12°C
Julinka, Vašík a „homesharing“. Hostitelka Petra pomáhá s autistickým dítětem: Doporučuji to
Rodiny s dítětem s poruchou autistického spektra, či i jiným mentálním nebo fyzickým postižením mají jen málo času pro činnosti, které ostatním přijdou zcela běžné. Obtížné může být i v poklidu zajít na nákup nebo se i do sytosti vyspat. Pomoci jim má nový projekt, který po dvou letech příprav shání dobrovolníky napříč Českem. Homesharing se dá chápat i jako jakési dobrovolné a krátkodobé pečovatelství. A pochvalují si jej nejen samotné rodiny, které díky dobrovolníkům získaly drahocenný čas navíc, tak i hostitelé, kteří se párkrát do měsíce o jejich dítě starají. Zapojit se nyní můžete i vy.
Děti a dospívající s poruchou autistického spektra (PAS) mají rozličné obtíže, mnohdy kombinované zdravotní i duševní postižení, a stejně tak mají i rozličné potřeby. Jsou tak rodiny, které se musí svým dětem věnovat opravdu 24 hodin denně, což sebou přináší únavu, finanční vyčerpání, ale i jistou frustraci z izolovanosti. Starost o postižené dítě totiž může lehce přerůst v to, že na nic jiného není čas. Ať se jedná o nákup, o vyřízení úřadů či o klidnou procházku s dětmi, které PAS diagnostikované nemají a které také potřebují svou maminku a tatínka.
Neziskové organizace a další experti již dlouhodobě upozorňují na nedostatek sociálních služeb a i jiné pomoci pro rodiny s dětmi s PAS, ale i pro další rodiny s dětmi s fyzickou nebo mentální poruchou. Nyní tak rozjíždí vlastní formu pomoci - projekt Homesharing. Jedná se o kampaň, jejíž příprava trvala dva roky a která má za cíl pomoci rodinám najít tak drahocenný čas i pro jiné aktivity, než je jen starost o postižené dítě.
Rodičem autisty na pár hodin
Princip homesharingu je poměrně jednoduchý. Dobrovolník se přihlásí k projektu, projde si školením a seznamováním s rodinami a po asi měsíci a půl příprav se začne o přiřazené dítě starat. Občas ale může trvat i déle, než si vezme hostitelská rodina pod svá křídla prvního „svěřence“.
„V našem případě avizujeme, že hledáme lidi, kteří by třeba jednou za 14 dní věnovali dítěti jeden den či i jen pár hodin. A taky hledáme rodinu podle toho, aby si to sedlo. Říkáme tomu proces párování, což je strašně důležitý krok, aby si rozuměli a aby hostitelská rodina poskytla druhé rodině tolik času, kolik potřebuje,“ vysvětluje rozsah práce hostitelů Blesk Zprávám vedoucí homesharingu z organizace Děti úplňku Klára Šrůtková.
Do projektu Homesharing od 10. ledna shání organizace 150 dobrovolnických rodin. Během pilotního zkoušení projekt probíhal ve dvou krajích a v rodinách s dítětem s PAS. Nyní se dostává i do dalších krajů a již 8 různorodých organizací nabízí tento typ podpory. Šrůtková také doplňuje, že dobrovolníkem může být každý, kdo je plnoletý, je bezúhoný a psychicky a fyzicky zdravý.
„Musí také pochopit, do čeho vstupují. Aby je nepřekvapovali reakce nejen dítěte, ale i rodičů. Ta rodina je v jiné situaci než jiné, jsou izolované a na spoustu věcí jsou přecitlivělé,“ vysvětluje dále Šrůtková Blesk Zprávám, na co by se měl dobrovolník připravit.
Rodiče Julie se mohou věnovat dětem. Jiným se stačí i vyspat
Několik českých rodin už homesharing praktikuje. Mezi nimi jsou i rodiče sedmileté autistky Julinky. „Manželka je s ní 24 hodin denně,“ konstatoval otec rodiny v rozhovoru pro Děti úplňku. Díky homesharingu mají čas si na chvíli odpočinout, ale mají také čas na své další dvě děti. „Můžeme s nimi jít tam, kam jinam kvůli Julince nesmíme,“ zmínil tatínek.
Podle Šrůtkové se často stává i to, že se jde rodič na dobu „hlídání“ jen prospat. I proto se snaží homesharing více rozvinout, aby rodinám od dítěte vypomohli častěji. Místy se budou snažit k jednomu autistovi přiřadit i dvě hostitelské rodiny, aby si tak mohli rodičové dítka užít i nějaký čas pro sebe.
Jak tatínek, tak i maminka Julinky zmiňují, že měli původně velké obavy své postižené dítě svěřit v podstatě cizímu člověku. „Neustále jsem byli na telefonu. Teď už jenom řešíme to, v kolik si ji máme vyzvednout,“ usmívá se maminka ve videu na stránkách homesharing.cz.
„Vašík už u nás zkouší hranice, moc mě to s ním baví“
Podle expertů nepomáhá homesharing jen rodičům, ale samozřejmě i autistickým dětem. Častěji se totiž dostanou do společnosti, zažívají nenásilnou změnu a mají také pocit, že o ně někdo stojí.
„Vašík už si zkouší hledat hranice, kam u nás může zajít. Je jako každé jiné zdravé dítě, co hledá, co si může dovolit,“ usmívá se hostitelka Petra, která se svěřila Blesk Zprávám, že ji role hostitelky naplňuje a čas trávený s „půjčeným“ Vašíkem ji baví. „Zatím nejdéle jsme spolu byli osm nebo devět hodin. A začátkem tohoto roku zkusíme i přespání. To je trošku specifické a musíme se na to připravit,“ dodává, jak často spolu tráví čas.
„Běžné děti to zažívají pořád, že chodí k tetě, babičce… tyhle děti to nemají. Homesharing je navíc jiný v tom, že ty děti cítí, že s nimi hostitelé chtějí trávit čas. Cítí, že o ně někdo má zájem a navíc někdo nový, s elánem a chutí zkoušet nové věci,“ vysvětluje pozitivní přínosy Blesk Zprávám Šrůtková, která zmiňuje, že pozitivní ohlasy sklízejí i od samotných hostitelů.
Řada hostitelů se totiž zcela poprvé setká s opravdovou péčí o autistu. Ten jim poskytne zcela jiný pohled na svět. „Přináší to oběma vztah, který nezažijí nikde jinde,“ myslí si expertka. A hostitelka Petra to Blesk Zprávám potvrzuje. „Je to i takové pročištění hlavy. Najednou přemýšlím jinak a neřeším věci jako tučnější složenku,“ zmiňuje Petra, která také zmiňuje jistý počáteční strach.
Nabízí se totiž dotaz, co se stane, pokud si svěřené dítě například zlomí ruku. Petra vysvětluje, že organizace samozřejmě zmiňuje, že by se dobrovolníci měli pojistit. Ona sama ale má i dobrou zkušenost s rodinou Vašíka, která ji předem upozornila, že podobné události nebude nijak řešit. „Přeci jenom se může stát cokoliv a kdykoliv. I zdravé dítě si může při řádění venku něco zlomit,“ konstatovala Petra pro Blesk Zprávy s poznámkou, že by tento typ dobrovolničení doporučila každému.
Nutno dodat, že se jedná opravdu o dobrovolnictví a motivace tak není finančního rázu. Hostitelé dostanou jen něco jako kapesné, aby nemuseli dítě přímo dotovat.
„Již po dvou letech jsme viděli, že homesharing přináší pečujícím rodinám pomoc, na kterou dlouho čekaly. Proto jsme se rozhodli podpořit vznik ucelené metodiky, financovat zapojení dalších organizací a zasadit se o to, aby byla služba dostupnější napříč regiony i pro děti s různým typem mentálního či kombinovaného postižení,“ uvádí v tiskové zprávě Dětí úplňku Kateřina Kotasová, programová manažerka Abakusu, která se aktivně podílí na zavádění homesharingu v České republice.
