7°C
První očkovaná Češka Emílie (96) o válce: Armádu jsem si vybrečela. Posílala oblečení mrtvých domů
Den válečných veteránů je mimo jiné určen i méně známým hrdinům války. Mezi ne se řadí i Emílie, která za druhé světové války pracovala v oděvním skladu. Často se schovávala v zákopech a mezi její práci patřilo i posílat vyprané oblečení mrtvých do jejich domovů. Emílie je známá i jako první očkovaná Češka. Loni v prosinci dostala vakcínu proti covid-19 krátce po premiérovi Andreji Babišovi (ANO).
Ve čtvrtek 11. listopadu zdobil klopy mnoha lidí květ vlčího máku. Ten připomíná osudy tisíce vojáků, kteří bojovali během 2. světové války. „V České republice žije ještě asi 600 bývalých vojáků a odbojářů z období 2. světové války, jejichž jedinečné osudy zůstávají skryty,“ uvádí Paměť národa na svých stránkách, která poskytla Blesk Zprávám příběh Emílie Řepíkové.
Emílie patří mezi 12 tisíc volyňských Čechů, včetně stovek žen, kteří se do armády dostali na jaře roku 1944, když do Volyně dorazila postupující fronta 1. československé samostnané brigády. Zároveň je Emílie také první očkovanou Češkou. Její fotky po boku premiéra Andreje Babiše (ANO) se objevily ve všech českých médií.
„Řeknu vám to takhle takhle. Je ti 95. Když se dáš očkovat, třeba umřeš, a když se nedáš, třeba taky umřeš. Tak jsem neměla na vybranou,“ okomentovala Emílie, která v současnosti žije v Domově pro válečné veterány při pražské Ústřední vojenské nemocnici. Nejvíce jí chyběl podle Paměti národa kontakt se synem.
Druhou dávku, už bez přítomnosti médií, dostala Emílie o měsíc později. Podle rozhovoru, který měla s Českým rozhlasem, trpěla zimnicí, ale očkování nelituje.
„Armádu jsem si vybrečela“
Život Emílie ale byl plný jiných událostí. Mezi klíčové patří již zmíněné vstoupení do armády. Mezi vojáky vstoupil tatínek i snoubenec a Emílie nechtěla zůstat s maminkou na statku. Během rozhovoru ke Dni veteránů uvedla, že má odvody spojené s kamarádkou Lídou. „Liduška měla uniformu, vázanku, bílou košili a mně se to tak líbilo! A tak jsem řekla, že půjdu taky do armády. Ale maminka mi bránila, že prý by ji táta zabil, kdyby se to dozvěděl. A já jsem začala brečet. A tím jsem si vždycky všechno vymohla,“ směje se Emilie Řepíková.
Ačkoliv nyní strach své maminky Emílie chápe, vzpomíná také na nadšení a zpěv, který byly tehdy s odvody spojený. „Juchat“ ale začaly nové vojandy až když opustily rodnou vesnici, aby své maminky ještě více netrápily, jak dále popisuje Emílie.
„Šaty mrtvých jsme posílali domů“
Tehdy sedmnáctiletou dívku přiřadili k 1. brigádě k protiletadlovým dělům. Její otec ale byl zásadně proti a se slovy „Tady není rekreace, tady se střílí!“ se zasadit o to, aby Emílie našla místo v bezpečnějším prostředí. Dceru tak vídal v kanceláři oděvního skladu. I tady se ale Emílie dostala blízko k hrůzám války.
„Liduška měla uniformu, vázanku, bílou košili a mně se to tak líbilo! A tak jsem řekla, že půjdu taky do armády. Ale maminka mi bránila, že prý by ji táta zabil, kdyby se to dozvěděl. A já jsem začala brečet. A tím jsem si vždycky všechno vymohla,“ směje se Emilie Řepíková.
Ani v oděvním skladu navíc nebyla Emílie v bezpečí. Sklad i kanceláře totiž byly v týlu a stěhovaly se společně s frontou. Často byly i terčem německého bombardování a Emílie se tak často schovávala v zákopech.
Příběhy těchto musíme posílat dál
Podle Radka Pavloviče z Paměti národa je důležité, aby se podobné příběhy sdílely a přenášely do dalších generací. „Pokud příběhy našich válečných veteránů neznamenáme my, ti, co přijdou po nás, takovou příležitost nedostanou. Jednoduše proto, že například veteráni z 2. světové války rychle vymírají,“ řekl Blesk Zprávám s tím, že letošní Den válečných veteránů bude i cílit na sbírku pro Centrum pomoci Paměti národa, která zajišťuje cílenou přímou pomoc pro lidi jako je Emílie.
Sbírka shání léky, spotřebiče do domácnosti a zajišťuje veteránům pomoc s nákupy ale i s obchůzkami po úřadech. „Centrum pomoci Paměti národa je nápad z časů koronaviru, vzniklo překotně loni na jaře, kdy se veteráni – často senioři ve velmi vysokém věku – ocitli v izolaci,“ dodává Pavlovič pro Blesk Zprávy.
Sbírku pořádá nezisková organizace Post Bellum. Na řadě míst chystají spíš jen symbolická setkání přímo u symbolických makových políček, která vyrostou na mnoha veřejných prostranstvích.
