Vedle Františka Kupky je Kolář nejdůležitějším autorem sbírky Medy Mládkové. Měla ho velmi ráda. Poprvé svou sbírku vystavila v České republice v roce 1994 u příležitosti Kolářových osmdesátin. „Tehdy napsala, že autora záměrně sbírala, nechtěla ho prodávat a starala se o jeho propagaci,“ vysvětluje pro Blesk kurátor výstavy Jan Skřivánek. Z poválečného umění prý není žádný český autor zastoupen tak jako Kolář, ve sbírce paní Mládkové se nachází okolo 200 děl.

Od básníka k výtvarníkovi

Kolář nejprve psal básně. Postupně se začal věnovat výtvarnému umění. „První výstavu měl sice v roce 1937, ale přeměna básníka na výtvarníka přišla až na začátku šedesátých let,“ popisuje kurátor výstavy. I přesto, že zažil jak nacismus, tak i hrůzy komunismu, když byl v 50. letech zavřený, nebyla jeho primárním tématem politika. Zabýval se čistě obrazem a jeho výpovědní hodnotou.

„Dnes je téma velmi aktuální. V digitální době je možné s obrazem manipulovat a různě ho rozkládat, Kolář se však těmito otázkami zabýval ještě před nástupem IT. Pracoval s pravítkem a skalpelem. Obrazy rozpitvával na prvočinitele a následně je znovu skládal. I přesto, že původní předlohy použité v kolážích nešetřil, když například v rámci techniky „muchláže“ obrazy namáčel do vody a muchlal, stále jsou pro návštěvníka lehce poznatelné. Například muchláž Dürrerových Velkých pašijí, kterou vytvořil v roce 1963.

Kolářovo poselství

Autor nepřeberného množství koláží neměl jeden jasný cíl či dojem, který chtěl v pozorovateli vyvolat. „Výstava se nazývá Slovník metod, což je odkaz na Kolářovu knihu, která vyšla v roce 1991 v Paříži. Obsahuje více než stovku různých metod, jak s koláží pracovat,“ říká Jan Skřivánek.

Na výstavě je zastoupeno celkem 30 různých stylů, od analytických až po hravé. „Nejčastěji si lidé všímají odkazu na slavný Monetův obraz Snídaně v trávě. Výřez z obrazu umístil do siluety krávy a nazval výsledek Snídaně v krávě,“ usmívá se Skřivánek.

Koláže Jiřího Koláře
Autor: Jan Dařílek

Milionové rarity

Kolářovi koláže se na trhu s uměním objevují neustále. Nejúspěšnější aukční prodej vyšel na částku okolo 700 tisíc. „Byla to však marginalita oproti tomu, co je k vidění na výstavě. Největší dvoumetrové koláže by mohly stát několikanásobek. Nejdražší deklarovaná pojistná cena díla na výstavě vychází na milion korun,“ povídá kurátor výstavy.

Nejvíce se mu líbí takzvané „stratifie“. Jedná se o vrstvy barevných papírů prořezávaných do hloubky. Kolář jich však vytvořil jenom pár. „Dále mám rád jeho „roláže“, což jsou koláže tvořené skládáním proužků. Může jít o jedno dílo ve fázovém posunu, tentýž motiv třikrát a rozfázovaný, nebo jeden obraz různě promíchaný,“ dodává na závěr Jan Skřivánek. 

Dalším zajímavým stylem jsou „konfrontáže“. Autor vedle sebe dává dva různé obrazy na stejné téma, mající ale naprosto odlišný význam. Na jedné „konfrontáži“ je dole obraz potentáta s vlečkou, naparujícím se na ulici a nad ním obraz rolníků navlečených do oracího stroje, tvrdě pracujících na poli. 

Video
délka: 00:33.94
Video se připravuje ...

Museum Kampa a výstava Jiřího Koláře  Jan Dařílek

Fotogalerie
81 fotografií