Petra (38) kvůli dětem nikde nevezmou do nájmu. Expert: Bytová nouze se netýká jen seniorů

Pak ale přijde zlom, když Petr zmíní právě fakt, že má ve střídavé péči děti. „To už se mi majitelé neozvou zpět. Jeden mi dokonce řekl, že tři malé děti v domě rozhodně nechce, protože v něm sám bydlí a chce klid,“ doplnil.

Bydlení si v prosinci minulého roku hledala také Ukrajinka Viktorija. Žena kolem třiceti let utekla před ruskou válkou, v Praze si našla práci a naučila se česky. Do bezpečí s sebou vzala i maminku. Z bytu, který jim Češi zpočátku pronajali, se ale po čase musely vystěhovat – a najít si nový bylo problematické. „Někdy byl problém, že jsme byly dvě, jindy to, že jsme Ukrajinky,“ řekla Viktorija Blesku.

Při hledání nájmu se lidé často setkávají s diskriminací, důvody jsou různé. „Lidi, kteří jsou vnímaní jako rizikoví, jsou vytlačovaní z běžného trhu,“ uvedl pro Blesk Zprávy analytik z iniciativy Za bydlení Jan Klusáček. „Ač je to romský vysokoškolák s dobrým příjmem, i kvůli jménu mu odmítají pronajmout,“ uvedl příklad rasové diskriminace.

Problém sehnat byt v podnájmu se dotýká hlavně měst. „Týká se to velkých měst, jako je Praha, Brno nebo Olomouc i regionů, kde je hodně sociálních problémů, jako je Ústecký nebo Moravskoslezský. Přestože na venkově jsou také nevyhovující domy, nejde o problém, který by byl venkovský,“ vysvětlil Klusáček.

S problémem najít si bydlení se setkává dobře vydělávající otec, pracující Ukrajinka i vystudovaný Rom s dobrou mzdou. A co teprve nízkopříjmoví lidé, kteří třeba pobírají od úřadu práce? Těch už se může týkat pojem bytová nouze. Ten nezahrnuje jen bezdomovce bez střechy nad hlavou, ale i lidi bez bytu, kteří spí v azylových domech nebo na ubytovnách či v nejistých podmínkách u známých. Často se setkávají i s nevyhovujícími podmínkami, kdy žijí v přelidněném bytě, kde mají méně než 9,5 m2 na osobu nebo je byt nevyhovující.

„Bytová nouze se netýká lidí, kteří by se nesnažili, ale například samoživitelek, osamělých seniorek, všech lidí, kteří mají třeba jen jeden příjem a uhradit všechny věci je pro ně hrozně těžké. Většina nejsou lidé, kteří by se rozhodli málo pracovat nebo nepracovat, a proto by neměli peníze a bydlení,“ popsal Klusáček. Valná většina lidí v bytové nouzi nějaké dávky potřebuje. Navíc jsou znevýhodnění, pokud bydlí v pronajatém a ne ve vlastním, musí platit vedle nájmu i energie, což je obrovská zátěž.

Nová čtvrť v Brně: U Západní brány najde bydlení tisíc lidí, vyroste i mrakodrap

„Různí majitelé nechtějí právě tyhle lidi do bytu, protože nemají zájem strávit svůj čas součinností s úřadem práce na dávkách. Tihle lidé jsou na trhu nájemně znevýhodnění, protože pro majitele vždycky bude pohodlnější někdo, kdo to platí normálně,“ popsal Klusáček. Pomoci však mohou prostředníci mezi majiteli bytů a zájemci o pronájem.

Přestože služba nepokryje třetinu populace, ohroženým skupinám pomoci může, a to i těm diskriminovaným.

„Může to být třeba neziskovka, kdo majiteli zaručuje platbu nájmu, v tu chvíli je to pro něj výrazně jiná situace,“ popsal expert. Taková zprostředkovatelská společnost ale zároveň musí mít nějaký rezervní fond, ze kterého by platby pokryla, pokud by na ně domácnost, za kterou se zaručila, neměla peníze. Nemusí přitom jít o situaci, kdy by nájemníci platby uhradit nechtěli, ale třeba by jim úřad práce pozdě vyplatil dávky. Vykrýt by bylo potřeba třeba 1 nebo 2 nájmy.

Takové garanční systémy úspěšně dlouhodobě fungují, v Česku se tím zabývá například Městská nájemní agentura. Ta lidem pomáhá třeba i s úhradou vysoké kauce, kvůli které často nemohou do nájemního bydlení vstoupit.

Vymlácená okna a žádná teplá voda, nebo přespávání po známých

Klusáček připomněl, že v bytové nouzi žije asi 60 tisíc domácností, tedy asi 150 tisíc lidí. Věří ale tomu, že do 10 let by se to mohlo podařit vyřešit, přestože je trh napjatý. V rámci dat se podle Klusáčka ukázalo, že 250 tisíc bytů jsou neobydlených. Nachází se přitom v bytových domech, ne někde na samotě.

„Samozřejmě mohou být také staré a nevyužitelné, pro představu tu ale máme desítky tisíc nevyužitých bytů,“ dodal. Často mají zajištěné majitele, kterým pronájem nepřinese extra výhody, naopak spíš starosti a rizika spojená s pronajímáním. Pomoci by mohla i výstavba sociálního bydlení, třeba i obecních bytů, protože ani obce nechtějí lidi v bytové nouzi vzít do nájmu.

Stanjura o škrtech: Opatření nebudou populární. V ohrožení sleva na manželku i podpora u stavebka

Bylo zmíněno, že v bytové nouzi bydlí i lidé, kteří přežívají v nedůstojných podmínkách. Klusáček zmínil například dlouhodobé ubytování na ubytovně. „Musíme si uvědomit, že většina lidí tam nemá základní věci jako vlastní koupelnu, někdy tam mají spojené záchody. Nemluvím o pracovnících, kteří někde pracují na tři měsíce na stavbě a bydlí na ubytovně, ale o lidech, kteří jinde žít nemohou, týká se to rodin s dětmi nebo seniorů, kteří nemohli sehnat běžné bydlení,“ vysvětlil.

Druhým příkladem nevyhovujícího bydlení jsou nefunkční byty, kde neteče teplá voda, jsou tam vymlácená okna nebo dveře, nachází se tam plíseň. Problémem je i přelidnění. „Pracujeme s tím, když je to méně než 9 a půl metrů čtverečních na osobu, když třeba čtyřčlenná rodina bydlí na 30 metrech.“ Díky sčítání lidu, kde se uvádí i údaje o bydlení, ví, že je přelidněných 8 tisíc bytů, v těchto nedůstojných podmínkách tak žije 40 tisíc lidí.

Nedůstojné je i nejisté bydlení po příbuzných a známých, když lidé museli opustit ubytovnu nebo je vypověděli z nájmu. Typicky jde o babičku, která bydlí u příbuzných. Nedůstojné je i stěhování po známých každé tři měsíce.

Hádka Stanjury a Schillerové v ČT o méně peněz pro důchodce: Peklo, obstrukce a „hnus na sítích“

Rodiny, které bydlí v nedůstojných podmínkách, se navíc vystavují většímu riziku, že jim stát odebere děti. Nebo to i sami chtějí, když už starost o bydlení a děti nezvládají. Děti pak jdou buď do pěstounské nebo ústavní péče, což stát opět stojí peníze.

Desítky zájemců na běžný byt, pořadník i na ubytovnu

Podle Klusáčka se bytová nouze v Česku neřeší posledních 30 let. „Chybí zákon o sociálním bydlení, který by na to reagoval a řešil to,“ řekl Blesk Zprávám. Pomoci by ale mohl nový zákon o podpoře v bydlení, který připravuje Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jeho příprava ale musí proběhnout důkladně, aby nedopadl jako zákon o sociálním bydlení z roku 2017, který Klusáček považuje za nedomyšlený. I kdyby byl ale nový zákon přijatý už příští rok, současnou situaci nevyřeší.

„Podpora v bydlení bude konečně systematická, bude mít předvídatelné a spolehlivé financování. Není správné, aby člověk v bytové nouzi dostal v jedné obci výraznou pomoc a v jiné žádnou. Zároveň starostům a starostkám nabídneme nástroje, které jim umožní bytovou situaci ve svých obcích aktivně zlepšit. Experti jim pomůžou s přípravou investic do nájemního bydlení, navrhnou třeba různé způsoby financování výstavby a rekonstrukce bytů,“ řekl Blesk Zprávám Ivan Bartoš (Piráti), ministr pro místní rozvoj. 

Problémů s bydlením si všímá i dluhová poradkyně z Institutu prevence a řešení předlužení, která zmiňuje přetížení nájemních bytů i ubytoven a azylových domů.

„I když máme klienty, kterým například prostřednictvím nadace zajistíme peníze na kauci, tak ti lidé třeba na území Prahy nám říkají, že na každý byt je až šedesát zájemců,“ popsala pro iRozhlas problém, se kterým se setkal i Petr, přestože ten si peníze na kauci zajistil sám.

„A pokud nehledají běžné byty, tak pořadníky na sociální, či azylové bydlení a ubytovny mají stovky žadatelů a jejich kapacity jsou absolutně nedostačující. Do některých zařízení jsme schopni umístit maximálně jednotky lidí. Jenomže na pořadnících jsou stovky,“ řekla Halířová. Lidé musí počkat, až se pro ně místo na ubytovně nebo v azylovém domově uvolní.