Ve věku 102 let zemřela Meda Mládková. Pospíšil: Mimořádná osobnost, opravdu to bolí
Ve věku 102 let zemřela mecenáška a sběratelka umění Meda Mládková, zakladatelka pražského Musea Kampa. O jejím úmrtí informoval na facebooku europoslanec a exministr Jiří Pospíšil.
Zemřela historička umění, sběratelka a mecenáška Meda Mládková. Ve věku 102 let podlehla v úterý brzy ráno zdravotním obtížím souvisejícím s pokročilým věkem.
„Tahle zpráva opravdu bolí… Dnes nás opustila jedna z nevýznamnějších žen našich novodobých dějin, mimořádná osobnost a také moje blízká přítelkyně - paní Meda Mládková,“ napsal na facebook Jiří Pospíšil.
„Přestože prožila většinu svého života mimo území naší země, byla velká vlastenka. Český národ milovala a vše, co dělala, tak dělala pro něj. I proto se ve více než osmdesáti letech rozhodla založit v Praze Museum Kampa a umístit do něj sbírky, které za celý svůj život shromáždila, a tím je symbolicky věnovat českému národu. Její odchod je po nás všechny velká ztráta a mně osobně bylo obrovskou ctí, že jsem mohl v posledních několika letech s paní Medou Mládkovou blízce spolupracovat a převzít mimořádnou odpovědnost pečovat o její dílo a duchovní odkaz,“ uvedl Pospíšil.
Na nádvoří Musea Kampa, přímo před bytem, v němž strávila spoustu let a z nějž sledovala dění v muzeu, vzniklo v úterý ráno pietní místo. „Přijďte zavzpomínat na paní Medu, zapálit svíčku, uctít její odkaz květinou. Nádvoří bude dnes otevřeno do 20 hodin,“ uvedl Pospíšil.
Meda Mládková se narodila 8. září 1919 v Zákupech v severních Čechách. Od roku 1948 žila v emigraci. Po celou dobu života v zahraničí, nejdříve ve Švýcarsku, později ve Francii a nakonec ve Spojených státech, pomáhala krajanům.
„Já jsem nebyla emigrant, to je velký rozdíl, já jsem byla exil. Já jsem tam nikdy nechtěla zůstat, my jsme se s manželem vždyky chtěli vrátit,“ říkala před časem Mládková v ČT.
V letech 1955 až 1960 studovala dějiny umění v Paříži. Ve francouzské metropoli se seznámila s malířem českého původu Františkem Kupkou, jehož díla začala intenzivně sbírat.
Zakladatelka Musea Kampa
V 60. letech začala Mládková navštěvovat Československo. Objevila moderní umění za železnou oponou a rozhodla se místním umělcům pomoci. Řadu obrazů těchto malířů i sama koupila. Po smrti manžela Jana Mládka v srpnu 1989 Mládková na jeho přání celou kolekci věnovala Praze. Po revoluci pro ni vybrala zchátralou budovu Sovových mlýnů a založila nadaci.
„Já když procházím tím muzeem, tak si říkám: jak se mi to mohlo podařit, když mi házejí klacky pod nohy. A přesto jsem to vybojovala,“ vzpomínala paní Meda.
Objekt budoucího muzea získala Praha od státu v roce 1997 a Mládková si Sovovy mlýny pronajala od města na 99 let. Sbírka obsahuje přes 220 obrazů a kreseb Františka Kupky, 16 soch Otto Gutfreunda a přes 1000 děl českých a slovenských výtvarníků z let 1965 až 1985. Svou sbírku před smrtí v roce 2002 věnoval nadaci Mládkových významný český básník, výtvarník a sběratel umění Jiří Kolář.
„Celý život věřila myšlence: 'Přežije-li kultura, přežije národ' a tato její myšlenka po ní zůstane,“ dodal na sociální síti Pospíšil.
Pospíšil v ČT: Chvíle dojetí
„Původně jsme se začali bavit o politice, teprve až později jsme se dostali k umění,“ vzpomínal Pospíšil v ČT.
„Paní Meda bohužel v posledních týdnech byla hodně unavená, dožila ve svém domečku tady na Kampě. V posledních třech, čtyřech měsících už to vnímání, ta percepce byla trošku komplikovanější. Naposledy jsem ji viděl včera večer... Omlouvám se,“ říkal Pospíšil, odmlčel se a těžko hledal další slova.
„Postupem doby ji trápilo, že neměla děti. Bylo to jedno z témat, o kterém velmi nerada hovořila a ani mě nepřísluší, abych o tom hovořil veřejně, ale myslím si, že to bylo jedno z témat, které ji tak trochu trápilo,“ poznamenal Pospíšil. „Je to jedna věc, která v jejím krásném a bohatém životě chyběla,“ uvedl se zmínkou o „nenaplněné emoci mateřství“.
Po zlomenině kyčle
Mládková v posledních letech utrpěla zlomeninu kyčle. Od té doby se obtížně pohybovala a přebývala právě ve svém bytě na Kampě.
„Celý život pochybovala a často v těch soukromých hovorech si kladla otázku, jestli to, co dělala, jestli to všechno mělo smysl,“ poznamenal Pospíšil v ČT. „Ne, že by chtěla nějaké ovace, to vůbec ne, ale aby měla pocit, že ten její život byl naplněný a ta práce, kterou odvedla, měla smysl a ti, pro které to dělala - pro nás, pro český národ - si toho váží a jsou rádi, že tu máme to muzeum, že je tu ta sbírka atd.,“ dodal Pospíšil.
Ha ha, ten byl dobrej. Reakce jak dítě z MŠ.