Podruhé pohřbeni: Oběti ruských okupantů v Buči a Irpini mají konečně důstojné hroby
Města v okolí Kyjeva se pomalu vzpamatovávají ze zvěrstev, která tam za několik týdnů okupace napáchala ruská vojska, než je koncem března opustila. Někteří se vracejí do svých domovů, kde je často čeká spousta práce. A další pohřbívají své příbuzné, nezřídka už podruhé.
O Velikonoční neděli se slavilo Zmrtvýchstání Páně, v Buči či Irpini v minulých dnech opouštěli hroby mnozí další. Tedy ty chvatně vykopané masové hroby. Těla zabitých za krátké okupace bylo potřeba exhumovat, identifikovat, prošetřit. Pak konečně mohou spočinout na důstojnějších hřbitovech.
U kostela v Buči muži v bílých ochranných oděvech vykopávali provizorně pohřbené a dávali je do černých pytlů. Přihlíží místní, kteří ztratili kontakt se svými blízkými. „Doufají, že mezi mrtvými své příbuzné nenajdou. Že třeba byli zajati, nebo jsou v nemocnici, ale aspoň přežili,“ popsal reportérovi Deutsche Welle tamní kněz. Když se pytle s mrtvými otevírají, tváře jsou vidět – ale většina zatím zčernala.
Svého otce a manžela mohla v pondělí konečně pohřbít třeba rodina Nečyporenkových z Buči. Ruslana (†47) 17. března zastřelil ruský voják přímo před očima jeho nejmladšího syna, čtrnáctiletého Jury.
„Bylo to normální ráno za okupace. Přišla zpráva, že se u bučské radnice bude rozdávat humanitární pomoc. Potřebovali jsme léky a nějaké jídlo, tak tam manžel vyrazil. Věděli jsme o zeleném koridoru, všechno to mělo být oficiální,“ popsala vdova Alla, rodačka z Buče, ukrajinské televizi 1+1.
Ruslan vzal Juru, sedli na kola a vyrazili k radnici. Paže i batohy si ovázali bílými stužkami a s ruskou patrolou opatrně komunikovali. „Otec vojákovi řekl, že jedeme pro humanitární pomoc. Měli jsme ruce nad hlavou. Otec řekl, že nemáme žádné zbraně, nic, čím bychom mu mohli ublížit,“ řekl Jura televizi Nastojaščeje Vremja – partnerského média Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa. „Potom se otec se zvednutýma rukama otočil na mě a on ho dvakrát střelil do srdce,“ dodal mladík se slzami v očích. Voják vystřelil i po něm, ale kulka zasáhla jen jeho kapuci a paži. Nějakou dobu dělal mrtvého, než hlídka odešla, a utekl domů.
Alla synkovi nevěřila, chtěla hned za manželem vyrazit, třebaže ji od toho zrazoval. Zastavili ji až sousedi. O pár dní později pak s Ruslanovou matkou na místo došli a vojáky přemluvili, aby jim tělo vydali. Provizorně ho rodina pohřbila na zahradě a z Buče odešla. Až v pondělí se dočkal řádného hrobu.
Řady hrobů v Irpini
Romana Verede (†53) v minulých dnech identifikovala jeho rodina v kyjevské márnici. Říkají, že ho také zabili ruští vojáci. Vdova Tetjana (53) a syn Artem (28) ho, za podpory pár dalších blízkých, uložili o Velikonoční pondělí v Irpini. Masový hrob to sice není, ale řady a řady nových hrobů čerstvě vykopaných v písčité půdě působí podobně tísnivě.
„Zatím jsme ohledali 269 těl zabitých obyvatel Irpině. Byla převezena k náležité forenzní prohlídce a určení příčiny smrti. V budoucnu budou předána příbuzným, aby je mohli pohřbít,“ citovala agentura Ukrajinski Novyny Serhije Pantelejeva ze státní policie. Podle něj vyšetřovatelé v Irpini zkoumají sedm popravišť. V osvobozených obcích se pohřešuje 1100 civilistů, 900 jich ruští vojáci zabili, dodala agentura; nezávisle tato čísla ověřit zatím nešlo.
Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva (OHCHR) k pondělku prokazatelně napočítal přes 2000 civilistů zabitých ve válce na Ukrajině; skutečný počet obětí předpokládá daleko vyšší, sčítání není jednoduché. Za hlavní příčinu úmrtí a zranění lidí OHCHR označuje mimo jiné dělostřelecké a raketové ostřelování či bombardování.
