České vláčky či ladovská vesnice. „Za Lego už se dospělí nemusí stydět,“ říká zapálený modelář
Výlohu nejednoho hračkářství v Česku zdobí během Vánoc veliké zimní scény ze stavebnice Lego. Když si je trochu detailně prohlédnete, napadne vás, že to není klasická firemní prezentace - je znát, že si na nich vyhráli stavitelé s láskou a humorem. A to zletilí stavitelé z komunity Kostky.org, kteří každoročně pořádají i řadu výstav po celé zemi. Co všechno dokážou postavit? Jak se lidé dívají na dospěláky, kteří si hrají s Legem? A jak se dostali až do televize? V rozhovoru pro Blesk zprávy to popsal Radovan Pekárek (50). V občanském životě manažer u IT společnosti, v komunitě Kostek ho všichni znají coby jednoho z hlavních organizátorů pod přezdívkou Peki.
Jak vznikají několikametrové výjevy v hračkářstvích?
Bývá to tak 20, 30 aktivních lidí, každý si vybere nějaký modul z centrálního plánu, ty se pospojují až na místě. Před dvěma lety to bylo hravé téma Perníčkova vesnička. Ta byla v Praze vidět několikrát, teď je v Brně. Potom jsme to vystřídali elfovskou vesničkou. Polovina je nyní na Chodově, druhá v Letňanech. Výhoda těchto hravých témat je, že si každý může vymyslet, co chce. A v podstatě čím větší blbost, tak tím legračněji to působí, když se to dá dohromady. Děcka to tam objevují a řeší, co tady jako dělá tohle a proč. Takže třeba elfí vesnička, ta má pohromadě čtyři metry: Tam je vidět Grinch, který nemá rád Vánoce, expedice vánočních dárků, oddělení nadměrných dárků, těžba černého uhlí a balení dárků pro zlobivé děti, jsou tam skleníky, kde se pěstují lízátka. Kukaň vedoucího jako parafráze na Marečku, podejte mi pero!. Je tam ošetřovna pro přepracované skřítky a další takové vtípky a srandičky. A letos jsme pro Černý most postavili ladovské Vánoce, ladovskou vesničku. Snažíme se o takový ten návrat do pohádkového ladovského zimního světa.
I tady je prostor pro improvizaci?
Tam už si nemůžeme tolik vymýšlet. Klasický barák z ladovského obrazu je jasný, poměrně jednoduchý. Je tam vesnička Šmejkalka s Mulisákem, náměstí, zřícenina hradu Zlenice, peklo s recepcí, dohromady na čtyřech metrech. Víc prostoru ve výloze nemají, celkově ten společný projekt je větší, asi sedm, osm metrů. Komplet v plné parádě bude k vidění později na některé naší výstavě.
Kolik míváte za rok výstav?
Je to různé. Když byl covid, měli jsme jich naplánované mraky, ale všechno se rušilo. Letos, po covidu, už byl takový hlad. Hned na jaře byla velká akce v Ostravě, potom Lysá nad Labem, Plzeň, před prázdninami byly mašinky ve Výtopně Jaroměř, Frýdek-Místek, malá akce byla na Hlučínsku. Vrcholem byl Svět kostek v Olomouci, kdy za víkend 15. a 16. října přišlo přes 21 tisíc návštěvníků.
Trvale už je nainstalovaná velká výstava Czech Repubrick na Lipně, tam jsou vidět ty největší modely, které naši členové stavěli pro Michala Šnobra. Ve svém resortu na přehradě je přes léto vystavoval v tenisové hale a mimo sezonu je sklízel, pak to bylo chvíli v Praze, teď už má výstavu na kurtech celoročně. Je tam Kaplického Chobotnice (návrh Národní knihovny), Národní muzeum, katedrála svatého Víta, Karlštejn, Hluboká, hrad Bradavice z Harryho Pottera na čtyřmetrovém půdorysu - z milionu kostek, největší Lego Bradavice na světě. Začínalo se tam českými zámky, ale potom třeba kolega postavil Terminátora v životní velikosti, je tam kuličkodráha, já jsem tam dělal kolejiště, takže je tam takový pelmel.
Ale nejsou to jen výstavy. Třeba kolega Peter ob rok pořádá Lego Technic Truck Trial - postaví si terénní autíčka na ovládání a jezdí překážkové dráhy, přes kořeny, v bahně, vodou, na obtížnost. Ti se i spojili s jinými RC modeláři, jezdí společně. Také teď kolem Vánoc děláme charitu, máme vytipované nějaké dětské domovy nebo nemocnice.
Kolik vás je?
Registrováno na fóru je přes 4000 členů, kolem 200-250 je aktivních - ať už staví, hodně diskutují na fóru, nebo třeba pomáhají s organizací výstav, s charitou. Po covidu to přibývá, je strašně pozitivní vidět na každé další akci nové tváře. Firma Lego registruje takové kluby dospělých, tzv. LUG (Lego User Group). My jsme atypičtí, že jsme za celou Českou republiku jediný LUG. Třeba jen v rámci Varšavy svého času byly čtyři, ale potom mají problém dostat se na 25 členů, 50 členů. V našem počtu je výhoda, můžeme lépe dělat regionální akce. Členové z daného místa, z okolí to organizují, připraví, ti z dálky už jen přijedou se svými modely nebo je po někom pošlou.
Firma Lego musí být ráda, že vás má. A nejenom kvůli těm penězům, co u ní utratíte…
Určitě, je strašně fajn, když Lego ví, na koho se obrátit. Protože když nějakou akci dělají fanoušci, na výsledku je vidět ten rozdíl, než když si Lego najme přes agenturu brigádníky, kterým je jedno, jestli jsou na Lego akci, nebo jestli třídí brambory. Fanoušci jsou schopní lidem odpovídat na dotazy - kde se dá co kupovat, jak se ovládají které modely, čím třeba začít… nepřeberná studnice informací. Lidé kolikrát nevědí, kde se zeptat, jsou pak strašně vděční, když na takovou pomoc narazí. Jako když si jdete koupit televizi a prodavačka vám řekne leda pět tisíc, deset tisíc… A nebo narazíte na fanouška, který vám začne říkat, v čem je tahleta televize lepší, co by vám doporučil.
Může to vést i k profesionální kariéře?
Před lety se na nás firma Lego obrátila, že něco nestíhali, tak jsme pro ně designovali zakázku do nějakého obchodu v Austrálii. Peter se pak s nimi domluvil a další rok tam normálně nastoupil, dělá v Kladně v modelárně, navrhuje právě modely pro výzdobu obchodů nebo třeba na pražském Hlavním nádraží je velký model toho nádraží, to dělal také.
Milan Reindl je v Dánsku, navrhuje hlavně stavebnice Lego Technic, které si normálně koupíte. Začínal u nás, jezdil s námi po výstavách, specializoval se na alternativní modely z daných stavebnic, třeba i z opravdu malé krabičky byl schopný vygenerovat 20, 30 modelů.
A také se dá dostat do televize - Lego s Novou před půl rokem produkovalo českou verzi soutěže LEGO Masters...
To se mnou konzultovali už dlouho dopředu, ptali se, jestli je tady dost kvalitních lidí. Říkali, že ve východním Německu měli problémy, že tolik lidí s Legem v tom našem věku není. Tak jsem na fóru Kostek založil chlubící se vlákno a neřekl jsem proč, a tak tam členové začali posílat své prezentace - a do Lega jsem jenom poslal odkaz na to vlákno. Říkám „tady to máte, když budete chtít na někoho kontakt, řekněte“. Z Česka a Slovenska pak bylo dvanáct soutěžících, z toho šest od nás z Kostek.
Co třeba stavíte vy?
Hlavně vláčky. Aktuální je dioráma v Království železnic, čtyři krát čtyři metry. Největší kolejiště jsem měl v Letňanech, 2× 26 m, kde jezdily vlaky a děcka to ovládala čudlíkama.
Když pominu měřítko, je nějaký zásadní rozdíl mezi klasickým modelovým kolejištěm a tím z Lega?
Dřív ne, to byly kovové koleje a motůrek měl kovová kolečka a sběrače. Takže jsem mohl použít klasické triky, že mám napájený úsek, zaizolovaný úsek, tam se mašinka zastavila - a na tom zaizolovaném úseku jsem měl připojené zvonkové tlačítko, kterým děcka zase mašinku rozjela. Nebo přepínače polarity. Takto se ještě za komunismu ovládaly skutečné vlaky. Přes relátka se dá udělat i ovládání výhybek.
Teď už jsou koleje plastové, mašinka je na baterky a ovládá se přes Bluetooth dodaným ovladačem, nebo i přes mobil. To je dnes trend. Je to výhoda pro děti, snadno si to poskládají, nebudou olizovat kontakty, není tam žádné trafo.
Jak věrně se dají z Lega ztvárnit československé mašiny?
Třeba tzv. Laminátka je složitá, protože má výrazné čelo, taková okna z Lega nejsou, leda vzít pilník a něco říznout, což se nám dělat nechce. To už je modelařina, ne Lego. Ale dá se třeba pěkně udělat Brejlovec, dá se pěkně udělat Bardotka nebo ty dieselové lokomotivy: Čmelák, Hektor... Čím hranatější, tím to jde lépe. A dají se dělat i pěkné parní mašinky, pokud nemají atypická okna.
Když stavíte pro vitrínu, můžete dělat větší modely, přizpůsobovat měřítko dostupným dílům, vyřešíte i ta okna. Ale pokud chcete, aby to jezdilo na kolejích, musíte se vejít do daného rozměru. Kdyby ta mašina byla o něco větší, tak neprojede obloukem. Nebo někteří specialisté profesionálně vyrábějí pro Lego vlastní koleje, s většími poloměry, jinými výhybkami. Lego má jednu zatáčku, jednu rovinku a dvě výhybky, s tím tolik parády neuděláte. Ale tyto firmy, co hledají díru na trhu, to dotáhly k dokonalosti, vznikají kolejiště na úrovni modelové železnice.
Když někomu řeknete, co máte za koníček, přijde jim to dětinské?
Už o tom je povědomí. Dělají se výstavy, v televizi běžela soutěž Lego Masters. A díky řadám stavebnic pro dospělé, co Lego dělá. Už se nemusíte v uvozovkách stydět, je tam napsané 18+. A tolik tisíc to i třeba stojí, obří sety Star Wars, Titanic… Je to jiné než klasické stavebnice pro děti, jinak vypadá i krabice. Třeba u aut Lego Technic máte pěkně udělaný manuál, jako když si koupíte opravdové nové auto. Vždycky jsme jim říkali, ať udělají ty stavebnice pořádně… „My jsme pro děti, je to hračka,“ odpovídali. Ale myslím, že potom někdo marketingově objevil, že dospělí mají hodně peněz.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.