Neděle 29. května 2022
Svátek slaví Maxmilián, zítra Ferdinand
Oblačno, déšť 17°C

Brutální šikana mezi dětmi na Slovensku: Expert vysvětlil, proč svědci nepomohli

Autor: Andrea Ulagová, rc - 
17. ledna 2022
05:00

Slovenskem hýbe případ mimořádně brutální šikany mezi dětmi. Dívku (11) tam brutálně zbili spolužáci. Video zaznamenávající, jak do ní násilím lijí alkohol a svlékají ji do naha, začalo kolovat po sociálních sítích. Blesk Zprávy oslovily kriminologa, právníka a instruktora sebeobrany, aby vysvětlil, kde se vlastně rodí šikana, kdo bývá nejvíce šikanován a co je tzv. „efekt přihlížejícího“.

Případ se odehrál 2. ledna v obci Miloslavov u Bratislavy. Jedenáctiletá dívka se sešla s kamarády v areálu bývalého družstva v Alžbětině dvoře. Podle informací deníku Nový Čas, který na případ upozornil, se dívka sešla s o pět let staršími teenagery.

Kopance a fotky intimních míst

„Pamatuji si, že jsem vylila kofolu a začali na mne lít alkohol,“ popsala jedenáctiletá dívka. „Na začátku jí dávali facky, potom i kopance,“ prozradila jedna z dívek s tím, že dívku pak svlékli a fotili ji. Fotit jí měli i intimní místa. „Každý den chodí nová videa a nové fotky. Je to hrozné. Toto si nezasloužila, když má jedenáct let,“ dodala maminka. Dívka skončila v péči lékařů a případem se zabývá policie. „Vyšetřovatel v Senci vyšetřuje okolnosti napadení nezletilého děvčete, ke kterému mělo dojít v průběhu neděle v Miloslavově,“ potvrdil mluvčí policie Michal Szeiff, která už měla zabavit mobily dotyčných.

Není to první případ šikany, který slovenskou veřejnost překvapil. V roce 2017 zbily dvě dívky čtrnáctiletou spolužačku, kopaly ji, tahaly za vlasy a bily do obličeje, nakonec jí ještě ukradly mobil. Incidentu přihlíželi kamarádi napadené, nikdo jí však nepomohl.

Kriminolog, právník a instruktor sebeobrany Pavel Houdek poskytl Blesk Zprávám rozhovor, kde vysvětluje příčinu vzniku šikany, proč jsou děti tak agresivní, zda se lze proti šikaně bránit, jaký je velký mýtus šikany a proč obětem zpravidla nepomůže nikdo z přihlížejících.

Dokážete vysvětlit, proč byly děti tak agresivní v tomto případě? Dá se to svádět na výchovu či rodiče?

Pavel Houdek: Největším faktorem je kolektiv a způsob, jakým si nastavuje sociální normy. Žádná šikana nezačne takto brutálně; kdyby se z ničeho nic stal takový útok, tak ani nebudeme mluvit o šikaně, ale o napadení. Šikana je zákeřná právě v tom, že začíná nenápadně: pomluvami, slovními urážkami, vylučováním z kolektivu. Agresoři – nebo v tomto případě agresorky – si tak testují jak oběť, tak reakci okolí. A pokud jim to projde, daří se jim, tak začnou pomalu přitvrzovat: své oběti třeba podrazí nohy, „omylem“ do ní strčí atd. A pomalu přidávají a posunují hranici, až to může vygradovat do extrému, o kterým mluvíme. Extrém to je ale pro nás, vnější pozorovatele. Pro oběť, agresory a jejich kolektiv je to vlastně už dávno normou.

Šikana zaměřená na outsidery? Mýtus

Proč si podle vás vybrali právě tuto dívku?

Rozšířený omyl je, že šikana se zpravidla zaměřuje na outsidery, kteří jsou na okraji skupiny. Ale tak to není. Šikana je způsobem, jak si zvýšit sociální status. Podle toho probíhá i výběr oběti ze strany agresorů. Sociální status si nezvednete, pokud se zaměříte na toho, kdo je pod vámi, ale naopak někoho, kdo je na tom lépe než vy. Druhé kritérium pak je, že jde o oběť, které se nebude bránit – nemá dostatečné sebevědomí, má nízký sociální kapitál (nemá moc kamarádů, málo vazeb v kolektivu atd.).

Efekt přihlížejícího

U podobných incidentů bývají svědci. Proč nepomohou?

Tento jev označujeme jako bystander effect, v překladu efekt přihlížejícího. Takto obecně označujeme situace, kdy je někdo v nouzi a této nouzi přihlíží další lidé, aniž by jakkoliv zasáhli, i když by snadno mohli. Může jít třeba o kolaps někoho na ulici, kdy ho ostatní překročí a jdou dál, nebo třeba právě šikanu, u které jsou další děti, ale neozvou se, nepostaví se za oběť, ani čin neohlásí. Protože takové jednání je spíše normou než výjimkou, získalo svůj vlastní název.

Co při tomto efektu hraje největší roli?

Obecně platí, že náš mozek se neustále snaží dávat smysl stavu věcí okolo sebe. Má rád řád a normální stav věcí a nechce se vystavovat diskomfortu a nebezpečí. Pokud nastane nějaká mimořádnost, snaží se najít normální vysvětlení. Pokud někdo zkolabuje, řekne nám mozek, že je to pravděpodobně opilec, co se z toho vyspí (ve skutečnosti má třeba infarkt a naše intervence mu může zachránit život). Podobně u šikany může být vysvětlení, že si jen vyřizují účty, že oběť provokuje, může si za to sama atd.

Faktorů, které hrají roli, je více, v tomto případě bude velkým faktorem i strach. A to oprávněně, protože pokud se někdo agresorům a agresorkám postaví, je poměrně velká šance, že se hněv snese na jeho nebo její hlavu. A je lepší být přihlížející než oběť.

Proč si agresoři útoky natáčí?

Někdo si útok natočil na mobil. To jim nevadí, že po zveřejnění videa je někdo usvědčí?

Naopak, to je často cílem takového jednání. Natáčení šikany a její další šíření je samo formou šikany; dalším způsobem, jak to oběti „nandat“. Dnes už běžně používáme pojem cyber-šikana, tedy šikana prováděná pomocí internetu. A její dopady jsou ještě závažnější, než u té běžné, prováděné pouze off-line. Je to vlastně logické: zatímco u klasické šikany ublížíte daným činem jednou, pokud to máte natočené, můžete tím ubližovat dlouhé roky.

Vedle toho nezanedbatelná část dětí v té situaci prostě dělala to, co ostatní. Chovala se podle zákonitostí efektu přihlížejícího, tedy jakoby nic, normálně. Když si to některé děti začaly natáčet, tak to udělaly i ony, protože to bylo v té chvíli normální. Kdybyste se jich zpětně zeptala, proč to dělaly, tak vám sami nebudou schopní odpovědět proč.

Video  O pět let straší kamarádi si měli nahrávat a fotit opitou jedenáctiletou dívku, kterou dokonce i údajně napadli.  - TV JOJ
Video se připravuje ...

Jak se lze proti šikaně bránit?

Pro oběť to je velmi těžké. Obecně platí, že šikanu nejlépe zarazíte v začátku; zrádné ale je, že zpočátku se vlastně nic moc neděje. Jen těžko půjdete někam ohlásit, že vás ostatní pomlouvají, nebo s vámi nechtějí jít do dvojice na tělocviku. Jenomže, když už je šikana rozvinutá, je obrana už velmi těžká.

Co pomáhá proti šikaně je dostatečné sebevědomí, kvalitní a široké sociální vazby a vztahy v kolektivu. A samozřejmě dobré vztahy s rodiči a autoritami obecně.

Oběti šikany občas znají jediné východisko: Sebevraždu

Jaký postih by nyní měl z celého incidentu vyplynout?

Přímé agresorky a agresory by samozřejmě měl čekat trest. Není pochyb o tom, že v tomto případě se pohybovali v trestněprávní rovině; rozhodnout musí příslušné orgány. Zajímavější otázka je, co dělat s dětmi, co jen přihlížely. Jsou to spolupachatelé, nebo oběti? Většina dětí, které jsou přítomné šikaně, ji vnitřně odsuzuje, ale nenajde odvahu zasáhnout.

To, co by nás mělo čekat, je nastavení takových procesů, které dokážou šikanu potírat. A to v žádném případě nejde jen represí, už jen proto, že trestat můžete pouze poté, co se něco stane. Šikaně je ale nutné předcházet. Vzdělávat učitele a další autority, vést programy pro děti, nastavovat sociální normy tak, aby šikana nepřinášela vyšší status atd. To všechno lze, v zahraničí existují prokazatelně úspěšné kampaně – problém je v tom, že toto téma zajímá příslušná místa jen pár dnů potom, co do médií prosákne takhle extrémní situace. Potírat šikanu ale může jen dlouhodobá práce.

Co si z této zkušenosti odnese oběť?

Takhle extrémní zkušenost může znamenat mnoho věcí: třeba doživotní strach z lidí, z kolektivu atd. Následky šikany mohou být devastující. Ze světa známe mnoho případů, kdy oběť šikany znala jen jedinou cestu ven: sebevraždu.

Stali jste se obětí šikany vy nebo vaše dítě a nevíte si rady?

Zavolat můžete např. na Linku bezpečí.

Telefonní číslo zdarma: 116 111

Portál Minimalizace šikany

Společenství proti šikaně

iPoradna

 

Video se připravuje ...
Další videa