„Taktická povodeň“: Otevření hráze zachránilo Kyjev, zaplavená vesnice si nestěžuje
Ruské invazní síly zasáhly hráz na soutoku Dněpru a Irpině, okolní pole se proměnila v mělké jezero. Jako první však řeku rozvodnili sami Ukrajinci – povodeň je jedním z příkladů, kterak ukrajinská armáda působí chaos na vlastním území, aby zpomalila ruský postup, píše deník New York Times.
Z podlah stahují nasáklé linoleum a koberce, ze zaplavených sklepů loví brambory a sklenice s nakládanou zeleninou. Po celé vesnici 50 km severně od Kyjeva obyvatelé likvidují následky vážné povodně, která by jinak byla další krutou ranou. V tomto případě však šlo o taktické vítězství: Demydiv si Ukrajinci zatopili záměrně, stejně jako spoustu polí a mokřadů v okolí. Zpomalilo to postup ruských tanků a vojáci dostali víc času na přípravu obrany metropole, nakonec úspěšné.
Demydiv leží na řece Irpiň, která se kousek odtud, u Kozarovyči, vlévá do Kyjevské přehrady na Dněpru. Přehrada má hladinu výš než Irpiň, a tak soutok chrání hráz a vodu do Dněpru posílají čerpadla.
Obránci využili řek jako přírodních hradeb. Na popud vojáků hrázný Mykola Olšanskyj hned druhý den války, 25. února, pootevřel přehradu a zvýšil hladinu Irpině o 30 centimetrů. V nížinaté krajině se řeka rozlila do velké šířky, jakou ruští ženisté nemohli překonat pontonovým mostem. Demydivský most i dva ve městě Irpiň obránci souběžně zničili.
„Myslím, že to byl dobrý nápad. Jinak by tudy ruské tanky mohly hladce projet, místo toho se zasekly a město bylo v bezpečí,“ řekl Olšanskyj štábu televize France 24.
Místo hladkého postupu na Kyjev se invazní síly zasekly v podmáčené krajině, obránci jim chystali léčky. Vpád tato taktika zastavila, ovšem odnesla to města Hostomel, Buča a Irpiň. Od jejich osudu Demydiv zachránila právě povodeň. Rusové sice vesnici zdánlivě obsadili a rozmístili patroly, ale zatopené ulice spíš nechávali být. Za měsíc okupace zastřelili „jen“ šest lidí, říká starosta Oleksandr Melnyčenko, a ruské dělostřelectvo poničilo mnoho desítek, spíš stovky budov – ale okupace tu zdaleka neměla takové následky jako v Buči, kde na ulicích nájezdníci zanechali desítky těl.
Dva dny po otevření přehrady ji zasáhlo ještě ruské bombardování a povodeň zhoršilo, doteď je místo polí spíš mělké jezero. Samotnou vesnici před nejhorším ochránila hráz, ovšem voda prosakovala půdou.
„Všechno bylo zatopeno, voda dosáhla takové výšky,“ ukazuje zhruba ke klice vstupních dveří penzista Ivan Kukuruza. „Ale ve srovnání s tím, co se děje jinde na Ukrajině, netrpíme. Takže netruchlím,“ vyjádřil se pro France 24.
„Vodu jsem měla po prsa, z domu jsem musela lézt oknem,“ popsala Maria Didovecová (82), které i teď na dvorku tak tak stačí holinky.
Radši záplavy než masakr v Buči
„Každý to chápe a nikdo toho ani na moment nelituje. Zachránili jsme Kyjev!“ řekla reportérovi New York Times důchodkyně Antonina Kostučenková – třebaže měla v obýváku vody na stopu (cca 30 cm) vysoko. A zatopený dvorek? „Letos asi nic nezasadím. Možná zkusím rýži,“ nachází smysl pro humor.
„Padesát zatopených domů není velká ztráta,“ konstatuje Volodymyr Artemčuk, činící se s čerpadly. Čerpadel není k dispozici mnoho, likvidace povodně potrvá ještě dlouho. I proto, že poškozenou hráz nelze ovládat. Mnohde se ještě dva měsíce od záplavy místo auty jezdí gumovými čluny. Aspoň zničený most už inženýři do jisté míry opravili, místo jiných v oblasti postavili provizorní nebo dovezli pontony.
I jinde na Ukrajině armáda bez váhání demolovala mosty, silnice, železnice a letiště. Cílem bylo zbrzdit nepřátelské konvoje, dotlačit je na méně příznivý terén a nasměrovat je do pastí.
„Naše armáda velmi dobře využívala přehrady či mosty a zastavila postup sil,“ chválí ministr infrastruktury Oleksandr Kubrakov. „V prvních dnech se to dělalo všude a nyní se to děje na Donbase.“
Jedním takovým přístupem, který často Ukrajinci využili kolem Kyjeva a pokračují v tom i nyní na východě Ukrajiny, je odpálit mosty a donutit invazní síly, aby řeky překonávaly pomocí pontonových mostů. Ukrajinští dělostřelci mívají dopředu vytipováno, kde se o přemostění Rusové pokusí – jsou tak pro ně snadným cílem. Třeba Irpiň pod kanonádou zkoušeli přemostit asi šestkrát. Východně od Kyjeva zase odpálení mostů nahnalo oddíl ruských tanků do bažiny. Čtyři z nich se tam potopily skoro po věž.
Dalším příkladem byla i jedna z prvních bitev invaze – o hostomelské letiště u Kyjeva. Obránci ranvej rozbombardovali, načež na něm letadla s ruskými výsadkáři nemohla přistávat. Místo očekávaného hladkého blitzkriegu tu opěvovaní paragáni utrpěli ohromné ztráty.
„Ukrajinci jsou velmi kreativní v úsilí Rusům život hodně ztěžovat,“ chválí jejich taktiku Rob Lee z neziskového výzkumného ústavu FPRI. „Dává smysl snažit se zpomalit jakoukoli rychlou ofenzivu.“
Tato strategie má pochopitelně ohromný dopad na infrastrukturu země, kterou zároveň ničí i ruské síly – bombardují nádraží, vyhazují do povětří mosty, ostřelují letiště, sklady paliv a tak dále.
Podle ministra Kubrakova bylo na Ukrajině zničeno přes 300 mostů. Kyjevská škola ekonomiky vyčíslila válečné škody na stavbách, dopravních sítích a další infrastruktuře na 92 miliard dolarů (2,2 bilionu Kč). Ať už je odpálili ukrajinští obránci, nebo bojovníci s označením Z či V. „Vlastní mosty bychom si sami neodpálili, kdyby nezačala válka,“ argumentuje Kubrakov. „Důvod je tentýž: agrese Ruské federace.“