Prevence záplav i sucha? Řešení jsou, ale velký agrobyznys bývá krátkozraký, varuje expert
Tři stoleté vody za čtvrt století… Česká krajina na extrémní lijáky není připravená, komunistické narovnávání a betonování koryt řek a také vytváření obřích lánů zhoršuje záplavy, ale i sucha. Řešení jsou vymyšlená, jenže mnohde se do nich nechce zemědělcům. „Ve velkém agrobyznysu se většinou přemýšlí v horizontech krátkodobé produkce, řešit zdraví půdy a krajiny vyžaduje jinou logiku, která není vázaná na příští sklizeň,“ popsal Tomáš Jungwirth Březovský, vedoucí Klimatýmu Asociace pro mezinárodní otázky, v rozhovoru pro Blesk Zprávy.
Mnozí meteorologové říkají, ať si na výkyvy a extrémy počasí, jaké přinesly i zářijové povodně, zvykáme. Jak to vidíte vy?
To počasí bylo nestandardní v tom, že se nám tady střetával přehřátý, velmi vlhký vzduch ze Středozemního moře, které v letošním létě dosahovalo rekordních teplot, a zároveň od severu šel vpád studeného arktického vzduchu, který tradičně zůstával kolem pólu - nicméně takzvané tryskové proudění se nabouralo a už nefunguje jako dřív, takovéto úniky chladného vzduchu jsou častější. Tentokrát to vedlo k tomu, že ten velmi vlhký vzduch se na poměrně malém území vypršel, a to samozřejmě vytvořilo podmínky pro takhle extrémní meteorologickou situaci kulminující destruktivními povodněmi. Dlouhodobě pozorované klimatické vzorce přestávají fungovat. Vstupují do toho častější extrémy a souvisí to samozřejmě i s celkovým oteplováním těchto zeměpisných šířek. Standardně bychom toto považovali za jev, který nastává třeba jednou za stovky let, ale najednou zjišťujeme, že se nám to děje podezřele často. Toto je třetí stoletá voda za dvacet sedm let…
To tryskové proudění je narušeno trvale?
Ano, v zásadě ty vpády ledového vzduchu budou častější. Mimochodem tím netrpí pouze Evropa. V zimě poměrně často dochází k tomu, že i nad Kanadou a Spojenými státy se vytváří vpád studeného vzduchu, ať už jednolitý, nebo trochu komplexnější. Třeba v Chicagu prostě všechno zmrzne, letos tam bylo minus 23 stupňů, to už je poměrně extrém. Samozřejmě se to bude zhoršovat s tím, jak bude dál odtávat arktický ledovec a jak se tam otepluje moře. Dokud tam ten led byl, dokud tam bylo chladněji, tryskové proudění se až na výjimky souvisle drželo výrazně severních zeměpisných šířek. Teď už je podle mě ta nestabilita proudění nějakým způsobem rozjetá a těžko si představit, že se zastaví. To znamená, že k takovým událostem bude docházet častěji a my na to musíme být nějakým způsobem připravení.
Připravení třeba jak?
Třeba tak, že máme plány, jak ty situace - v tomto případě povodně - zvládat. Ty máme v Česku už po povodních v roce 1997 a potom ještě víc po roce 2002; integrovaný záchranný systém funguje, jsou tady složky připravené reagovat, krizový management. Pak máte ale ještě rozměr systémových opatření. V případě velké vody dává smysl vracet vodním tokům jejich přirozený tvar, nesnažit se vodu betonovými koryty odvést co nejdříve pryč. Protože v případně povodní pak hladina velmi rychle stoupá. Je potřeba umožnit vodě, aby se opět rozlévala do krajiny, a tím chránit naše města a obce. Většinou musí přijít nějaká takováto situace, aby na to začali všichni opět myslet; jinak potom, když už nějakou dobu zase povodeň není, tak všichni zapomenou.
Řeší se to už v praxi?
Ono se to děje, ale hlavně na menší, lokální úrovni. Jenže to vypadá, že potřebujeme mnohem systémovější úroveň. Potřebujeme, aby krajina v Česku byla schopná, když na to přijde, zadržet co nejvíce vody, ale na to ta krajina musí být zdravá, musí tam být prostupná půda a vodní toky musejí meandrovat v krajině a nikoliv, že jsou narovnané a v betonových korytech, pak to nikdy nebude fungovat.
Takže to je o politicích a o penězích.
Samozřejmě. Upřímně, v řadě věcí to je vlastně o napravení něčeho, co se tady desítky let budovalo, zejména za komunismu. Snaha byla toky narovnat, vybetonovat, vodu odvést - ale teď, jak z důvodu právě povodní, tak i z důvodu sucha, potřebujeme úplný opak. Nám už došlo, že jsme si tím zadělali na velký problém. Souvisí to ale i třeba s hospodařením na velkých zemědělských pozemcích. Pokud ta krajina má fungovat, tak to nemůže být o tom, že tam jezdí ty obrovské traktory nebo jiné zemědělské stroje a půda se dále udusává, místo aby se tam sázely meziplodiny a tak dále. A souvisí to i s tím, že jsou tady obrovské lány, obrovské jednolité celky zemědělské půdy.
A jsme zase u komunismu…
Jasně, to je dědictví komunismu. Zčásti se snažíme to brát zpět, ale většinou se jede v těch zajetých kolejích. A když pak přijde takovýhle extrém, tak je to průšvih.
Dá se srovnávat se sousedními zeměmi? Třeba Polsko mělo také komunisty, ale ne takové kolektivizované velkozemědělství.
Obecně platí, že krajina pestřejší a rozmanitější, složená z menších celků, je krajina odolnější. Nicméně také jsme letos viděli, že polská města pod Jeseníky byla povodní zasažena snad ještě hůře než ta česká. Několik jejich přehrad neudrželo nápor vody, což situaci zhoršilo. Ale nepomohl tomu určitě ani špatný stav horských lesů, které také nedokázaly mnoho vody zadržet.
Jak dnes čeští velkozemědělci slyší na takové argumenty?
To se budete muset zeptat jich. Já myslím, že neexistuje nějaká jednolitá linka nebo jeden jasný názor. Ale jde o to, že v zemědělství, zejména tedy v tom velkém agrobyznysu, se většinou přemýšlí v horizontech krátkodobé produkce, typicky jeden, dva roky dopředu. A my se bavíme o zdraví půdy, zdraví krajiny a produkci zemědělské krajiny na desítky let dopředu, to vyžaduje trochu jinou logiku, která není vázaná na příští sklizeň. Myslím si, že přesně i extrémní meteorologické jevy - typicky právě i ta sucha - můžou být něčím, co i u lidí, kteří pracují ve velkém agrobyznysu, a u těch společností samotných trochu mění to uvažování, protože si uvědomí, že takhle to prostě dlouhodobě nefunguje ani pro ně.
Sucha se zmiňovala v posledních letech, teď tedy víc prší, řeší to aspoň ta sucha?
I letos byla spousta sucha, jen možná nebylo tak dlouhotrvající. Řada těch adaptačních opatření v krajině v zásadě řeší najednou jak otázku sucha, tak otázku velké vody, jsou to často spojené nádoby. Česko má řadu strategických dokumentů, včetně strategie přizpůsobení se změně klimatu, a řeší se to hodně i na úrovni krajů a zejména měst. Zároveň ale, dokud nebudeme adekvátně řešit tu prapříčinu všeho - že vypouštíme emise skleníkových plynů, a tak se otepluje a mění se klimatické podmínky a v důsledku dochází častěji k extrémům - tak pořád budeme o krok, o dva pozadu.
I když už se to děje, pořád je potřeba řešit emise…
No jasně, že je potřeba řešit emise. Pokud budeme pořád pálit víc těch fosilních zdrojů, ať už ropy, plynu nebo uhlí - teď se bavíme celosvětově, Evropa v tom samozřejmě má menší roli, ale může udávat směr - tak nás to prostě doběhne. To není jenom o suchu a povodni, ale taky o tom, že máme extrémní teploty v létě, které třeba právě trvaly až do září. Ještě začátkem září jsme tady měli celý tropický týden, to je v tom čase úplně bezprecedentní. Ale taky dochází třeba k tomu, že tady máme vpády arktického vzduchu a mrazy ještě někdy v půlce dubna, kdy už mezitím většina ovocných stromů rozkvetla, takže nám to všechno pomrzne. Tohle nemá žádné jednoduché řešení. To ani není o tom, že sem navezete středomořské dřeviny a ty to tady vesele přežijí; no, některé možná, ale velká část ne, protože ty zas nejsou připraveny na ty mrazivé podmínky. Obecně to je velká výzva vlastně pro kohokoliv, kdo hospodaří, ať už s lesy, na poli nebo jakkoliv jinak, jak v této situaci udělat skladbu rostlin, dřevin a tak dále, aby to přežily, aby to dlouhodobě ustály a vlastně i aby celé ekosystémy v přírodě nekolabovaly jako v případě těch českých smrkových monokultur v posledních letech.
Klimatické otázky hodně řeší Evropská unie. Jak to vidíte s novým složením Evropského parlamentu? Zatím se netváří tak „zeleně“ jako ten minulý, že?
Netváří se tak zeleně jako ten minulý, to se asi říct dá. Nicméně řada těch agend je nastavených; pokud se na to podíváme čistě právně, tak ten rámec do roku 2030 je hotový, na tom se nic zásadně měnit nebude. Důležitá otázka je, jestli máme adekvátně nastavené financování. Především průmysl má za to, že se mu zatím nedostávalo od Bruselu dostatečné podpory pro transformaci, a žádá víc peněz. To ale předpokládá, že si Evropa opět bude společně půjčovat, s čímž má například Německo dlouhodobě problém.
Takže uvidíme, jak to v té nové konstelaci bude. Co můžu soudit, v nové Evropské komisi, jak je nyní navržená, to zas tak klimaskepticky nevypadá. Myslím si, že velká bitva se odehraje kolem budoucí podoby evropského zemědělství, které vlastně bylo i spouštěčem těch protestů traktoristů na jaře letošního roku. Přitom my víme, že zemědělství bylo v oblasti klimatických politik doteď hodně přehlížením tématem a sektorem. A to znamená i otázku budoucího financování zemědělství ze strany Evropské unie. Budou nadále základem Společné zemědělské politiky dotace na hektar, nebo se konečně zaměříme na ekologické postupy a obnovu pestré a odolné krajiny?
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.