opravit poničený most přes řeku Irpiň ve stejnojmenném městě; vlaky, které mají na Ukrajině lepší pověst než v Česku, se mohly zase rozjet.
V normální době po předměstské trati jezdilo 35 vlaků denně každým směrem, teď jsou jen dva. První vyráží v 5:20 ráno ze Svjatošina, menšího nádraží na severozápadním okraji Kyjeva. Na padesátikilometrové trati do Boroďanky staví jedenáctkrát. Druhý spoj z metropole odjíždí v 17:52. Vlak dorazí za hodinu a čtvrt, pár minut poté mohou vyrazit cestující do hlavního města.
„Jedeme tam poprvé. Jen jsem slyšela, co se v těch místech dělo,“ svěřuje se Guardianu průvodčí Olga Fesčenková (56). „Tato trať je důležitá pro mnoho lidí, ve svých městech neseženou práci. A spousta lidí nemá auta. Kdo odešel, pro toho je to teď cesta zpátky.“
Tak jako pro Oleksandra (68) a Galynu (64) Pylypenkovy. Vzali tašku s nářadím a prvním vlakem vyrazili zkontrolovat svůj domov v Boroďance, který opustili čtyři dny před válkou. „Řekli mi, že je poškozená střecha, tak to tam trochu poklidíme,“ popsal muž. „Nastěhovat se zpátky ještě nemůžeme, ale na úřadě slíbili, že Boroďanku do zimy obnoví, tak doufám, že můžou,“ dodává manželka.
Valentyna Čajková (66) může díky vlaku snáze dojíždět do práce a nazpátek. Akorát s opačným režimem než většina spolucestujících – v Kyjevě má noční směny jako domovnice a v pět ráno se vrací domů k Boroďance. S ní cestuje kamarádka Nina Galaková (60), jež však domů nemůže. Utekla začátkem března, posléze byl její dům zničen. Teď si jede vyzvednout potvrzení od hasičů, že je neobyvatelný, aby mohla žádat o kompenzaci. „Byl to celý můj život,“ nedokáže zadržet slzy. V tom domě se narodila a žila celý život.
Po 20 minutách vlak zastavuje v Irpini. Vystupuje Zinajda Maksymecová (64). Město opouštěla jako mnozí sousedé pěšky, přelézala trosky silničního mostu. Měla to složité: „Na vodítku jsem vedla čtyři psy a šest štěňat jsem přes tu řeku nesla ve dvou boxech,“ vzpomínala pro Guardian. Živí se totiž jako chovatelka kokršpanělů. „Někteří hrozní lidé říkali, že je tam mám nechat, ale to bych nikdy neudělala.“
I její byt pět minut chůze od nádraží byl zasažen, ale oproti zkáze v okolí jen lehce. Podle irpiňského starosty rakety, děla, kulomety či výbušniny poškodily skoro tři čtvrtiny všech budov ve městě. Obnova vyjde podle odhadů ke třem desítkám miliard korun.
První kroky už mají místní za sebou. Voda teče, elektřina proudí, silnice jsou poklizené. Oleksandr Prabdyvyj (71) zametá sklo před supermarketem Fora. Dva muži pár let před důchodem (většina mladších narukovala) opravují budovu nemocnice. Navzdory jasnému označení červenými kříži ji zasáhly nejen rakety z dálky, ale i kulometná palba.
Buča: Konečně k holiči
Dalších šest minut jízdy je to do Buči, nejsmutněji proslulého z kyjevských předměstí. Nedaleko 120 let starého nádraží se začátkem května otevřelo kadeřnictví. „V Buči je 23 kadeřnictví, ale v provozu jsou teď jen dvě,“ říká kadeřnice Maryna Bazylyuková (48). Prý teď chodí spíš muži. „Ženské se o sebe staraly i za okupace, ale chlapi přicházejí zarostlí,“ směje se. Ale jinak tu bývá ponurá atmosféra, místo bezstarostného tlachání se samozřejmě probírají tragédie války a okupace.
Jízdenky v Buči prodává Olena. Městečko opustila hned 24. února, jakmile se doslechla o bombardování nedalekého Hostomelu. Uchýlila se do rodné vsi v Žytomyrské oblasti. Vrátila se 5. května, když ji dráhy povolaly zpět do práce, popsala agentuře EFE. „Nic nebude stejné. Vlak zatím pořád stojí 15 hřiven (12 Kč), ale zdraží. A nemyslím si, že se vrátí všechny spoje,“ soudí pokladní.
Vesnice Vorzel je vlakem dalších osm minut jízdy. Tu Rusové ovládli hned v prvních dnech vpádu. Nedaleko zastávky se staví kostel. Už od minulého roku, okupace samozřejmě práce zastavila. Kostel trefila raketa, ale nevybuchla. „Zázrak,“ usmívá se jáhen Volodymyr Holub.
Smutně dopadli tři muži, jejichž těla se našla zakopaná u kostela. Dva dostali kulku do hlavy, třetí zřejmě umrzl. „Ale kostel do tří měsíců dostavíme,“ dává aspoň nějakou naději jáhen.
Zaminovaná Boroďanka
06:27: Konečná stanice, Boroďanka. Experti tady odminovali tři kilometry silnic, museli neutralizovat 1340 kusů výbušnin. Dva mosty byly v sotva použitelném stavu, vyrostly tu dočasně. Na 90 % budov v centru bylo poničeno, mnohé nepůjde opravit. Mezi fotbalovými hřišti vyrostlo dočasné ubytování.
I sem se ale život vrací. Alla Lytvyněnková (56) otevřela svou samoobsluhu, byť má většinu regálů prázdných. „Jak jste to měla za okupace?“ ptá se jeden ze zákazníků; přišel koupit vodku.
Další zákaznice, Iryna Kozačenková (41), popisuje, kterak se svou 12letou dcerou strávily 40 dní a nocí ve sklepě. „Dceři jsem nedovolila se umýt – nechala jsem ji špinavou, děsila jsem se, že ji znásilní,“ svěřuje se. I ona teď otevírá svou živnost, její restaurace přežila. Je si ovšem vědomá, že to nemusí jít hladce – je totiž v retro sovětském stylu.
V Hostomelu je letiště, které chtěli v prvních chvílích invaze ovládnout ruští výsadkáři. Obránci ho však nedali lacino, strhla se tuhá bitva, boje poničily i celé město. Sem koleje nevedou, funguje ale autobusové spojení. Za volant usedá i Nikolaj (65), kterému kolegové říkají děda. Za práci je rád. „Nevím, co bych už doma dělal,“ říká pro EFE. Moc lidí zatím nevozí, ani nepotkává moc aut, ale je podle něj dobré znamení, že se spojení na Kyjev obnovilo.
V prvních dnech Irpiň vlakem evakuovalo na 4500 obyvatel, než bombardování poškodilo trať; tehdy vykolejil i prázdný evakuační vlak, připomínají v tiskové zprávě Ukrajinské železnice. Obnovený most přes řeku Irpiň mají brzy využívat i dálkové spoje.
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra ráno. Přejeme vám dobrou noc.
Při ruských nočních útocích na Kyjev zahynulo 14 lidí, uvedli ukrajinští záchranáři poté, co vytáhli tělo z domu na bulváru Václava Havla.
Česko je připravené prodloužit program dodávek těžké munice na Ukrajinu do roku 2026, uvedl ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.) v rozhovoru pro americkou agenturu Bloomberg. Rozhovor dnes publikoval americký server. Klíčové podle něj bude zachování podpory muniční iniciativy po sněmovních volbách v ČR letos na podzim.
Ministr v interview uvedl, že česká muniční iniciativa podpořená spojeneckými penězi „změnila pravidla hry na bojišti“, píše Bloomberg. Ukrajinské síly mají nyní k dispozici přibližně jednu dávku střeliva na každé dva výstřely vypálené Ruskem, přičemž na začátku války v únoru 2022 byl poměr 1:10, řekl agentuře Lipavský.
Podle ministra infrastruktury Okeksandra Kubrakova Ukrajina ve válce přišla o 23 % železniční sítě, škoda je v bilionech korun, uvádí magazín Railway Supply. A také o mnoho lidí: „130 zaměstnanců bylo zabito, 167 raněno, 3 uneseni,“ informoval 13. května šéf drah Oleksandr Kamyšin. „6500 narukovalo do ozbrojených sil, 800 se přidalo k domobraně. A s dalšími 9000 jsme ztratili kontakt,“ citoval ho Railway Supply.
