Poprask na základce kvůli počítání lidí v plynové komoře: Šok pro židovskou obec i psychologa
Netradiční úkol připravili vyučující Základní školy Rosice svým deváťákům. Školáci měli v rámci projektu Holocaust počítat, kolik lidí se asi vejde do plynové komory a „řešit proud a napětí“ v elektrickém vedení kolem tábora. Ředitel školy se za nesoudnost svých pedagogů omluvil. Neobvyklé zadání zaujalo i psychoterapeuta Jana Kulhánka a za exces ho označili v židovské obci.
Téma holocaustu bylo podle ředitele školy Zbyňka Minaříka mezipředmětovým projektem s důrazem na humanitní předměty. Do projektu se ale zapojili i učitelé fyziky. „Odtud pochází výstup, který je při nejlepší vůli problematický. Řečeno na rovinu, tento výstup se vyučujícím hrubě nepovedl a vůbec neměl vzniknout. Je nedostatečně citlivý k danému tématu a rozhodně jej nechci hájit,“ vysvětloval hned po zveřejnění případu ředitel.
K situaci se vyjádřil také pedagog a autor metodických textů Robert Čapek, který na případ jako první upozornil. „Tohle je totální ztráta soudnosti. Snaha o jakési prolínání předmětů nesmí přece končit tím, že budeme počítat průtok plynu v plynových komorách nebo nosnost palet na mrtvoly. Tohle je za hranou těch největších oslovin našeho školství tohoto tisíciletí.“
Neakceptovatelný exces
Na tuto sobotu navíc připadá Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Blesk oslovil také Federaci židovských obcí v ČR. I je celá věc zaskočila. „Neznáme celý kontext školního projektu a není v našich možnostech ověřit autenticitu zveřejněných dokumentů. Je-li však informace pravdivá, pak musíme zcela souhlasit s komentářem pana Roberta Čapka.
Takto formulované zadání považujeme za neakceptovatelný exces, který bezesporu překročil základní hranici empatie a zdravého rozumu, a měl by být podnětem pro vedení či zřizovatele školy, případně pro českou školní inspekci,“ soudí tajemník organizace Michael Pelíšek.
Odlidštěné a neuctivé
Zadání projektu překvapilo i psychoterapeuta Jana Kulhánka z Psychoterapie Anděl. „Můj první pocit byl, že to snad není možné. Je úplně neuctivé a necitlivé dávat z role učitele žákům tento typ příkladů. Z něčeho, co je vlastně tragédie, se tady dělá situace hodná technického zkoumání. Je to odosobněné a odlidštěné,“ má jasno odborník.
Takové zadání podle Kulhánka může některé žáky dostávat do velmi nepříjemné situace, protože odmítnout úkol znamená jít do konfliktu s učitelem. „Jsou v situaci, že mají dělat něco, s čím nesouhlasí nebo co je jim proti srsti, ale zároveň je to zadáno od autority, takže může teoreticky hrozit postih, pokud to odmítnou,“ vysvětluje dále psycholog, který přiznává, že sám má tři dcery v pubertálním věku a myslí si, že ony by odmítly na projektu pracovat.
„Řadu věcí zlehčují, vtipkují, ale myslím, že tady by na to koukaly a ptaly se, jestli si myslím, že je to normální. Je špatně, že někdo, kdo je autorita, kdo by měl být pro děti vzorem, se k holocaustu staví jako k technické věci, a ne jako k lidské tragédií,“ uzavírá Jan Kulhánek.
Vrácení osnov a zrušení projektů, to by byla rozumná cesta, učitelé ZŠ na experimentální kreativitu prostě nemají IQ, oddychli by si žáci, učitele i rodiče