Brutální výslechy ukrajinských novinářů: Rusové se neštítí bití ani elektrošoků, vypověděli přeživší
Klíčovou součástí ruské okupace je pronásledování novinářů, uvedl prezident ukrajinského Národního svazu novinářů Serhij Tomilenko. K tomu dochází zejména v okupovaných oblastech a Ukrajina s tím měla zkušenosti už v roce 2014. „Ruští okupanti navrhují místním novinářům, aby byli jejich protagonisty,“ uvedl. A pokud nechtějí spolupracovat, snaží se je umlčet. Jaké jsou příběhy zajatých novinářů?
Důvodem k zadržování novinářů je podle Tomilenka snaha Ruska vytvořit alternativní realitu. Když Rusové obsadili město Melitopol, přišli vyzvednout novinářku Julii Olchovskou z novin Melitopolski Vedomosti až k ní domů. Následoval pětihodinový výslech v prázdné redakci.
„Řekli mi něco jako: ,Tady začíná nový život a pravděpodobně budete mít zájem podílet se na jeho budování. Nesedět někde stranou, ale být v centru dění. Dáváme vám příležitost pracovat. Potřebujeme objektivní lidi, kteří umí psát, aby nový život dokumentovali,“ řekla Olchovská CNN do telefonu.
Julie odpověděla, že nebude kolaborovat. „Řekli, že pochopili, pokud jsem vyděšená a trochu zmatená. Prý ode mě nechtějí odpověď hned. Nabídli mi, že mě nechají trochu víc přemýšlet,„ vzpomínala. Melitopolski Vedomosti následně zastavil činnost, protože by nebylo možné ochránit životy zaměstnanců a zároveň podávat objektivní zpravodajství.
Novináři měli propagovat „novou realitu“. Svitlana odmítla a Rusové zajali jejího otce
Místo toho tak začaly místní televizní věže hlásat ruské propagandistické zprávy. Proruská politička Halyna Danylčenková, která nahradila zajmutého starostu města, ohlásila: „Naším hlavním úkolem je přizpůsobit všechny mechanismy nové realitě, abychom mohli začít žít co nejdříve novým způsobem.“
Podle Olchovské mnoho lidí, kteří se nepoddali režimu – novináři, aktivisté a další protestující – muselo pro minimální ochranu změnit adresy svého bydliště. „Ruští vojáci některé lidi propustili jako mě, brzy po výslechu, a některé unesli na delší dobu,“ sdělila.
Svitlana Zalizecká byla ředitelkou Hlavních melitopolských novin (Holovna Gazeta Melitopolya) a zpravodajského webu RIA-Melitopol. Po okupaci si ji předvolala už zmíněná nová starostka Danylčenková.
„Řekla mi, jak bych pro ně měla pracovat, jak spolupracovat, jaká kariéra mě čeká v Moskvě a tak dále,“ komentovala to Zalizecká. Odpověděla Danylčenkové, že miluje Ukrajinu a pro Rusko pracovat nechce. Pak se sbalila se a odešla nejdřív ze svého domova, posléze i z města.
Po pár dnech, 23. března, jí volali Rusové a chtěli, aby se vrátila, protože mají jejího 75-letého otce. Zalizecká to ale odmítla a starého muže naštěstí po pár dnech pustili.
Vážení čtenáři, děkujeme za pozornost, další čerstvé zprávy z války na Ukrajině přineseme v pondělí ráno. Dobrou noc.
Rusko dnes zaútočilo na ukrajinské Záporoží řízenými leteckými bombami, které zasáhly mimo jiné obytné oblasti, autobusové nádraží a univerzitní kliniku. Nejméně 19 lidí bylo při útoku zraněno, uvedl šéf správy Záporožské oblasti Ivan Fedorov. Věk obětí se pohybuje od 24 do 77 let a všechny jsou v lékařské péči, napsal The Kyiv Independent s odvoláním na Fedorova, který útok označil za teror.
Záchranáři pátrají po dalších obětech, které mohly zůstat pod troskami.
Lídři osmi severských a pobaltských zemí dnes večer společně potvrdili svou podporu Ukrajině a uvedli, že míru lze dosáhnout pouze prostřednictvím soustavného tlaku na Rusko, aby zastavilo svou nezákonnou válku. Představitelé Dánska, Estonska, Finska, Islandu, Lotyšska, Litvy, Norska a Švédska ve svém prohlášení opět zdůraznili, že je potřeba ctít zásadu, že mezinárodní hranice se neposouvají silou.
Nikitu a Olega Rusové mučili. „Silná bunda tlumila údery,„ řekl Oleg
Reportéři bez hranic informovali o případu Nikity (není to jeho pravé jméno), který na Ukrajině dělal tlumočníka zahraničním médiím, tentokrát pro Radio France. Pomáhal také s novinářskou prací, chtěl tím přispět k osvobození země. Jako voják se totiž necítil být příliš nápomocný.
Najednou byl ale prohlášen za nezvěstného. Později vypověděl, že ho ruští vojáci zajali, mučili, řezali ho nožem, bili ho a dávali mu elektrošoky. Také prožil falešnou popravu. Tu Nikita popsal tak, že voják předstíral kontrolu zraně, ze které na něj vystřelil. Nakonec ho s četnými zraněními propustili.
Podobnou zkušenost zažil novinář Oleh Baturin z Chersonské oblasti. Od prvních dnů invaze ruských jednotek na Ukrajinu Baturin aktivně popisoval události související s válkou. Psal mimo jiné o zločinech spáchaných Rusy, včetně únosů a zabíjení civilistů.
Jednou se šel setkat s aktivistou Serhijem Cygipou, jedním z účastníků demonstrace, který mu předtím telefonoval, že se bojí Rusů. Místo něj se však na místě setkání objevilo několik ruských vojáků, kteří ho zajali – a Oleh si uvědomil, že jeho známý Serhij byl zatčený už v momentě, kdy mu volal.
První den trval výslech Oleha 2 hodiny, došlo i na bití. Pak byl novinář přibližně 20 hodin připoutaný k radiátoru v chladné místnosti. „Výslech byl veden brutální formou s využitím nejrůznějších metod. Bylo štěstí, že jsem měl na sobě silnou, teplou bundu, která zmírňovala rány a kopance, které jsem dostával,“ uvedl pro Kyiv Independent.
„První večer a následné ráno byly nejhorší. Myslel jsem si, že mě vezou někam zabít. Ale pak mi došlo, že je naše jízda příliš dlouhá na to, aby šlo o tuhle možnost,“ doplnil. Místo smrti ho znovu vyslýchali a Oleh uslyšel i hlas Serhije, se kterým se měl před únosem setkat. Teď nicméně neví, co se s ním dál stalo.
Ruský voják: „Přišli jsme je chránit, tak proč se shromažďují, aby proti nám protestovali?“
Během dalších dnů Rusové na Oleha vyvíjeli převážně psychický nátlak, říkali mu například, že už nebude moct psát. Během doby, kdy ho Rusové zadržovali, došlo v Chersonu k protestu proti okupantům.
Oleh popsal, že v těchto chvílích cítil demotivaci a zmatení ruských vojáků. Jeden z nich podle něj řekl: „Já to kur*a nechápu: Přišli jsme je chránit, ale podívej se na ně, oni se shromažďují, aby proti nám protestovali.„
Ruská armáda pustila Oleha 8. den po jeho zajmutí. Když ho pustili, řekl: „Chtěli mě zlomit, ukázat ostatním, co se může novinářům stát.“ Rusové se ho opakovaně ptali na jména chersonských nejvýznamnějších aktivistů nebo jak se jmenují organizátoři proukrajinských shromáždění.
Dalším příkladem je také novinářka Viktoria Roščinová, která pracovala pro Hromadske Radio. Zmizela 12. března z okupovaného Berďansku. Propustili ji po 10 dnech, když ji konečně přinutili natočit video o tom, že jí Rusové zachránili život a velmi dobře s ní zacházeli.
