Záchranáři z Pardubic pomáhají na Ukrajině: Když mámy prosí o jídlo pro děti, je to těžké, říká jejich šéf
Lokalizační záchranáři mají za sebou už devět cest do válkou zmítané Ukrajiny. Do země se snaží dovážet zdravotnický materiál. Převážně však zachraňují vážně zraněné pacienty, které poté převážejí do České republiky. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky náročnou práci popsal pro Blesk.cz šéf záchranářů Jan Doucha.
První sanitka dobrovolných záchranářů z Pardubic vyjela do ukrajinského Lvova 3. března. „V médiích a od místních kontaktů jsme zjistili, že v dané oblasti můžeme pomoci. Když jsme se s kolegy začali připravovat na to, že vyrazíme, tak nás kontaktovali s prosbou o transport dívenky v Kyjevě,“ vypráví pro Blesk Doucha. Nakonec dívku přepravila Báňská záchranná služba.
Pak ale přišlo několik dalších žádostí o pomoc. „Tak jsme tam vyrazili, těch maminek s dětmi, které potřebují pomoc, je tam neskutečné množství. Jezdíme tam furt v domnění, že jich pár odvezeme,“ doplnil s tím, že aktuálně mají za sebou devátou cestu. V pondělí ráno se vrátili z té poslední ve Lvově. „Na Ukrajinu zatím plánujeme jezdit do té doby, dokud to bude třeba.“
Přepravují vážné zraněné
Z Pardubic to mají na Ukrajinu asi 750 kilometrů. Zatím vše financují ze svého, podařilo se jim ale sehnat pár sponzorů. „Na místě už spolupracujeme s nemocnicemi a humanitárními centry. Nejdřív musíme vytipovat nějakého pacienta, který tu cestu zvládne a jestli ho vůbec potřebují,“ vypráví.
Celá země se navíc potýká s extrémním nedostatkem zdravotnického materiálu. „Setkáváme se tam s tím na každém kroku. Když vybíráme pacienta, kterému musíme během cesty podávat léky, tak si je musíme zařídit sami. Je to tam velmi náročné,“ říká Doucha s tím, že ne každý může cestu zvládnout. Materiál se ale stále snaží přivážet.
Maminky prosí o jídlo pro děti
Cesta je pro všechny záchranáře velmi těžká, jak psychicky, tak i fyzicky. „Daří se nám se na cestách střídat, máme teď pár nových dobrovolníků. Ty cesty jsou ale velmi vyčerpávající. Jedno kolo vychází až na 35 hodin,“ popisuje náročnost jejich dobrovolnické práce.
„Psychicky to je hodně náročné. Když přijedete na nádraží do haly a jsou tam ubytované maminky s dětmi a jedna z nich vás tahá za rukáv, jestli nemáte nějaké jídlo pro to dítě, tak je to fakt složité. Nebo když ty lidi převážíme, tak nám ukazují fotky jejich zničených domovů. Je to válka, co to znamená, jsem se dozvěděl až při těchto cestách,“ dodává v rozhovoru.
Milé poděkování
Doucha na závěr poprosil o poděkování pro mladou slečnu z Ukrajiny, která se stala částí jejich týmu. Jde o Olenu Izmailovou. „Rád bych jí moc poděkoval, je původem ze Lvova a studovala v Čechách. V tuhle chvíli nám pomáhá jako koordinátorka, je neskutečně schopná a šikovná. Moc si její pomoci vážíme,“ chválí dívku.
Přiznává, že bez ní by nedokázali tolik co doposud. „Dokáže komunikovat jak s nemocnicemi, tak i se státní správou. Je na ní vidět, že jí na její zemi a obyvatelích záleží. Ta holka si zaslouží obrovské poděkování,“ dodává.
V současnosti je dívka v České republice, kam se jim ji podařilo evakuovat. Mladá Ukrajinka kromě své práce po nocích pomáhá Lokalizačním záchranářům z Pardubic. „Původně jsme na ni dostali kontakt jako na tlumočnici. Moje ruština je dost chabá a tenkrát jsme jí zavolali ve dvanáct v noci, vyběhla z baráku a začala pomáhat,“ zakončuje Doucha.